Odtud až na věčnost
From Here to Eternity
Réžia:
Fred ZinnemannScenár:
Daniel TaradashHudba:
George DuningHrajú:
Burt Lancaster, Montgomery Clift, Deborah Kerr, Donna Reed, Frank Sinatra, Philip Ober, Mickey Shaughnessy, Harry Bellaver, Ernest Borgnine, Jack Warden (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Zásadní snímek filmových dějin, příběh vášně a tragédie, se odehrává na havajské vojenské základně v předvečer osudného prosincového dne roku 1941. Vojín Prewitt (Montgomery Clift) je sice bývalý boxer, šikaně ze strany velitelů a ostatních vojáků se však nevyhne. Jeho kamarád Maggio (Frank Sinatra) se mu snaží pomoci, sám má ale dost svých problémů. Seržant Warden (Burt Lancaster) a Karen Holmes (Deborah Kerr) se kvůli zakázané lásce ocitají na velmi nebezpečné půdě. Životy všech se navždy promění ve chvíli, kdy na Pearl Harbor zaútočí japonská vojska. (Bontonfilm)
(viac)Videá (1)
Recenzie (116)
Film jsem chtěla vidět už dlouho, dokonce jsem si ho před měsícem přinesla domů, ale vinou všemožných náhod jsem se k němu dostala až letos na Festivalu v Karlových Varech. A možná je to tak lepší, protože velké plátno tomuto dvouhodinovému osmi-oscarovému klenotu americké kinematografie moc sluší. Už jen ten počet hvězd, který se Zinnemannovi podařilo ukázat na plátně, je obdivuhodný a přitom nikdo nehraje nějakou miniaturní cameo roli. Právě naopak, každá postava má v příběhu své místo, každá má svou úlohu a ovlivňuje svým jednáním ostatní. Přiznávám se dobrovolně, že pro mě byl největším tahákem Frank Sinatra, přece jen vidět mého oblíbeného zpěváka (a stále oblíbenějšího herce) v roli, za kterou dostal Oscara, se člověku moc často nepoštěstí. A ano, byl famózní, jen mi přijde, že podobnou kombinaci opilce-sympaťáka hrál několikrát předtím i několikrát potom, takže můj hlas v anketě "nejlepší herecký výkon kariéry" by dostal spíš za Suddenly (ačkoliv nebýt Odtud až na věčnost, nemuselo být žádné Suddenly). Shrnuto, podtrženo: Kvalitní padesátkové drama z vojenské základny Pearl Harbour, které obsahuje několik vynikajících (a dnes již kultovních) scén a končí událostmi z prosince 1941, kdy na pozadí nečekaného japonského náletu umírají i některé postavy; a jak už tomu ve válce bývá, jejich smrt je často hloupá až nesmyslná. Zvláštní pozornost si dle mého názoru zaslouží i závěrečná scéna na lodi s konstatováním, že jistá postava byla sestřelena japonskými stíhači. Taková byla válka. Taková byla armáda. Takový byl Frank Sinatra. Takový byl Burt Lancaster. Montgomery Clift. Deborah Kerr. A Donna Reed. Ti všichni si za své role zaslouží jen to nejvyšší uznání. [44. MFF KV 2009] ()
Opravdu výborné a hvězdné obsazení. Příběh je taky zajímavý, trocha romantiky, trocha vojenského drilu, trocha válečné vřavy. I konec se mi líbil, byl docela dramatický a tajuplný, ne jako dnešní jednoduché americké konce. Prostředí na ostrově Oahu taky nemá chybu, zvláště scény na pláži jsou výborné. A samozřejmě závěrečný útok Japonců. Klidně si film někdy zase zopakuji. ()
V současné době už to není film, který by fungoval tak dobře před těmi šedesáti lety. Je to odpověď na Pearl Harbor, ale stejně tak i na problémy, které v armádě byly a jsou. Montgomery Clift opět ukazuje, jak skvělým hercem bylo a jak dobře se na něj v každé roli dívalo. Muži obecně v tomhle snímku mají prim, a to i herecky, ne jen kvantitativně. ()
Herecký trojlístek ve složení Burt Lancaster, Montgomery Clift a Frank Sinatra se u mě postaral o pět hvězd, pánové mě vtáhli na vojenskou základnu a nechali mě prožít všechno s nimi, výcvik, šikanu, lásku, přátelství.. Krásně smutné pokoukání, obrovská tíž na mě dopadla po závěrečných titulcích, slzy jak hrachy.. ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (51)
