Rok ďábla
Year of the Devil
Réžia:
Petr ZelenkaScenár:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrajú:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (viac)Obsahy(1)
Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe. Jarek Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor v novém filmu režiséra Petra Zelenky a jeho přátel... Děj filmu se odehrává v letech 1992 - 2000, střídají se v něm hrané scény, které jsou rekonstrukcemi skutečných událostí let minulých nebo součástí fiktivního děje, s unikátními záběry archivu Jarka Nohavici a ostatních postav filmu... Rok ďábla je příběhem člověka, který se postupně vymanil z vlivu alkoholu, nahrávacích společností a médií, ale zoufale osaměl. Jak sám říká: Být Nohavicou v roce 2000, to je hodně o samotě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (394)
Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. ()
Velmi příjemné překvapení. Vynikající dílo Petra Zelenky, kterým mě naprosto odrovnal. Ani jsem při prvních minutách netušila, jak mě Rok ďábla osloví. Jsem ráda, že právě na tuto parádu čekalo mé pětisté hodnocení na stránkách čsfd. Opravdu nemůžu dát méně než 5*. Super podívaná a k tomu super poslech hudby Jaromíra Nohavicy a Čechomoru. A nevědět, že je všechno ve filmu mystifikováno, skoro bych tomu věřila. ()
Já hlupák si důkladně neprostudoval popis a potm se celý film cítil poškozen, že si ze mě někdo dělá až nadpozemskou prdel, což absolutně vyvrcholilo okamžikem, kdy se Karel Plíhal jen tak z dlouhé chvíle rozprsknul. Když si to člověk tak v hlavě přehrává, tak nemá ucelený obrázek, co bylo myšleno vážně a co už ne. Pár písní od Nohavice znám, ale že bych měl prostudován životopis jeho nebo Čechomoru to se naprosto říct nedá. Ale řeknu to takhle nic proti ním nemám, tedy neměl jsem do doby než jsem zhlédnul tento paskvil. Abych nezapomněl,tak jsem chvíli prospal, ale abych náhodou o něco nepřišel, tak jsem si pustil prospanou stoupáž znovu. Vidím, že se k tomu nikdo nemá, tak se zhostím této nelehké úlohy já a konečně vás proberu ze snu a povím vám zcela otevřeně, že tento film je naprostá sračka. Fantasy/Mysteriózní sračka podaná dokumentární podobou, toť vše. Zázraky se vskutku nedějí a nejinak je tomu v případě tohoto nesmyslu, co se snaží tvářit jako spása z nebes, ale přitom nepřichází s ničím převratným a hlavně né novým.(minimálně za plného vědomí ne) Takže když to všechno shrnu, tak takové filmy se dají hodnotit jedině odpadem. V tomto případě rovnou dvojnásobným. ()
Pred zhliadnutím tohto filmu bol pre mňa Jarek Nohavica neznámym pojmom. Po skončení filmu som bol síce trochu v zmätený, ale zároveň sa mi okolo Nohavicu vytvorilo fluidum tajomnosti a kúzla osobnosti. A dnes už sa nemôžem dočkať, ako sa mi raz dostane príležitosti urobiť s ním napríklad interview. Nech už bude v skutočnosti akýkoľvek, už nikdy ho nebudem môcť vnímať nezávisle na pocitoch, ktoré mi o okolo neho vytvoril tento pekný film. ()
Skupinu Čechomor som nepoznala tak dobre až dovtedy, pokiaľ som nevidela tento hudobný film, ktorý sa mi zapáčil a pochopila som oveľa viac. Film netradičným spôsobom stvárnil príbeh Jaromíra Nohavicu a skupiny Čechomor, keď toto zoskupenie odohralo niekoľko koncertných vystúpení. Film je vlastne aj o tom, ako elegantne odísť zo sveta, o priateľstve, o zázraku... ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (16)
- Záběry zdevastovaného interiéru kostela byly točeny v Kostele svatého Václava ve Výsluní západně od Chomutova. Kostel byl vystavěn v letech 1851–1857. V roce 1997 byla založena nadace Kostel sv. Václava, jejímž cílem je kostel zachránit. V následujícím roce byla zahájena jeho rekonstrukce, byly postaveny nové krovy i střecha, obnovena věž. Objekt je vyhledáván hojně filmaři, točily se zde filmy: Zapomenuté světlo (1996), Lenya (2001), Jindřich IV. (2010), objevil se i v seriálu 30 případů majora Zemana (odr. 1974), a to v epizodě Vyznavači ohně (1974). V roce 2020 se v kostele natáčela kriminální sériál Zrádci (od r. 2020), v kostele byl situován policejní štáb. V roce 2020 zde natáčela americká produkce scény pro seriál Kolo času (od r. 2021). (sator)
- Sám Jaromír Nohavica se na scénáři přímo nepodílel: "Samozřejmě, že jsem si ho zběžně pročetl, ale že bych do něj nějak zasahoval a něco zásadně měnil, to bylo zbytečné. Petr ode mě dostal volnou ruku. Přijel ke mně do Těšína a já mu poskytl opravdu soukromé věci, které jsem zatím nijak nezveřejnil. Dostal je ode mě půjčené a pak mi je zase vrátil, takže jsou ve mně a jsou v něm. Dostal možnost ty různé motivy zpracovat podle svého a neprozrazovat, co je pravda a co si vymyslel. Byl to takový podpis ďáblovi Zelenkovi. (...) Petr měl v ruce věc, kterou vlastně kromě něho nečetl nikdo jiný, a to byl můj soukromý deník z protialkoholické léčebny. My dva víme nejlíp, co všechno z toho mohl použít a co nepoužil. A víc neřeknu." (NIRO)
- Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)
Reklama