Šíleně smutná princezna

V dětství jsem to měl rád, ale pak jsem na to na dlouhé roky zanevřel, a znovu jsem to vzal na milost v momentě, kdy jsem se dozvěděl, v jak útlém věku Jan Hammer složil hudbu k tomu filmu - to mě naprosto šokovalo a přimělo se na ten film dívat novými očima a docenit to, co mi dříve unikalo. Navíc prostě nejde rozporovat, že (rovněž) mladičká Vondráčková je zde skutečně nádherná, a nedokážu si vůbec v té roli představit někoho jiného. Stejně tak proti Neckářovi lze jen těžko něco namítnout, takže podle mě to nejlepší, co se dá v tomto případě udělat, je užít si v telce film, a pak si ho připomínat poslechem skvělého soundtracku. (28.12.2021)

Jakožto zarytí nesnášeč a odpůrce pohádek musím tentokrát sklopit zrak a konstatovat, že tahle se celkem povedla. Ať už za to mohou výborné herecké výkony, kultovní písně, zlidovělé hlášky, jemný humor, svižný děj, nebo spíše kombinace všeho výše zmíněného dohromady. Diváky jistě potěší i lehký nádech satiry, který občas odněkud dýchne. Byl jsem připraven na nejhorší a čekalo mě velmi příjemné překvapení. To by člověk nevěřil, jaká bývala Helena Vondráčková kdysi kočka. Slabší 4 kousky. (25.12.2019)

Není snad názornější způsob, jak si udělat představu o proměnách poválečné společenské atmosféry v českých zemích, než na vývoji tzv. klasické české filmové pohádky. Budovatelská Pyšná, zavile protiaristokratická, protigermánská a proticírkevní Se zlatou hvězdou, opatrně kritický Jasného Kocour a spousta dalších, hrajících všemi odstíny ideologie podle toho, kam zrovna politický vítr zavanul. Šíleně smutná se začala natáčet v šedesátém sedmém a dokončovala se někdy kolem pražského jara; krátké svobodné nadechnutí národa před srpnovým příjezdem bratrských tanků z ní přímo čiší. Oblíbená figurka popleteného krále, tentokrát zdvojená, už nekarikuje feudální ani buržoazní, ale soudobou domácí vrchnost; válečné nebezpečí už nemá tvář souseda Kazisvěta, ale vysoce postavených pletichářů na obou stranách; silné pacifistické ladění nepůsobí jako úlitba stranické linii, ale jako autentický odraz dobových nálad; lidový humor se mísí s povážlivě intelektuálním; ryze současnou hudbu nedodávají prověření vousatí akademici, ale devatenáctiletý(!) Jan Hammer ml., kterého po srpnu a emigraci čeká kariéra světového progresivního jazzmana a rockera. — No a teď bych se mohl pustit do výčtu desítek jednotlivostí, kterých se na téhle pohádce / rodinném filmu asi nikdy nenabažím, ale už je to nějaké dlouhé, tak jmenuju jenom Dibarborova šarmantního francouzského kata (a hlavně jeho dialogy s králem Dobromyslem), přiznám se, že z princeznina songu o tom, že slza z tváře padá, mě proti mé vůli a veškeré logice pokaždé mrazí (chci věřit, že je to závrať ze zatáček té prapodivně vystavěné a přitom tak přirozeně plynoucí melodie, ale skoro mi navíc přijde, že Vondráčková tady ze sebe jedinkrát v životě dokázala dostat stejně intenzivní výraz, jako její pěvecká i lidská antipodka Marta Kubišová ve svých nejlepších kouscích), a zbytek si už nechám pro sebe. (11.01.2015)

Jako dítěti se mi tato pohádka nikdy nelíbila a jako dospělý na tom nejsem o moc líp. Mám rád pohádkové pohádky a ne tyto těžko zařaditelné zmršence. Dokážu ocenit, že je tam spousta skvělých herců a že si vlastně autoři z obyčejných pohádek dělají tak trochu srandu, ale přesto se mi nijak extra nelíbí. Je zajímavé, že se tu všichni tak rozplývají o těch čtyřech hlavních postavách (Vondráčková, Neckář, Kemr, Vostřel). Nesporné kvality, hlavně rádcům, nelze upřít. Ale já bych rád vypíchl někoho úplně jiného, o kom se tu vůbec nikdo nezmínil (a je to možná i tím, že jsem právě doplnil obsazení a tak nebylo odkud opisovat), přestože je to nejhumornější postava z celýho filmu. Mě okouzlil naprosto dokonalý francouzský kat Františka Dibarbory a ten jeho přízvuk a trefný a humorný hlášky (pár frantíků, kteří přišli k nám znám a tak mi věřte, tohle je skutečnej francouzskej přízvuk v češtině). Neboli pro mě tento film zachraňuje především on, protože i když se na něj klidně podívám znovu, žádná velká srdcovka to pro mě není. (03.02.2007)

Stačila první píseň a lascivní pohyby urozeného floutka Václava dlouhým bidlem. Tomuhle přírodu dosud nepodvádějící Helenka nemohla čelit.. Hleďavé kulisy, hravé anachronismy, sympatická anarchie v dramaturgii, kující Kemr na Vostřel a hudba, co nepodbízivě uhodila hřebík na hlavičku silou Kladiva. Prostě klasika. Pro nás možná větší než ten Chaplin.. (28.12.2021)