Reklama

Reklama

Rolling Stones: Ladies and gentlemen

(koncert)
  • USA Ladies and Gentlemen: The Rolling Stones
Hudobný / Dokumentárny
USA, 1973, 75 min (Special Edition: 57 min)

Znamenitý koncert z turné Exile On Main Street z roku 1972.  Název převzali z pozapomenutého blues Muddyho Waterse. Nejprve Rolling Stones - bludné kameny nebo tuláci - živořili ve společném bytě v Chelsey, aby po roce 1963 pronikli do hitparád. Postupem doby se prosadili jako hlavní rock'n'rolloví rebelové, vedle učesanější skupiny The Beatles. Přitom nikdy nezapomněli na své původní rhythm and bluesové základní zdroje: Chuck Berry, Bo Diddley, Fats Domino, ale i Otis Redding, Etta James, La Vern Baker a další. Dlouho neprávem podceňované dvojalbum Exile On Main Street (1972) uvádí svého druhu klasiku zlaté éry Rolling Stones. Ale která jejich kapitola nebyla zlatá? (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (14)

igi B. 

všetky recenzie používateľa

Bludní šutráci válí a valí davům šutry do hlavy... Tak dámy a pánové, nedělejte Zagorky... %-[] - - - P.S. Kurvadrát, bylo mi deset a moh sem tenkrát akorát tu magorku... °-/ - - - - - (Poprvé s podupáváním a neklidně provrtěno 2.3.2012 na >šutrovým prostoru< , hodnocení 40., kamentář zde do třetice valený - 2.3.2012) ()

Taffey 

všetky recenzie používateľa

Je naprosto neuvěřitelné, že existují lidé jako Líoncel. Já taky nemám rád některé kapely, ale když je nemám rád, tak se na ně nedívám. Ty jsi, Lioncele, odpůrce RS, a přesto nadáváš, že koncert stál za hovno. Takové mám nejradši. Je to stejné, jakobych se já díval na Pepíčka Zímu na Vlachovce a napsal bych, že to byl odpad, protože nemám rád dechovku. Hodnoť, co znáš, takto do hodnocení vtahuješ své antipatie vůči muzikantům. To je nehorázné. Nikdo nemůže za to, že jsi hudební barbar a že z tohoto krásného dvojalba znáš kulový. Jo, Lady Jane, to už je profláklá věc, která mi už pomalu leze krkem. Na Rolinech je krásné to, že u nich můžeš objevovat furt něco nového. Taková Sister Morphine je stokrát lepší, než celá lejdy džejn. Jenže je třeba to naposlouchat. Tys přistupoval ke koncertu vyloženě nepřipraven. ()

Reklama

gabin(a) 

všetky recenzie používateľa

Já jsem měla s Rolling Stones vždycky jeden problém: vždycky jsem je považovala a pořád považuju za nejlepší kapelu na světě (spolu s Vídeňskými a Berlínskými filharmoniky), ale nemohla jsem se dívat na jejich klipy, třeba pitomě pomrkávající Jagger v námořnickém oblečku, co nestíhá playback v Iť´s only Rock´n ´roll, to je fakt humus a doufám, že to byla parodie na hitparádové hvězdičky. Ovšem koncerty, to je jiný kafe! Jsem moc šťastná, že jsem je v Brně viděla na živo a vítám každý záznam koncertu, který je k dispozici. Tady všichni jedou jak zběsilí a díky Micku Taylorovi přibyl k jejich syrovosti a neučesanosti (pro kterou je mají fanoušci tak rádi) i nový rozměr nástrojové virtuozity. Ostatně právě alba s Mickem Taylorem patří k těm nejlepším a já je mám nejradši (Sticky Fingers, Let it Bleed, Goat´s Head Soup). Kdyby jim tehdy někdo řekl, že budou hrát ještě ve skoro sedmdesáti, asi by se mu vysmáli. A kdyby někdo Micku Jaggerovi řekl, že při jeho denním běhání a správné životosprávě (pochopitelně ne v sedmdesátých letech) bude vypadat stejně strhaně jako Keith Richards po své drogově-alkoholické jízdě, tak by se asi na celou životosprávu vykašlal a užíval si.... ()

Coleator 

všetky recenzie používateľa

Set list: Brown Sugar, Bitch, Gimme Shelter*, Dead Flowers, Happy, Tumbling Dice, Love in Vain, Sweet Virginia, You Can't Always Get What You Want, All Down the Line, Midnight Rambler*, Bye Bye Johnny*, Rip This Joint, Jumping Jack Flash, Street Fighting Man [* vystřiženo ze zkrácené verze uvedené na ČT art] ()

EddiePJ 

všetky recenzie používateľa

Vynikající koncert z turné Exile on Main st., který zachycuje nejlepší období v kariéře The Rolling Stones. Deska Exile on Main st. sama o sobě představuje vrchol rocku a pravidelně se umísťuje na předních místech v anketách o nejlepší hudební desky všech dob. Koncert tento fakt jen potvrzuje. Po mírném začátku se film i koncert rozjedou v neuvěřitelném tempu, kdy přichází vrcholná hudební čísla - Dead Flowers a hlavně Happy, odzpívaná nejen Keithem Richardsem, ale i (překvapivě) Mickem Jaggerem. Celá kapela šlape jako hodinky, ale největší vliv na výsledný sound a rytmus mají Charlie Watts a Keith Richards, který zde přijal s úsměvem roli rytmického kytaristy. Nováček Mick Taylor hraje fantasticky, ač se zdá, že se k ostatním moc nehodí, což byl pravděpodobně jeden z důvodů jeho brzkého odchodu od Stounů. Na závěr si neodpustím poznámku o oblečení a celkovém stylu kapely na začátku sedmdesátých let: Jaggerovo "pyžamo" s šátky kolem pasu nebo Richardsovy polobotky na pěticentimetrovém podpatku hovoří za vše. Hold byla asi taková doba. ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (1)

  • Film mal kino premiéru v New Yorku v apríli 1974 a nikdy oficiálne nevyšiel na žiadnom video nosiči, s jedinou výnimkou, ktorou bolo vydanie v 80. rokoch v Austrálii na VHS. Fanúšikovia po celom svete ho až do jesene 2010 mohli vidieť fakticky iba na bootlegoch tohto VHS vydania. Našťastie Rolling Stones sa podarilo odkúpiť zdanlivo stratené autorské práva od spoločnosti No Moss Partners a film bol po re-masteringu opätovne odpremiérovaný v 16. septembra 2010 v NYC. Vzápätí vyšiel na Blu-ray v HD kvalite a tiež na DVD. (hlavicka19)

Reklama

Reklama