Stroskotanec

Nikdy mne nebavil Robinson Crusoe a s Robinsonem Nolandem je to podobné. To samozřejmě nic nevypovídá o kvalitě filmu, ale vypovídá to vše o mém hodnocení. U mne tu nudu zkrátka nezachránil ani poměrně přesvědčivě zahraný volejbalový míč, ani snaživě se přizpůsobující trosečník a zábavu "nečekaně" nepřinesla ani ta nekonečná reklama na FedEx. (07.10.2015)

Výborný film. Tom Hanks podává další ze svých životních výkonů a skvěle ho při tom vede režie Roberta Zemeckise v doprovodu krásné hudby Alana Silvestriho. Moderní obdoba Robinsona Crusoe je i přes svou délku a chvilkovou roztahanost velmi dobrým a napínavým snímkem, od kterého jsem prostě nemohl odtrhnout oči. Konec komentáře může obsahovat spoilery, ale pochybuji, že by se našel někdo, kdo Trosečníka ještě neviděl. Pět hvězd zaručuje už jen ten fakt, že tvůrci dokázali z neživého míče s namalovaným obličejem udělat dokonalou filmovou postavu. Když se Noland s Wilsonem loučí, je to jako jedna z nejbolestivějších scén, které jsem kdy viděl a skoro vždycky mám slzy na krajíčku. Dojemné a nejen to. (10.01.2012)

Film připomínající Robinsona. Film má skvělý příběh - hlavní hrdina Tom Hanks havaruje letadlem na neznámý ostrov, kde bude muset aby přežil začít žít. Všechno tohle co se ve filmu děje, jak hlavní hrdina stárne, žije na tomto ostrově je skvělé, s tím problém nemám. Nápadů je zde dost. Hudba je celkem slušná. Co mi vadilo, bylo to, když už se film chýlil ke konci. V jedné scéně to bylo dost useklé. Ale nevadí. Nostalgie ve filmu funguje dobře. Celkově se mi film líbí na 82% = **** (19.11.2012)

Film, který se prakticky obešel bez scénáře, protože v jeho druhé (nejdelší) třetině, když je Tom Hanks na ostrově, se baví maximálně s volejbalovým míčem Wilsonem. Krásný snímek, který umí zahrát na city diváka, což mi někdy vůbec nevadí a toto je přesně ten případ, kdy se rád nechám rozesmutnit. Hanks kvůli roli přibral téměř třicet kilo, aby je pak zase shodil. Helen Hunt je šarmantní jako vždy a celé dílo podtrhuje krásná hudba Alana Silvestriho, která na tento film pasuje jako hrnec na zadek. Závěrečná scéna na (životní) křižovatce nepotřebuje další komentář... (12.12.2009)

Zemeckisovy filmy mě nikdy moc nebraly, přišly mi vždycky jako nejmainstreamovější mainstream, což jsem si potvrdil i u Trosečníka, když jsem se k němu konečně dostal po více než 20 letech od jeho vzniku. Jasně, Hanks je skvělý jako vždy, ale ten jeho pobyt na ostrově mi přišel překvapivě dramaticky plochý a osobně jsem asi čekal, že na tom ostrově zažije něco zajímavějšího, třeba nějaké setkání s divochy by mi tam dávalo smysl (podobně jako třeba v Modré laguně, na kterou osobně nedám dopustit a která je pro mě asi vrcholem trosečnických filmů). Potom mě tam taky zaskočil ten nečekaný skok v čase o 4 roky dopředu (jakož i samotné závěrečné rozuzlení, které se mi moc nelíbilo), a dál nemám rád filmy o osamělých postavách v divočině, kterým se dějou různé příšerné věci, typu že si musí sami vytrhávat zub nebo prodělají nejrůznější drásavá zranění (Iñárrituův Revenant budiž asi jejich nejpříšernějším zástupcem - osobně mě vyloženě fyzicky bolí na něco takového ve filmu koukat a nesnáším to). Chápu lidi, kteří ten film milují a kteří se u něj dojímají k slzám, ale osobně mi tam emotivní přišla jen scéna pádu letadla, a pak už mi všechno ve srovnání s tím peklem přišlo tak nějak krotké a bez napětí, což ostatně lze říct podle mě o celém filmu, protože je od začátku zcela evidentní, že se Chuck z ostrova dostane, otázkou je pouze po jak dlouhé době a co ho bude čekat po návratu. A v tomto ohledu mě ten závěr nepotěšil, jak jsem již zmiňoval, protože bych u takového filmu ocenil happy end, abych se zahojil po všech těch strádáních, leč nedočkal jsem se - a proto mám spíš tendenci se na ten film dívat víc kriticky. (22.11.2021)