Na kometě

V poslední své velké filmové adaptaci fikčních světů Julese Vernea se český režijní génius Karel Zeman nechal volně inspirovat románem Na kometě, který nadto obohatil o výraznou romantickou dějovou linku a opět postavil na (své stěžejní) myšlence čirého pacifismu a protiválečného vyznění. Vznikl tak zajímavý slepenec naivně fantastického filmu, páně režisérovy někdejší filmové Cesty do pravěku a v jedné chvíli dokonce snad jakési československé nápodoby Godzilly, která tentokráte nepřišla z hlubin oceánu, ale přiletěla na kometě z hlubin vesmíru (její originální způsob zahnání dobře postihuje poetiku Zemanových snímků). Film byl výtvarně opět vystavěn na dobových rytinách k Verneovým románům a jeho právě výtvarné zpracování a atmosféra jsou nejhodnotnějšími devízami celého díla. Samozřejmostí je také skvělé herecké obsazení, v němž zaujme především nádherná Magda Vášáryová. Na kometě je důstojné rozloučení velkého režiséra s velkým spisovatelem... (31.12.2011)

Lehkovážná trefná satira, vtipná ironická hříčka spojená s dobrodružným výletem na cizí, zdánlivě nepřátelskou planetu. Karel Zeman zkrátka věděl své, ale pracoval s bezbřehou fantazií i s vlídným pochopením - a tak si mohl dovolit shovívavý nadhled, když vypodobnil chaotické hemžení nafoukaných nekritických tvorečků, kteří se pokládají za pány všehomíra a přitom své jedinečné nadání zaměřují v mnoha případech výhradně na zkomplikování života všem ostatním jedincům svého druhu. (10.05.2012)

V tomto filmu vzhledem k datu jeho natočení mohla dostat příležitost tehdy nejmladší část československé herecké komunity. Ve vzpomínané volné trilogii tvoří tento film standardní vklad a osobně nespatřuji v rovině jeho umělecké úrovně nebo zvolených postupů trikových, režijních apod. výraznější odlišení. Zdá se mi, že si režisér Zeman splnil další velký sen života, kterým bezpochyby zfilmování tohoto vizuálně a výpravově (technicky) nesnadného filmu bylo a je. Využití dobových ilustrací z francouzských vydání, tak typických pro české i slovenské knižní předlistopadové edice v až statisícových nákladech vydávaných Verneových dílech, i funkční triky zůstávají právě tak jako radost z napínavého příběhu, v němž dobro vítězí nad zlem. O kometě platí v plném rozsahu to, co jsem již napsal o dalších dílech této velmi volné (spíše náhodné) trilogie: Ve všech případech se jedná o součásti zlatého fondu naší kinematografie. (30.03.2008)

Takový Kdyby tisíc klarinetů... ale pozor, hrnců. A teda bez písniček a na kometě, no. Pro mě naprostý překvapení a naprostý nadšení - tohle je jednoznačně komedie úrovně Limonádovýho Joeho, ale ani z desetiny tak známá; přitom co do hlášek je na tom Kometa přinejmenšim stejně, co do hereckýho obsazení zrovna tak (skvělej Francouz Filipovský, šejk Větrovec, krásná Vášáryová...), a co se nápadů týče - jejich množství, originality, zábavnosti nebo vtipu -, tak tady je to dokonce úplně jinej svět. Daj se vyjmenovat třeba ty hrnce na tyčích místo děl, úvodní sekvence s objevitelem v koši rozsévajícím vzdělání a dobro barbarským civilizacím (po způsobu radícího Pepina z Postřižin), Effovo imaginární vaření, sklápěcí komíny parníku nebo plašidlo na dinosaury, ale i cokoliv dalšího - a to včetně tý hlavní myšlenky, že celá ta realita s kometou a krásnou Angelikou byla vlastně jen vlhkym (doslova - hahaha) snem fantazírujícího poručíka Servadaca - a že skutečnost má nejspíš daleko prozaičtější (a Effovsky ošklivou) podobu. Z Verna si teda Zeman vzal to nejlepší, co moh, aby z vážnýho námětu udělal skvělou komedii o malichernosti a malosti lidskejch půtek, a povedlo se to dokonale - v tomhle mi film připomínal třeba Podskalskýho Bílou paní, kde teda tim katalyzátorem byla domnělá bílá paní, v Kometě je to zase ten "jinej svět" na cizím, nepozemskym prostředí. Možná filmu drobně nahrává to, že to je takový snový a fantaskní, ale co ten Zeman dokázal bez počítače vyrobit, to je něco nevěřitelnýho - přitom to není o tom, že by si člověk měl začít hned myslet, že to je realita a že to má bejt maximálně vyžehlený, ale je to o tom, že ty koláže a kompozice, který Zeman skládá (z přidanejch obrázků, barev nebo kulis a toho, co je na scéně reálně), ty jsou prostě tak přirozeně pochopitelný a nenásilný (přestože přiznaný), že si pak už jde jen užívat to, JAK to udělal - bez pocitu, že by to mělo bejt míň obrázkový, míň nabarvený, míň cokoliv - protože ta scéna prostě funguje a hlavně je krásná a zajímavá(!), tak všechno ostatní je najednou úplně jedno. Z pohledu dnešní filmový tvorby je pro mě fakt zajímavý si uvědomit, jak různě film může bejt vyrobenej a jak různě může vypadat a působit - po tomhle zážitku si budu muset Zemanovy filmy projít nějak víc, doteď jsem vlastně znal jen Cestu do pravěku, a asi je to chyba, protože i u takovejchhle filmů je očivině úplně jedno, že byly natočený před padesáti lety. Britové! Zapomněli jsme na Brity." "Jsou všude, i v prvohorách..." / "Jestli konec světa nebude, tak ale musíte zaplatit, pani!" / "A nemohli bysme dál žít v klidu a míru? Vždyť doteď nám to tak šlo!" "Nojo, ale to jsme mysleli, že bude konec světa." / "Nebojte, nebude to první bitva, kterou jsem prohrál." (17.12.2018)

Filozofická sci-fi, ktorá ťaží zo Zemanovho štýlu spojenia animácie a herectva. Ťažko si predstaviť podobnú východziu situáciu v kompletne hranom filme. Komické momenty striedajú tie vážnejšie v multižánrovom mixe scifi, vojnového a politického filmu, komédie a romantiky. Vyjadruje sa tak k sebeckosti a malosti ľudského chovania. Antimilitaristický film par excellence a zlatý fond našej kinematografie. (05.06.2012)