Čarodějův učeň

Čarodejníkovho učňa som dlho vyhľadával, ale televízie tvrdošijne ponúkali verzie, o ktoré som nestál. Neviem, či je optimálne, že som túto hororovú rozprávku premiérovo sledoval so šiestimi krížikmi na chrbte, ale viem, že by som ju nedovolil sledovať môjmu šesťročnému vnukovi. Zemanov Vynález skazy patrí do mojej stovky najobľúbenejších filmov a po dnešku tam bude patriť aj Čarodejníkov učeň. Výtvarné riešenia, animácia a hudba sú v oboch prípadoch porovnateľné, ale vo Vynáleze je navyše môj obľúbený Jules Verne. Ďalší mimoriadny film od mimoriadneho režiséra chrliaceho originálne nápady. (07.04.2013)

Jako dítě mě tohle dílko minulo, jako dospívajícího kluka, když jsem se k Čarodějovu učňu dostal, neoslovilo, nedokázal jsem se dostat do příběhu v dobových animacích a nakreslená krev ve mě vyvolala spíše pousmání. Snad jsem za těch 5 let trochu více dozrál, odsledováním řady stylově osobitých filmů nabyl větší smysl pro vnímání uměleckého a výtvarního estetična, snad jsem si mezi tím vybudoval pozitivnější vztah k hororům (tedy zvláště těm, které kráčejí ke svému cíli vyvolat hrůzu jiným, sofistikovanějším způsobem, než jak je to běžné u současné žánrové tvorby), ale teď na mě Čarodějův učeň překvapivě zapůsobil tím očekávaným způsobem. Z barevných animací spolu s namluvením postav a úžasnou hudbou na mě šla silná atmosféra, i mražení, zděšení a napětí se dostavilo. Starý čaroděj, vynářející se v noci z kočáru či udírající svou botou Krabata proměněného v koně při jízdě až do krve, mi slušně naháněl hrůzu, zatímco romantická stránka příběhu o síle lásky s kouzlem magičtějším, než kouzla všech zlých čarodějníků, mě vedle toho až lahodně dojímala. Tento film Karla Zemana je pro mě dalším důkazem, že horor a pohádka se jako žánry vůbec nemusí vylučovat, neboť ve své nejklasičtější podobě mají naopak mnoho společného, ať už jde o romantický náboj nebo ústřední motiv boje proti velkému, mnohdy nadpřirozenému zlu, a můžou se proto v dobře vyváženém poměru skvěle doplňovať. Takže po čase další pěkný zážitek z dílny mého oblíbeného mistra. [90%] (12.03.2022)

"Jako malý kluk jsem žasl a bál se, dnes: žasnu, bojím se :-) a (d)oceňuju"... bezbřehou nápaditost, animaci, (nadčasový) scénář, vypravěčský hlas. (Téměř) bez výhrad. S osobním dovětkem (přáním). Nebyl by tam (pro mé cynické JÁ) alternativní závěr?! Takové poctivé (černé) práce...by mělo přijít vniveč. Docela škoda ne?! Ostatně, už teď se mi pomalu ale jistě začíná stýskat po: "a mlýn už zase mele CHACHACHACHA". Zajímavé, v dětství jsem tento "problém" neměl :-) (07.04.2013)

Překrásně odvyprávěná pohádka. Jen když si ji dám vedle starších Zemanových filmů, je to o malý kousek slabší - a to hlavně technicky. Ve starších filmech jednolitá barevnost propojovala obraz do jednoho výtvarného celku, tady se kombinuje barevná kreslená animace, s občasným použitím fotografií, a je to prostě vidět. Je to jen občas, ale přišlo mi to v něčem nedotažené, jakoby si to tvůrci až příliš zjednodušovali. Už teď se za tuhle napsanou herezi stydím. Protože jinak je Čarodějův učeň správně temný napínavý příběh s úžasnou poetikou a mnoha skvělými nápady. (29.09.2022)

Promrzlý, hladový sirotek nachází útočiště ve starém mlýně, netuší, že zdejší mistr není jen mlynářský. Postupem času se vyučí řemeslu, vlastně oběma řemeslům, poznává sílu přátelství i hlubokého citu a střet s mistrem o duši a srdce se kvapem blíží... V dětských střevíčcích jsem tento kus vnímala jako horor a nedodívala do konce. Dnes to beru jako pohádku pro dospělé, drsnou a krvavou. (26.05.2019)