Panstvo Downton: Nová éra

Je to o chlup lepší než minulý film, připomene vám to, proč jste původně Downton Abbey měli rádi, a i když je trochu směšné, jak se nakonec všichni spárují jako v nějaké veselohře, a závěr s (jako obvykle úžasnou) Maggie Smith je už jen ždímačka na slzy, je to vlastně takové hezké, nekonfliktní, milé a laskavé pohlazení po duši. A to v dnešní době není vůbec na škodu. (12.06.2022)

Úspěšný seriál Panství Downton se v roce 2019 dočkal filmového pokračování, po pár letech je čas na další film. Na režijní pozici nahradil Michaela Englera Simon Curtis, kromě starých známých se tentokrát objevili i nové postavy a samotný podtitul lákal na novou éru. Tento titul je možná sám o sobě zavádějící, protože by lidé vlastně zcela něco nového očekávat neměli. Pokud ovšem měli rádi staré Panství Downton i filmové pokračování, ani druhý film je nemusí urazit. Největším handicapem druhého filmového Panství Downton je možná tak trochu dějové roztahání. Už v prvním filmovém Panství Downton bylo více příběhových linek, ty ovšem pořád fungovali sami o sobě a především směřovali k smysluplnému vyvrcholení. Děj druhého filmového Panství Downton je rozdělen na dvě ústřední zápletky. Jedna spočívající v pátraní po tom, proč rodina Crowleyových náhle získává vilu ve Francii a potencionálních rodinných tajemstvích. Druhá poté o natáčení filmu přímo na Panství Downton. V tomto ohledu film těží z toho, že se odehrává na sklonku 20. a 30. let a diváci tak mohou dostat pohled na to, jak se kdysi natáčeli filmy. I díky jisté postavě může filmové Panství Downton 2 náhle připomenout Zpívání v dešti, právě pohled do zákulisí filmu na sklonku němé a zvukové éry je na filmu jedna z nejzajímavějších věcí. Ústřední zápletka není komplikovaná, i tentokrát chybí filmovému Panství Downton stěžejní konflikty. Pořád ovšem platí, že se na film krásně dívá. Ať už skrze pěkný vizuál, solidní dobovou výpravu či špičkové dobové kostýmy. Druhé filmové Panství Downton rázem vypadá ještě o poznání filmověji než předchozí film. I tentokrát platí, že se dá v početném počtu postav zorientovat, téměř každá z nich má i něco jako svou stěžejní úlohu. Většina postav je nadále velmi sympatická, především ovšem opět výtečně zahraná. Například 87-letá Maggie Smith si svou roli hraběnky Crawleyové nadále očividně užívá, stejně tak dobří jsou nadále například Hugh Boneville nebo Michelle Dockery. Menší háček tkví možná v tom, že ještě o poznání více dokáže druhé filmové Panství Downton více uspokojit znalce seriálu. Nadále platí, že není nutné zdát veškeré pozadí postav a orientovat se v ději původního seriálu, menší výhodou ta znalost ovšem přeci jen je. Především i díky závěru, který může fungovat jako pomyslná tečka za celým Panstvím Downton. Pokud se při případném úspěchu tvůrci vydají cestou třetího filmu, i díky povinné absenci jednoho stěžejního elementu už Panství Downton nejspíš přeci jen nebude tím, co kdysi.  Druhému filmovému Panství Downton se nedá upřít solidní vizuál, výprava, kostýmy, velmi dobří herci ani přítomnost funkčních emocí. I přes jisté problémy s tempem, příliš jednoduše probíhající zápletkou a zároveň příběhovou roztěkanost si i druhé filmové Panství Downton jde užít. Pro fanoušky původního seriálu ovšem pochopitelně půjde o silnější zážitek..... (28.04.2022)

druhý celovečerní přírůstek do universa Downton Abbey si opět jede to svoje. Je tu sice hned několik dramatických zápletek, ale krom emotivního (leč lehce očekávatelného) závěru se vlastně žádné extra velké drama nekoná a celá nová éra je opět spíš příjemným kouskem primárně pro fanoušky, který přinese přesně to co se od něj čeká...75% (23.07.2022)

Řada šťastných příhod. Díky nové lokaci ještě optimističtější podívaná, která možná první film nepřekonává měřítkem, ale nějakým zázrakem dokáže epizodky mnoha a mnoha postav poskládat do dvou samostatně funkčních mile hořkosladkých linek, překlenout (divácké) generace a v duchu britštějším než britském nejspíš i definitivně uzavřít osudy dnes již legendárního klanu. Přes slzy jsem neviděl na plátno a stejně mi úsměv neslezl z tváře. (27.05.2022)

Když před dvaceti lety Julian Fellowes vyhrál Oscara za původní scénář ke Gosford Parku, jistě netušil, že o pár let později vytvoří podobně laděný seriálový fenoném se dvěma filmovými pokračováními. Panství Downton se v posledních letech stalo kultem na poli historických kostýmních dramat a bylo opravdu milé po třech letech opět zavítat do starého známého Downton Abbey a vidět své oblíbené charaktery v nových životních peripetiích. Při hodnocení filmu plným počtem hvězdiček jsem samozřejmě ovlivněn tím, že jsem fanoušek seriálu a mám všeobecně rád filmy podobného žánru. Chvílemi to může působit kýčovitě, jako by se jednalo o příběh z červené knihovny, v němž člověk tuší, jakým směrem se bude děj vyvíjet - přesto jsem se ale nechal opět na dvě hodiny unést o necelé století zpět, do časů honosných panství, strojené mluvy a nádherných kostýmů. Líbilo se mi, že se snímek soustředil na dvě dějové linie, přičemž každá měla své kouzlo - zatímco slunný jih Francie působil exoticky, na panství se (byť přehnaně řečeno) psaly dějiny v podobě přechodu němého filmu k mluvenému. Tentokrát se ve filmu ani moc neintrikovalo (oproti jedničce), nýbrž se odkrývala minulost a zároveň se i uzavírala budoucnost některých postav. O největších porci zábavy se postarala opět hraběnka vdova, ale i Carson a Moseley. Vedle humorné a historicko-umělecké linie došlo samozřejmě i na nejeden dojemný moment, u něhož se skalní fanoušci nechají lapit do "cibulových osidel" o to více - i přesto, že tvůrci v závěru lehce okatě tlačili na pilu, byl to zkrátka "doják". Jednou z nejsilnějších scén ve filmu byla pro mě rozmluva mezi paní Hughesovou a Thomasem o jeho nelehkém životním údělu. I když by se našlo několik mušek (zejména v závěru), byl jsem v kině spokojený a nechal jsem se opět pohltit příběhy svých oblíbených postav. Slabších pět hvězdiček! (03.05.2022)