Knoflíkáři

Po zhlédnutí jen málokterého porevolučního filmu mám chuť měnit svou celkovou TOP 10. Tady se to stálo. Nakonec jsem to neudělal, jelikož konkurence je opravdu vysoká, přesto nemám na výběr a musím Knoflíkáře Petra Zelenky přiřadit k těm filmům, jejichž sledování mě nejvíc překvapilo, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu - očekávání totiž nebylo nikterak vysoké. Svůj podíl na kladném dojmu nese přitažlivá stavba, tj. rozdělení filmů na povídky. 95% (20.09.2012)

Kvalitní hořko-humorná podívaná, které bohužel kazí výsledný dojem její nevyrovnanost (Štěstí z Kokury a Duch amerického pilota mě narozdíl od zbývajících povídek moc nevzaly). Nejvíce se mi líbili "Pitomci", ale třeba létající Kodet ze zástupu dalších bizarních postaviček mě taky nadchl. Pěkné 4*, originální a zajímavý snímek. (14.03.2011)

Pankáčská vzpomínka na Prahu devadesátých, která sice postrádá mnohdy prostředky a ještě častěji herectví (což obzvláště vyniká ve srovnání s fantastickou Holubovou a Hrušínským), nicméně jako protestsong budí neskutečné sympatie už jen díky hravému, uzavřenému scénáři. Závěrečné povídky Pitomci a Seance jsou jedněmi z českých devadesátkových filmových vrcholů. Škoda Miro Gabora, jednoho z našich nejšikovnějších porevolučních kameramanů, který se uhnízdil v krysím závodu současného seriálového dna. Knoflíkáři si dle mě zaslouží remake. (08.09.2015)

Jeden z nejoriginálnějších českých filmů, který po boku "Marečku, podejte mi pero" spolehlivě táhne žebříček na kultovní hlášky nejbohatších českých filmů posledních deseti let. Petr Zelenka kombinuje úžasně vytříbený humor se zdánlivě poklidným tempem (které je ve skutečnosti smrtonosně inteligentní) a tvoří třpytivou mozaiku na jakýkoliv zimní i jiný večer. Plivanec mistra Hrušínského mi zůstane v paměti zaryt navždy... (13.03.2003)

Provázanost jednotlivých povídek postavami či ději (ne nutně přítomnými, stačí fotka na zdi) je sice zajímavá, ale vcelku vlastně nikam nevede. Třeba bych znal rád reakci těch seznamujících se rodičů na onu negativní událost (abych vyloženě nespoileroval), ale místo toho se mi dostane exkurze do života podivínských bláznů s nějakou úchylkou. Jinak jsou zde vlastně jen dvě zajímavější zápletky (Hirošima, autonehoda), ale Hirošima u Kukura fajn, člověk někdy neví, jaké jiné neštěstí ho minulo, ale ta autonehoda mi přišla hodně podivně natočená a nevěrohodná, nemůžu si pomoct, včetně toho praní se. Když se syn ptal manželky na tento film, tak ta si pamatuje samozřejmě jen hlášku Neplatíš, tak nepřepínej, ale jednotlivé povídky by dohromady nedala. Ani se nedivím - zápletka s taxikářem je sice dobrá jako anekdota, ale dál už nijak rozvedena není a vlastně ani nevíme, proč jeho žena je nevěrná a proč tamta, zkrátka to tak je, a ty se s tím smiř diváku, ber, nebo nech být. Jinak - kromě anekdot - vlastně nevím, co mi chtěl autor a film říci. Že mají lidé různé úchylky? Je to, nebo není vtipné? Nevím, mně nepřišla zajímavá ani jedna. Že pilot žádá o odpuštění a dostane se mu ho od jiného vraha? Že si lidé hrají na něco víc, ale v praxi se chovají jako zvířata? Celé mi to přišlo nakonec podivně zmatené, a mám pocit, že dát jednotlivé střípky skládačky dohromady lineárně, nebude fungovat ani onen povídkami se odvíjející subplot, včetně časových paradoxů. (23.08.2017)