Ipova smrť

"A tak jsem je všechny odsoudil k smrti" nezní tak jasně a zároveň primitivně jako "Ipova smrt". A tento film také není jasný ani primitivní. Přitom se samozřejmě nebudeme bavit o tom, kdo je idiot a kdo není, ani o tom, kdo je na pět minut slavný a kdo na celý život nula. Mluvme o tom, jak se rutinnímu režisérovi, Sergiu Nicolaescuovi, podařilo vytvořit a popsat zcela specifický příběh, kterému nic nechybí (snad je tam i něco navíc, co by tam být nemuselo). Film má několik katarzí, ta téměř závěrečná, když Todor "pochoduje" s medailí na prsou vstříc svému životnímu triumfu, je velkolepá.. Překvapuje mě a těší, že film je i na csfd řádně ceněn a hodnocen. (27.05.2015)

Dramaticky to síce mohlo byť trocha lepšie spracované - menej sa venovať lyrike priateľstva medzi Ipom a chlapcom a namiesto toho sa viac zamerať na ústrednú pointu, pričom by som pridal aj na konfliktných situáciách - no celkovo to nebolo vôbec zlé. Od "poslednej večere" to nabralo tie správne grády, pričom brilantný záver dal všetkému povestnú korunu. Spokojnosť. 70/100 (23.11.2016)

Rezisera Sergiu Nicolaescu poznaju najma ti, co miesto vatovo planych kokotich plkov z filmovej teorie radsej zaviedli filmovu prax. Nicolaescu bol hodne znamy, natocil i historicke filmy - Dakove, Krizova Vyprava 1 a 2, toto je jeden z jeho najlepsich filmov. Film zobrazuje vyhrotene ludske situacie, kedy nackovia dali dedine - ultimatum - viac ale nebudem prezradzat. Kazdopadne jeden z filmov, kde mam rad toto : nic nie je tak, ako sa na prvy pohlad zda a situacia sa vyvinie smerom, ktori Rumuni necakali . 10 0% (05.12.2020)

Film, o ktorom som doteraz absolútne nič nepočul, ktorý nevidel nikto z mojich obľúbených užívateľov, vôbec málo známy film, o ktorom som sa dozvedel v jednom nemenovanom filmovom časopise, ktorý pravidelne odoberám každý mesiac, pričom bádať v ňom zaujímavé tipy na filmy. Príbeh je situovaný do druhej svetovej vojny na rumunský vidiek, kde niekto s kosákom podrezal nemeckému dôstojníkovi hrdlo. Teraz ostáva zodpovedať otázku, kto za to bude niesť zodpovednosť ? Ponúka sa možnosť zlomiť miestneho Todora, prezývaného Ipu, človeka, ktorému sa každý vysmieva, aby on ponúkol svoj život za záchranu viacerých, ktorých sa to týka. Ak do nasledujúceho rána, do piatej hodiny nezoženú „zodpovedného človeka” , tak to schytajú viacerí, na čele s miestnym kňazom a notárom, a inými, ktorí pozvú IPU na dlhú večeru, kde ho prehovárajú, aby sa On priznal, čím by im vykúpil životy... Človeka, ktorým inak pohŕdali, zrazu veľmi potrebujú, prosíkajú ho na kolenách, líškajú sa mu, len aby docielili to, o čo im ide. Zachrániť si holé životy. Ako sa to celé skončí, a či príde ráno o piatej Ipu pred popravčiu čatu, to nechávam na netrpezlivého diváka, ktorý by nemal premeškať bravúrny film, ktorý má čosi do seba ! Vzácnosť vidieť film z týchto končín, ktorý by ma takmer 100 % ohúril, tomuto sa to skoro podarilo. Siala z neho niečo neobyčajné, čoho si vážim... Sprostredkuje veci takým spôsobom, ktorý oceňujem. Len nie je to dotiahnuté do strhujúceho filmového pôžitku, ale určite film odporúčam ! (10.07.2016)

(KB - R) Sergiu Nicolaescu, rumunský Otakar Vávra. Co si člověk vybaví, když se řekne jeho jméno? Žánrové, divácky velmi vstřícné filmy, u kterých ve výsledku ani už nesejde na tom, jestli máme na mysli „historické“ epiky (DÁKOVÉ, POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA I A II) či vděčné kriminálky (KOMISAŘ OBVIŇUJE, S ČISTÝMA RUKAMA) a komedie (Kdo je miliardář?). IPOVA SMRT z počátku sedmdesátých let tak mezi jmenovanými tituly působí jako... no, jako kdyby byl režisér dokumentů o kytičkách pověřen režií velkorozpočtových propagandistických epik._____ Klubový film IPOVA SMR vyniká odklonem od klasického vyprávění k tomu uměleckému, ve kterém se inscenačně velmi zdařile mísí dětsky ne-neviné představy se skutečností, kdy se divák má klást otázky, čemu věřit, co z prezentovaného se „doopravdy“ stalo, nakolik jsou předkládané obrazy či zvuky spolehlivé. Prolínání různých rovin („skutečné“, „snové“) je velmi opojné, ale bohužel platí jenom pro první dvě třetiny (necelou hodinu), než do představ – hry na válku – vpadne skutečnost, která s sebou přináší řadu etických a morálních dilemat. Závěrečná půlhodina ale není ani tak filmařsky zdařilá, ani myšlenkově podnětná, protože se spíše mluví... a film ztrácí víru v diváka a divák zase zájem o film. (17.12.2012)