Plivu na tvůj hrob

Režisér a scenárista v jedné osobě Meir Zarchi by zasloužil důkladné vyšetření na psychiatrické klinice, myslím, že jeho psychologický profil by stál opravdu za to. Vidím to asi takhle - Zarchi a jeho kámoši se sešli a řekli si "Kluci, půčíme si kameru, pojedem ke Guntherovi na chatu a natočíme tam přes víkend nějakou brutalitu. Vezmem Camille, ta je pro každou špatnost a celkově nás to nic stát nebude, jenom výdaje na benzín a barvu. Je úplně fuk, že o filmování víme úplný hovno a že ve scenáři, kterej sem zpíchl za dvacet minut, jsou NEUVĚŘITELNÝ logický lapsusy, všichni to stejně zkouknou už jenom ze zvědavosti."....Musím souhlasit s těmi, kteří na imdb lakonicky shrnuli kvality tohoto snímku mírným pozměněním jeho názvu - "I Spit on this Crap!". A navíc je to hrozná nuda (22.09.2003)

Toto nie je "oko za oko" ale "ak sa k Tebe niekto správa zle, správaj sa k nemu ešte horšie". Jednoduchý dej, nelogické správanie postáv a ich zvláštne prehrávanie. Zdanlivé nedostatky vyvažovalo to, o čo išlo: sústredenie sa na brutálne pudové násilie a adekvátnu odplatu za spôsobené príkorie. Na tele. Na duši. V tomto zmysle boli výstižné tupé dialógy chlapskej party, považujúcej veľkomesto za skazené, či rodinná idylka jedného z nich, kontrastujúca s jeho činom. Príznačné bolo tiež prehadzovanie zodpovednosti na druhého, ak sa niekto z nich ocitol v núdzi, či obhajoba tvrdením v štýle: "My chlapi sme už raz takí, nezáleží či máš rodinu alebo nie. Každý by sa zachoval rovnako". Obrazovú vatu - úseky, kedy zdanlivo nič nedeje sú síce v kontexte pochopiteľné (tvorivé meditácie v dobrovoľne zvolenej samote, narušovanie tohto pokoja, vyrovnávanie sa s násilím, rozvažovanie čo a ako poriešiť následne), no predsa len miestami až hypnoticky uspávali. (05.09.2013)

Tři nadržení vidláci, kterým by sláma čouhala z bot, kdyby věděli, jak si je obout + jeden retardovaný Felix Holzmann dostali zálusk na z jejich úhlu pohledu vyzývavé děvče z města a tak jej v duchu svých svérázných praktik tokání brutálně znásilnili. A pak? Pak se už jen Michael Madsen zadívá do dálky ze dveří svého karavanu a vyrovnaným, jakoby s osudem smířeným tónem, pronese: „That woman deserves her revenge and they deserve to die..“ Jeden ze základních kamenů subžánru Rape & Revenge, který trpí na katastrofální herecké etudy a hlavně nepochopení Zarchiho tvůrčího záměru. Není se co divit, v jeho ryze amatérském podání je to jako by si šly děti hrát se sirkami do stohu, nicméně ostříhat nějakých dvacet minut dějové vaty + klín Camille Keaton a hned by se na ten zvrat submisivity dívalo veseleji.. (18.01.2013)

S očakávaním najhoršieho amaterizmu, ma film prekvapil práveže tým najprofesionálnejším amaterizmom čo sa týka ako réžii a scenára, tak aj hereckých výkonov (keď to porovnám napr. s takým BROKEN). Ani na sekundu ma nenudil a vytýkať tomu slabú charakterizáciu postáv považujem tiež za neobjektívne. Takto to bolo správne realistické a surové a v rámci žánru môže ísť smelo príkladom. Z posledných filmov súčasnosti mi pripomenul STORM WARNING. (28.05.2008)

Jeden z řady výchovných filmů - a tak je třeba se na něj dívat. Je čiré bláznovství, když si krásná žena pronajme domek na vystrkově, kde chce sama strávit léto se svým budoucím románem. Její exhibice (i když asi ne zcela zamýšlená) na pumpě či v loďce (jak jí jeden z násilníků připomenul) by probudila i mrtvého chlapa. A muži jsou dobytek (což není obhajoba, ale fakt). Naopak muži často zapomínají, že ženy dokážou být lstivé a rafinované. Mužská ješitnost slabé pohlaví většinou podceňuje, což se pak stane osudným. Tohle zpracování mi přišlo lepší než následný remake. Hlavní představitelka se mění jako chameleon - z opravdu hezké ženy v trosku a následně ženu ještě krásnější. Divoká příroda, líně tekoucí řeka, záběry jak z pláten krajinářů 19.století. O to větším protikladem se stává zlo, které v člověku třímá. Nezkrocený živočišný pud pána tvorstva! Jako v pohádce musí být zlo co největší, aby dobro patřičně vyniklo, jako balada musí být krutá, aby měla ponaučení, tak i tento snímek je drsný, aby konflikt měl svou váhu. Ostatně, rysy balady jsou jednoznačné - vinni jsou všichni. A že by hlavní hrdinka zvítězila? Ani náhodou! Stihl ji daleko větší trest, než je smrt. Se svým traumatem bude žít do konce života...Baladicky podobné Svatební košili, jako pohádka původní Červené karkulce... Freud by to celé samozřejmě rozebral daleko lépe... A hudba...jen když je jí třeba - hra na harmoniku je opravdu mrazivá, z desky má přehlušit smrtelné chroptění. (22.01.2013)