Osud človeka

Kinematografický pojem, Osud člověka, známý snímek, známá povídka od Šolochova. Na to, že jde o režijní debut Bondarčuka, tak se sluší smeknout klobouk, protože jde o vskutku zdařilý počin, jenž má řadu sugestivních scén, dobrou hudbu a rovněž kameru. Příběh sám o sobě má sílu a když už byla řeč o scénách ve filmu, tak řada z nich zůstane v divákově paměti na delší čas - kouřící komíny v táboře a dav lidí směřující do krematoria nebo Sokolov a pití pálenky, kterou nezajídá po jedné, ani po dvou sklenkách, či odstrčení ženy při loučení na nádraží. Některé pasáže filmu mají i určité napětí, ovšem čekal jsem větší. S blížícím se koncem je příběh i emotivnější, což je velké plus a důvod, proč zvažuji i pátou hvězdičku. (16.10.2014)

Někteří uživatelé tady napsali, že tenhle film je prost komunistické propagandy. Tu musím konstatovat, že takoví lidé nemají ponětí o čem mluví. --- Některé Šolochovovy romány se dají číst. Rozrušená země, a ovšem Tichý Don. Skrze bolševický generální nátěr v nich pronikají na povrch zajímavé střípky realismu. Osud člověka je z jiného ranku, je to krátká agitační próza nedbale líčící nereálný příběh. --- Když jsem se na film po letech podíval, nestačil jsem žasnout, jak drze Bondarčuk předkládal zřejmé lži lidem, kteří skutečnost poznali na vlastní kůži. Ale takové to bylo, i mnohem později; bezostyšné lhaní bylo všudypřítomné, do zblbnutí, a svým způsobem to vlastně fungovalo. --- Film má hodnotu jako vrcholné dílo sovětské vlastenecké propagandy. (10.09.2015)

Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, na kterého jako na mnoho jiných sovětských občanů dolehnou válečné události. Film sleduje Sokolovův život od raných 20. let, kdy se seznámil se svojí manželkou až po rok 1946. v letech meziválečných měl relativně šťastný život, vše přeruší až válka, která je také původcem všech Sokolovových strastí. Účinky filmu doslova ohryzávají lidskou vnímavost až do morku kostí, žádná falešná nostalgie a sentiment se nekoná. Podmínky v nichž musí Sokolov živořit během německého zajetí jsou zobrazeny s naturalistickou syrovostí a drsností. Proti nim se staví obyčený člověk Sokolov jakožto síla, kterou ani útrapy války nezlomí. Byť přijde ve válce úplně o všechno je schopen dále žít a najít smysl svého života. Celek se zakládá na jednotlivých přelomových scénách, které se každému divákovi s aspon kouskem citu v těle vryjí do paměti. (13.10.2006)

Sergej Bondarčuk je skvelý a šikovný chlapík. Osud človeka je bez nadsázky jeden z najlepších /ruských/ vojnových filmov. Píšem vojnových, ale paradoxne sa vo filme takmer vôbec nebojuje. Rusi natočili desiatky propagandistických filmov s udatnými hrdinami, kde často veje červená zástava a mená ako Lenin a hlavne Stalin sa ozývajú až podozrivo často. Tomuto sa Bondarčuk šikovne vyhol a sústredil sa iba na človeka ako takého, s ktorým sa môže stotožniť úplne každý. Aj preto je film rovnako aktuálny ako v čase svojho vzniku. Naozaj, osud človeka v tomto filme je ťažko skúšaný. Niektoré scény sú aj dnes veľmi pôsobivé a Sergej Bondarčuk by určite ani dnes nič v tomto filme nemenil. Scéna s nemeckým veliteľom a posledným pohárikom pred popravou je nesmrteľná.Odráža nezlomnú povahu ruského vojaka a aj preto na veliteľa zapôsobil a daroval mu život. Ale žiadna výhra to nieje. Po všetkých tých útrapách, ktoré hlavná postava musí prežiť sa v jeho temnom živote predsa len objaví záblesk svetla. Následuje jedna z najsilnejších scén a je takmer isté, že si ju budete do smrti pamätať..." A vieš kto ja som?...Predsa tvoj otec !" Tento moment vám iste zovrie hrdlo a mnohí si iste aj poplačú. Jeden z mála filmov, ktorý sa dá pozerať dookola a neomrzí, čo vypovedá o jeho neskutočej kvalite. Bondarčuk - maladec! 100%. (17.08.2011)

Krásný – a zavazující – film, dokonale překládající lidský život v sled, neopakovatelně nahlédnutých situací, v něž se soustředí veškerá zkušenost jednotlivce. Jeho klíčové poselství ovšem nenacházím v závěrečném gnómickém apelu, ale ve svědectví, že válka je konečným přerušením vztahů. Z této banální formulky vyplývá, že mír je – naopak (a primárně) – jednotou, a druhotně – že to, v čem nyní žijeme, není ani jedním z těchto pólů, ale jen si z obou bere to pohodlnější, a tedy hlouběji stahuje – do žaláře, v nějž se dnes život, za který vojín Sokolov bojoval a jímž bojoval, proměnil. Tedy nadcházející válka možná nabude té ohavně nezodpovědné tvářnosti nevědomě se obráceného spícího těla. A možná už probíhá. (17.03.2017)