Knoflíkáři

Nevyrovnanosť poviedok stiahla inak veľmi dobrú úroveň nadol. V hlave mi ostal "fucking weather" a kodet v lietadielku.. (23.03.2012)

"Neřeš, nepřepínej!" - tak už konečně vím, odkuď pochází ta hláška, která je v mojí rodině tolik populární. Tohle je stále český film, kde těm hercům věřím to, co hrají. Jiří Kodet a Vladimír Dlouhý odvedli skvělou práci - jejich grimasy a prupovídky snad už asi nikdo nepřekoná. Tento film mi však připadá výjimečný hlavně kvůli takovým vedlejším vtípkům, kterých si člověk nemusí hned všimnout. Třeba když taxíkář projíždí Prahou a vedle na chodníku je vidět úchyl, který na kolemjdoucího rozhrne svůj kabát a ukáže se mu v plné kráse. Tohle je prostě kultovní film. (28.09.2013)

Zdánlivě nesouvisející příběhy dostávají v záběru společné rysy a film je tak zarámován. Jednotlivé zápletky jsou natolik břitké, že představitelé hlavních postav ani nemusejí vynakládat přehnané úsilí, aby celek zaujal svou nápaditostí a počáteční neprůhledností. Způsob zpracování je opravdu vyšperkované. (16.05.2014)

"To neřeš, nepřepínej!" (15.04.2016)

Ale nebýt epizody s Rudolfem Hrušinským III.,bylo by to jen za tři. (27.04.2004)

89% REŽIE / Petr Zelenka: **** KAMERA / Miro Gábor: **** SCÉNÁŘ / Petr Zelenka: ***** (velmi vtipné, originální, nápadité, především ale prvotřídní dialogy!) HERCI: ***** (úžasné herecké výkony. Vyzdvihnu především Holubovou, Hrušinského, Čechtického, F. Černého, Kodeta. Naopak podprůměrný výkon předvedl David Černý; velkým plusem je dobrý výběr neokoukaných tváří) HUDBA / Aleš Březina: ***** (výborně vybrané - především Už jsme doma: skladby Hollywood při bouračce, Jó nebo nebo z koncertu a Juleček při svržení atomové bomby) ________________________________________________________________________________________________ NEJLEPŠÍ HLÁŠKA FILMU: TO BYL VTIP VÍŠ! VTIP! NEŽEREŠ MASO, NEPOZNÁŠ VTIP! :) (17.01.2007)

5 hvězd je jenom za dokonalou scénu Hrušinského + Holubová. A NEPŘEPÍNEJTE A HLAVNĚ NEŘEŠTE! (23.03.2007)

Klasika. (08.05.2007)

Provázanost různých dějových linií spojená s atmosférou Prahy devadesátých let a radiem 1. Dnes již klasika :) (19.06.2009)

1) Nechápu, jak to může být nazváno komedií a za 2) jak to může mít 81%. (29.05.2010)

Velmi nenápadně tvořený a pospojovaný povídkový film, dotýkající se jak vážných témat, tak témat lehčích, banálních a to vše se jaksi intuitivně volně prolíná a doplňuje. Nejvíce mně asi dostala povídka Knoflíkáři a Jiří Kodet nalítávající v německém bombardéru na svou manželku krčící se v rohu za maketou jakési vojenské pevnosti. Veskrze byly všechny povídky velice nápadité a originální. (30.10.2010)

Ty uz nic neres, neprepinej a hlavne po nicem nepatrej:))) u nas v rodine velmi oblubena hlaska a velmi oblubeny film. Poviedky su jemne inteligentne popreplietane a vzhladom na cierny humor vas mozno ocari pomale tempo. Za poviedku Pitomci plus jedna hviezda. Fuck weather (21.11.2010)

Každý z nás je něčím jiný, každý si nese nějakou tu úchylku od normy. Zelenkovi knoflíkáři jsou laskaví jak k lidským slabostem, tak i k jejich selháním. Nikdo z nás nikdy neví, kdy bude mít máslo na hlavě, kdy to bude právě on, komu je nutno odpustit. A přesto, že jsou povídky přehnané a vše se pohybuje na hraně směšnosti a tragiky, nepostrádá film hloubku a vnitřní rozměr. Mám ráda Zelenku. Tady je mi líto jisté herecké a dramaturgické nedoteženosti závěru. Ale i tak jsou Knoflíkáři pro mne perlou české kinemagtografie. (21.02.2011)