- Frank Sinatra mal počas natáčania svoje osobné problémy. Krach manželstva s Avou Gardnerovou ho veľmi zaťažil, bolo to také zlé, že raz v noci oznámil Montgomerymu Cliftovi, že sa zabije. (westerns)
- Do role seržanta Wardena tvůrci zvažovali obsazení Ronalda Reagana a Waltera Matthaua. (Kulmon)
- Film svým oscarovým skóre osmi cen vyrovnal čtrnáct let starý rekord snímku Jih proti severu (1939) . (Kulmon)
Vrátil som sa k uznávanému dielu americkej kinematografie, ktoré som zhliadol naposledy pred šiestimi rokmi, keď moje hodnotenie bolo „iba” dobré, a tak som tentokrát očakával, či sa to nejakým zázračným spôsobom zmení k pozitívnejšiemu, lepšiemu a vyššiemu konečnému výsledku ? Hviezdička nahor napovedá, že áno, a skúsim aj vysvetliť, prečo ? _ Tento majstrovsky, čierno-biely protivojnový film Freda Zinnemanna má časovú os danú na obdobie druhej svetovej vojny, keď Amerika síce ešte aktívne nevstúpila do priamych bojov, ale už nechýbalo veľa k povestnému dátumu= 7. DECEMBER 1941, kedy japonské cisárske námorníctvo napadne námornú základňu Pearl Harbor na Havaji, pričom postavy z Odtiaľto až na večnosť sa nachádzajú „čoby som len kameňom dohodil” od bodu epicentra. Nie je to úplne tesné, stále majú totiž dostatok času, aby vojaci na večer pravidelne navštevovali bary a muckali sa s ľahkými dievčatami, či sa spíjali do nemoty, skrátka, sú beztarostní, splnia si svoju každodennú šichtu, keď trénujú, že nemusia riešiť, ako, a či vôbec prežijú celý deň, ak by boli na fronte, a namiesto toho, sa stretávajú najmä sami medzi sebou v psychologickom zovretí. Ich najbližšia starosť, je napríklad- šikana, veľký vzdor, zakázaná a milenecká láska a cetera. Vymenujem päticu najhlavnejších i vedľajších postáv, začnem s atraktívnou spoločníčkou Lorene, pokračujem ešte s oveľa atraktívnejšou „kapitánovov ženou” Karen, keď okolo týchto krásavíc sa pohybujú- seržant Warden, dobrácky Talian Angelo Maggio, ale predovšetkým vynikajúci bývalý boxer, teraz rádový vojak Prewitt, okolo ktorého sa to všetko miesi. Títo piati sú zlomovými, kľúčovými charaktermi, kde mimochodom sa Karen s Prewittom nikdy nestretne, len jej seržant o ňom rozpráva... Chcú, aby zase boxoval, ale on o tom nechce ani počuť, a to je hlavná línia udalostí_ Dosýta som si taktiež užil fantastický explicitný bozk na pláži dvojice zamilovaných až po uši, ktorý sa už zapísal zlatými písmenami do kroník kinematografie, ale nielen preto som zvýšil známku filmu. Za obsadenie Sinatru výrazne lobovala MAFIA, keď sa aspoň snaží podať svedomitý herecký výkon, pričom parádná sekvencia z baru, ako hodí stoličku do chrbta odporného Ernesta Borgnineho, vážne stojí za to, a apropo, Oscara si podľa mňa nakoniec zaslúžil všetkými desiatimi ! Lancaster je absolútny ALFA SAMEC. Clift je zo všetkých Najlepší ! Kerr a Reed, takéto herečky už dávno nežijú, vymreli, a tak mám potrebu sa k nim stále vracať, lebo mi chýbajú. _ Kamera Burnetta Guffeyho je o niečo precíznejšia, ako strih Billa Lyona. Film Michaela Baya- Pearl Harbor z roku 2001 sa v 45 minútovej pasáži venoval spomínanému ataku, keď Fred Zinnemann na to vyčlenil len pár minút, skôr sa zameral na vývoj postáv, ktoré vyšperkoval perfektnými výkonmi, obohatil prostredie taktiež nepríjemnou atmosférou, kedy sa na rad dostávajú nevídané zvraty, ktoré snímok posúvajú do iného rozmeru. _ Zaradil sa vedľa monumentálneho Gone with the Wind- s 8. academy awards, ale ja osobne o trochu viac preferujem, až On the Waterfront, ktorý príde o rok, že už navždy zakotvil v mojej prestížnej TOP 10 najlepších filmov všetkých čias, istý okamih som si myslel, že by tam mohol byť aj tento Zinnemann, len to by musel mať už pred 6. rokmi- minimálne 80% ! () (menej) (viac)