Belfast

Co se týká žebrání o akademický ceny, nemá Kenneth Branagh jako simp jakoukoliv konkurenci. 'Belfast' je sice poměrně kvalitní autobiografie a pocta Severnímu Irsku, ale jako laciná hra na city na mě prostě neplatí...... Branagh by se holt měl raději vrátit k svýmu životnímu poslání: adaptování Shakespearových her. (06.12.2021)

Nebudu spoilerovat, přesto mi na úvod za zmínku stojí, že jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo, což by mě asi méně překvapilo, kdybych se předem porozhlédl po tom, co Kennetha Branagha vedlo k natočení látky a co s ní má společného. Jednoduše, v Belfastu se narodil a zčásti je film jeho autobiografie. Hodně jsem při filmu vzpomínal na Svěrákovic Obecnou školu, připomene se i nedávný Cuaronův film Rome. Dokonce bych řekl, že někdo používal tahák. Nevadí. Branagh šel místy dostatečně na dřeň a jestli byl něco v Belfastu problém, tak to nebylo jen tak ledajaké povzdechnutí, ale opravdu prázdné kapsy, slepá ulička, bolestivá rána. Na dřeň vrásek Belfastu a Judy Dench šla i kamera. Vděčnost za každý nový kvalitní film, kde nemusím rozlišovat zelené plátno od reality, tady je realita krásně detailní a působivě dobová. Jen když se dívám zpětně do Galerie tady na CSFD, uvědomuji si, jak vymazelný obrazový materiál ten film je. A na dřeň šly i herecké výkony. Od J. Dornana přes hlavní hrdinku Caitronu Balfe, Ciarána Hindse a Judy Dench až po hodně šikovného Jude Hilla v dětské roli, jsou interakce mezi hlavními hrdiny neskutečně funkční a hluboce vztahové, až mě místy dojímaly, výjimečně mi ani patos nevadil. Jsou chvíle, kdy je Branagh příliš doslovný, ale jsou to chvíle, kdy zřejmě posílá pozdravy, lásku a úctu rodičům a prarodičům a jakákoliv mohla být realita, je to citlivé, uvěřitelné a hluboké. Odcházím od Belfastu s pocitem prvních dojmů po Koljovi nebo Obecné škole a v tomto ohledu jsme vlastně v první a světové třídě, takže dobrá zpráva. A ta hudba! Soundtrack je vyloženě lahůdka, není divu, stačí mrknout do titulků na jméno toho, kdo ji obstaral. Celkově, v kontextu tohoto a pár posledních let hodnotím na 5 hvězd, no, na nezapomenutelný zářez do historie kinematografie to sice nebude, v čase asi dojmy zmírním, ale zážitek je to příjemný. (08.01.2022)

Rovnou říkám, že kdo se těší na pořádné bitky mezi katolíky a protestanty okořeněné zásahy britské armády bude zklamán. Pár bitek tam sice je, ale o žádná jatka se nebude jednat. Proč taky. Film je v podstatě pohledem na události v Belfastu očima 9 letého klučiny Buddyho. On sám žije v protestantské rodině v ulici, kde žijí katolíci i protestanti. Buddy tráví volný čas s ostatními dětmi venku a celá ulice, všichni sousedé jsou jedna velká komunita. Vždyť rodiny tu takto žijí už několik generací a snášejí spolu navzdory bez ohledu na víru život v chudém Irsku. Práce je málo, peněz taky. Ale slunce svítí, z rádií a gramofonových desek hraje nádherná hudba, vždyť jsou také šedesátá léta. Jenže někteří militantní protestanti těžko snáží katolíky ve svém sousedství a tak to co se děje jinde a o čem Buddy slýchává ze zpráv se pozvolna přenáší i do jeho ulice. S útoky přichází strach, hlídky domobrany, armádní zátarasy a přítomnost britských vojáků i s obrněnou technikou. Buddy v tom má zmatek a snaží se chápat proč se svět změnil. Jeho rodičům je ale situace čím dál jasnější. Žít na této adrese je nebezpečné i pro ně jako pro protestanty. Otec se nehodlá účastnit útočných akcí proti katolíkům ani finančně podporovat místní gang. Jenže k odstěhování člověk potřebuje kupu peněz, které rodina nemá. A co víc, musela by opustit všechny blízké milované i přátele a sousedy...  Belfast je krásným filmem o dětství a já takové filmy mám moc rád. Naprosto chápu tu tíhu rodiny v závěru filmu. Vztah Buddyho k babičce a dědečkovi byl také překrásný. Jamie Dornan, do role taťky sednul jak zadnice na hrnec a  Caitriona Balfe mu zahrále nádhernou sexy mamču. Mimochodem jsou oba Irové i ve skutečnosti. Největší poklona patří malému Buddymu - Jude Hillovi. To to byl tento týden druhý nebarevný snímek a opět musím uznat, že to byla skvělá volba! Krásný smutný film o tom jak dokáže náboženství a pár horkých hlav zcela rozbít poklidně žijící komunitu. Vaprávění bych přirovnal k Ballardově knize - Říše slunce. Jen si kladu otázku - nějaká osobní vzpomínka na dětství Kenneth Branagha ?  Dávám za 5 ukradených čokolád! * * * * * (30.12.2021)

Velmi intimní a osobní příběh Kennetha Branagha a několika dalších Irů, kteří tohle prožívali. Pro mě to žádný dopad nemělo. Nevěděla jsem, že se něco takového dělo, takže plus za to, že jsem se něco dozvěděla. Kamera je úžasná a černobílé zpracování jakbysmet. Líbil se mi ten kontrast mezi černobílem a filmy v kinech, které byly barevné, nádherná práce. Místy mi to připomínalo naše české Po srtrništi bos. Zajímavý nápad, ale nic moc dokonalého. Věřím, že pro Kennetha se jedná o důležitý film, na který je nesmírně pyšný a to je dobře. Mě to ale nijak neoslovilo. Herecky, vizuálně dokonalé. Scénář trochu pošlapává, místy nudí, ale nic, co by mi mělo utkvět v paměti. (21.02.2022)

Kenneth Branagh je držák. Píše, produkuje, režíruje, hraje. V Belfastu se vrací do svého dětství, do vlastních severoirských vzpomínek na násilné konflikty mezi protestanty a katolíky. Jeho devítiletý Buddy zná jen Belfast, svou rodinu, miluje filmy a usiluje sedět vedle sličné spolužačky. Občas mile „selže“ (při krádeži čokolád), jindy v jeho přítomnosti zamrazí (scéna s pracím práškem, kdy jej máma i přes nepokoje táhne zpět do obchodu). Jakmile dojde právě na rozbíjení oken a v ulicích se objeví barikády, začnou jeho rodiče uvažovat o přestěhování z milovaného města. Přes to všechno je film vřelý a nostalgický, žije a padá na základě kolektivního výkonu hereckého obsazení (k výrazným momentům patří scény chlapce s jeho prarodiči), ovšem tolik hereckých nominací (zatím na Zlaté glóby) mi přijde přehnaných. Naopak černobílá kamera Harise Zambarloukose je nápaditá a okouzlující. Přesto pořád tak nějak kloužeme po povrchu... (03.01.2022)