Rok diabla

Přestože Petra Zelenku vnímám jako jednoho z nejzajímavějších tvůrců českého porevolučního filmu, s opravdu nezaměnitelnou tvorbou, ani v průběhu let jsem si ho nedokázal vyloženě oblíbit. Pan režisér rád projevuje zálibu v neobvyklých mystifikací, což jsem si už dávno zvykl, takže se mu asi jen tak nepodařilo mě tolik zaskočit jako kdysi. Ale v tomto případě se mu nepodařilo mě ani nadchnout. Alternativní fikce ze života Jarka Nohavici a pár dalších hudebníků zvučných jmen mě během pár smyšlených absurdních příhod celkem bavila, ale relativně hezký a zajímavý kousek pro mě Rok ďábla netvořil ani tak ústřední nápad a už vůbec ne podivný fantaskní prvek v poslední třetině, jako především hudba a scény z většiny živých vystoupení. Mimo hudební stránku se mi to vidělo spíše jako průměrný pokus o nekonvenční film, který na rok vzniku není už ani tou formou sítrající dokument a hraný formát tolik originální, a zcela nejvíc jsem zíral, když jsem spatřil, kolik ocenění to tenkrát získalo. [65%] (23.08.2022)

60 % - Nohavicu mám rád, Plíhala taky, Čechomor jakbysmet, filmy Petra zelenky zbožňuju. Smícháno dohromady je to ale tak trochu jako dort, co pekli pejsek a kočička. Od každého trochu, celkem nic moc. Písničky si radši poslechnu na koncertě, mít je podbarvené násilným rádobypříběhem nebylo zase až tak nutné. (28.01.2007)

Tenhle film je pro mě srdcovou záležitostí, hlavně díky jedný z mých hudebních lásek - Čechomoru. Celkově je to ale krásnej příběh se spoustou pravdivých a čistých myšlenek, jak jinak než vynikající hudbou, uvolněnou atmosférou, dávkou mystiky a osobitostí všech zúčastněných, včetně osobitého Petra Zelenky. (13.01.2007)

Nemám rád synopse na přebalech. V drtivém počtu případů nevystihují podstatu snímku, pokud rovnou nezavádí (nemystifikují :-) To ovšem rozhodně není tento případ. Tohle je trefa do černého. „Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe“. Jak tak vidím zdejší hodnocení a komentáře, vypadá to, že valná většina před mlčením a tichem naslouchá pouze sama sobě (čti, ráda se poslouchá). Byť s osob. poznámkou. Ticho je krásně opojné, ale všeho moc škodí (je potřeba ho umně „dávkovat“). I z opojného ticha se dá (krásně) zešílet. Pro plné vychutnání si snímku není nezbytně nutné (jak by se na první pohled mohlo zdát) mít nastudovanou hudbu J. Nohavici a skupiny Čechomor (popř. K. Plíhala), byť přiznávám, na překážku to rozhodně není, ale umět naslouchat. Rok ďábla, to je typický Petr Zelenka se všemi (pro jednu skupinu) slabůstkami (čti přednostmi), které k němu neodmyslitelně patří, pro druhé stále ten, co jeho absurdním vtípkům a (filmovému) pohledu na svět, nikdy nepřijdou na chuť. Mezi kterou „skupinu“ se řadím já, není potřeba snad dodávat. Fiktivní dokument? (Možná)určitě :-) Spíše však příběh o pohledu Jarka Nohavici na sebe samého (jakési zastavení se v čase a pohled (bilancování svého dosavadního bytí), smíření se sám se sebou, navíc pohrávající si (a dotýkající se) spirituálna a mystična. V prvé řadě je však Rok ďábla filmem o nás lidech a potýkání se se samotnou existencí (bytím) tady na zemi. Takže, zastavte se na chvilku v tom každodenním shonu a zaposlouchejte se do melodií. S dovětkem, že tento snímek má divákovi stále co nabídnout i při druhé, třetí,...(opakované) projekci. Výsledný resultát: 4(silné) * za film samotný, ta 5* je za film o filmu a samotné natáčení, kde je jasně patrné, že se u tohoto snímku sešli podobně (na)ladění lidé, jež spojuje láska k hudbě, vyznávají podobné hodnoty a smysl pro ironii a nadhled. Upřímně jsem se (nejen) bavil. Díky pánové! A kdo že byl NEJlepší?! Jarek Nohavica? NE! Karel Plíhal? Nikoliv! J. Coleman? Taky NE! František Černý? Samá voda! Pouze a jedině Karel Stránský! :-) p.s. Jarkova teorie alkoholismu je přesná. Ta hranice je opravdu tenká a pro každého člověka jinde. Však také mistr čerpal z vlastní(ch) trpké(ých) zkušenosti(í). P.p.s. pokud bych směl na závěr přispět se svojí trochou do fundované debaty, tak pořádnou písničku (text) lze napsat pouze a jen v trenkách. Při troše štěstí (možná) „navostro“. V žádném případě však ne ve slipech. Byť pravda, vynikající režisér a za každé situace slipař P. Zelenka můj nepsaný zákon (axiom) vyvrací a popírá zároveň. Nebo se snad jednalo o další z řady mystifikací? (15.12.2011)

Dlouho jsem tenhle film obcházel se shovívavým úsměvem a říkal jsem si: Nohavica, Čechomor - to přece není nic pro mě. Jenže dlouhá chvíle a nedostatek kvalitního materiálu k nakoukání mě jednoho dne přinutily hmátnout do mého tajného DVD fondu české produkce (které se obvykle snažím pokud možno vyhýbat) a po nedlouhém váhání konečně zvědět, co činí tento "legendární" snímeček natolik přitažlivým pro lidové masy. Takže: Rok ďábla je až podezřele moc vtipný, abych ho dále ignoroval. S překvapením jsem též čelil příjemné pravdě, že je proklatě kvalitně sesnímán, že je inspirativní, nápaditý a slabá místa v něm dosahují pouze minimálních hodnot. Ale nejvíce mi stejně učarovali démonický Jaz Coleman a odevzdaný Karel Plíhal! Mystifikuješ, mystifikuji, mystifikujeme. (19.08.2008)