Dnes už klasika českého filmu. A co víc? Klasika české komedie. Co dodat víc? Válka, a kdo tomuhle dal méně než 4*, je VŮL. :-) "No tak to bysme si snad mohli tykat, ne?" Kvalitní komentář Darren... (31.05.2011)

Komedie nekomedie - skvělý film, který má neskutečný podtext černého humoru. Vždycky jsem v něm viděl hrozně moc jakési melancholie. A krom Hrušínského a Holubové mi vždycky skočí na mysl scény s Vladimírem Dlouhým, které jsou pro mě geniální. (31.05.2011)

Zelenka je majster svojho remesla a natočil originálny film. Ja som milovník absurdných situácií, správnych podivínov a keď tí majú v rukách vyšperkovaný scenár, tak nam vychádza perfektný film. Vzájomná prepojenosť poviedok, ktoré sú skvele zahrané, je brilantne vymyslená a ani posledná uletená poviedka ma neodradí od plného hodnotenia. (14.03.2012)

Fucking wheather! společně provolávají, ale nakonec Mít štěstí z Kokury je v Japonsku pořekadlo, tomu rozumím, ale jak je to s klikou z prdele ? Taxikář slyšel o stavu cestujícího Jseš vyřízenej ! Civilizační návyky Zajímavá diskuze psychiatra (V.Dlouhý výborně zahrál) s pacientem: Víte, jak přežili Angličani v zajateckých táborech ? Denně si čistili zuby a boty. A dvakrát denně si žehlili košili. A není to moc často ? Samozřejmě, ale psychicky je to zocelilo natolik, že vydrželi do konce války … Ale já nejsem ve válce. Jak to že ne, vy jste válce, všichni jsme ve válce, tedy obrazně řečeno! Upnout se na neškodnou lež a tím se vyhnout kolapsu. Vzkřísit v sobě jiskru civilizačních návyků. Poslední slušná generace – Rodiče snoubenců se sešli, aby se poznali. Útržek jejich rozhovoru:Slyšela jsem, že japonština nemá nadávky. Ne tak docela. Ale je pravda, že některé výrazy nemají. Jaké třeba? Třeba kurva. a dozvíme se, kdo je Knoflíkář. Pitomci – E.Holubová a R.Hrušinský jsou dokonalí, navíc jsem viděl v době, kdy jsem neživil a nepřepínal. Jseš tak blbej, že by si nemohl přispět ani za milion. A krom toho Franta Brabec vůbec nemá malý péro. Neživíš, tak nepřepínej. … Po tom nepátrej, to neřeš. Duch amerického pilota – Robert Lewis 6.8. 1945 I can feel how you feel. Thank you ! Thank you ! Thank you ! Thank you ! Bye ! Bye ! , zajímavé porozumění. Zdánlivě nesourodé povídky, která nakonec spolu velmi úzce souvisí, zjistěte si jak ? (13.05.2012)

"Historky ze světa" minulosti, venkovské malosti a hrdosti, vztahů, úchylek, ale především o vině a nevinnosti v různých podobách. Spousta neznámých tváří, které sekundují skvělým výkonům nejen pánů Kodeta, Dlouhého a Hrušínského. (04.09.2013)

jedna hvězda za Honzu Hauberta a Evu Holubovou, druhá za obdiv, že taková sračka může získat 81%.Svět se zbláznil, ale já ne. (28.06.2015)

Mě osobně se Knoflíkáři vždycky líbili více než Samotáři. Navzdory tomu, že strašně moc nemám rád Už jsme doma a i navzdory mé neoblibě povídkových filmů. Petru Zelenkovi se ale podařilo vše takřka zázračně skloubit, snad s výjimkou posledního příběhu. Ten je sice nutným uzavřením ostatních linek, vracející nás na začátek, ale jeho fantaskní ústřední prvek bohužel vybočuje. Příjemné bylo, že se na plátně objevují (i dnes) méně protěžované ksichty a až na drobná klopýtnutí mě dokonce ani žádná postava (či její představitel) neiritovala. Zmínit také musím hudební stránku, podkres některých scén je vynikající. Za mě je to nadprůměr, který, zejména pokud pozorně posloucháte dialogy, pomocí detailů tvoří poměrně kompaktní scénáristický (a z toho plynoucí obsahový) celek. I po dvaceti letech, ač je už vidět mírné zastarání, mě to pobavilo. (19.01.2018)