Tri oriešky pre Popolušku

Tak nepolíbený Vorlíčkovou klasikou spokojený bude. Hudba, příroda i kouzla jsou nádherné. Macecha taky výborná. Pak už je to bída. Dora je pohlednější než hranatá, hrubá, osvalená, stárnoucí dvojnice Zuzany Slavíkové, kterou mám moc ráda, ale možná se shodneme, že je typem spíše na role tvrdšího charakteru. Popelka, která jednak leze do prdele Doře, což by naše Libuška, ve své roztomilé nadrzlosti, nedopustila, je v podstatě emancipovaná, cílevědomá stalkerka s párou jak hrom do police, která se podbízí sama i princi, to je turecký trouba, jež se cizí osobě zcela tupě svěřuje napotkání, že ho chce tatínek oženit, se svými kumpány jezdí na koni Převalského, celkově je nudný, nezábavný a každá baba s mozkem by se v jeho přítomnosti uhryzala nudou do večera. Holubi jsou značky: běžné na každém městském parapetu, žádné nádherné hrdličky se nekonají, pochopitelně výrazně chybí i detail v obří postavě Heleny Růžičkové, která naší pohádce dodala naprosto skvostný punc dokonalého humoru, místo toho si Dora na plese usere (hehe, pro debily). Kostýmy ale jo, ovšem na Theodora Pištěka se nechytají ani omylem. Model královny běžně potkáváme v Ostravě Přívoze, Mariánky, Hulváky, Balkán nebo Hrušov, král nevýrazný, nijaký. Prostě sečteno podtrženo, šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, toť naše perla, nevěřím, že se tento počin výrazněji ujme. Libuše Šafránková byla nejen vzhledem, ale i výrazem a herectvím tak nádherná Popelka, že podobnou dosud nenakreslili ani u Disneyho. Něco tak krásného, od pohledu chytrého, vzdorovitého a posmutnělého se jen tak nevidí, Trávníček, dabovaným Petrem Svojtkou, vystřihl skvělého floutka, který skutečně baví i po letech, čili buďme rádi. Námět jsme poskytli na žaludovou verzi skvělý, však toto osloví mladší diváky spíše v zemích jiných. (19.01.2022)

Norská verze naší Popelky rozhodně neurazí. Odehrává se v krásném prostředí, hudba je příjemná, herecké výkony potěšující (podoba královského páru s německými herci ze Třech oříšků asi není náhodná) a velmi drobné obměny v ději nejsou nutně na škodu. Na Libušku jako Popelku a Trávníčka coby prince sice norští kolegové nemají (tím neříkám, že nejsou sympatičtí, herečka Popelky se mi líbila), zakomponovaná homosexualita je zbytečná, ale i díky citlivému adaptování Vorlíčkova díla, držení se předlohy i v detailech, oceňuji tento počin 4* a už se těším na vánoční reprízu té naší milované verze. (21.12.2023)

"Nějaká norská zpěvačka přece nenahradí Libušku!", "Proboha, oni se tam líbají chlapi!" Ale jděte. Tak aby bylo jasno, sama jsem tomu moc nevěřila, ale tak povedenou pohádku jsem neviděla roky. Norové tady vzorně odkazují na Vorlíčkovu verzi, takže ano, některé scény jsou prakticky obraz od obrazu totožné. V detailech ale došlo k mírné aktualizaci a rozhodně ne k horšímu. Například postava Popelčiny zlé sestry Dory není tak úplně zlá a divák ji může vnímat spíše jako nešťastnou dívku, která je manipulována matkou. Macecha je oproti předloze výrazně démoničtější a v některých momentech mi z její představitelky až běhal mráz po zádech. Popelčino třetí přání se od našich "Oříšků" liší docela výrazně (nebudu spoilerovat), ale vše mi zapadalo do nenásilné snahy tvůrců příběh aktualizovat a trochu emancipovat. Pětadvacetiletá Astrid S sice nevypadá úplně jako mladinké pískle, její výkon byl ale sympatický a zvládla jak něžnější polohu, tak tu "mysliveckou". Líbila se mi taky hudba, úplně jiná než Svobodova, a přesto kouzelná a do pohádky pasující. A co vlastně ten homosexuální polibek? Myslíte dvouvteřinový záběr na upřímnou radost dvou mladých mužů, kteří k sobě během celého filmu mají evidentně hodně blízko? Ano, tak ten tady je. A rozhodně nemá šanci nikoho pohoršit. Věřím, že až tahle kontroverze trochu opadne, najde si nová "Popelka" cestu i k českým divákům, rozhodně si to zaslouží. (25.01.2022)

Objektivně je zde filmařina na velmi vysoké úrovni, to se musí nechat, Scénář dodržuje časovou kontinuitu, film velmi přehledně temporytmus v podstatě tří dnů, kamera, lokace, výprava, vše skvělé, střih funguje. Jen mi tedy vadilo, že v hlavní roli Popelky je dívka, které jsme my na moravské vesnici říkali prasnice, jedno jak hezky modré má oči, ale koukněte na bradu a boky; vadilo mi, že zde kůň není Jurášek a sova Rozárka; že zde chlap před Popelkou čůrá do sněhu (chci rovnoprávnost a vidět, jak čůrá Popelka!); Popelka má moderně vybělené zuby; ceremoniářem na hradě je černoch (jako fakt, na severu?); převlek za muže mi přišel podivně queer; ti dva princovi kámoši jsou buci; Dora, nevlastní sestra Popelky, je daleko hezčí holka a vlastně jsem jí fandil víc, dokonce v některých chvílích připomíná mladou Magdu Vášaryovou; fakt musela Dora prdět? ; fakt bylo nutné sem zavléct moderní prvky jako stylista apod.; tři oříšky vypadají spíše jako tři žaludy; a celé je to víc afektované, než předloha, kde se postavám dalo věřit a Popelka působila étericky. Tam bych i té polární záři věřil, ale tady ne. Hodně, ale hodně slabé 3 hvězdy. (28.12.2023)