Réžia:
Carl Theodor DreyerScenár:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrajú:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (viac)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(viac)Recenzie (127)
"Cesty páně jsou nevyspytatelné..." Dôkaz, že druhé pozretie filmu môže človeku zmeniť život. Utrpenie panny Orleánskej sa mi hodnotí skutočne veľmi ťažko. Maria Falconetti podáva grandiózny, takmer sebedeštruktívny herecký výkon, i keď si prakticky celú dobu udržuje rovnaký výraz a postoj - avšak postoj silnej ženy oddanej viere a zmierenej s osudom. Prvý raz môj názor po domácom premietaní znel: i napriek tomu, že som videl skrátenú 96 minútovú verziu, film pôsobí pomerne nudne a až príliš komorne - je vidieť rozdiel medzi Griffithovou pompéznou hollywoodskou megaprodukciou, Langovými víziami či Murnauovou prácou so svetlom a farbami. Dreyera však nezavrhujem, určite mu dám ešte šancu, ale na prvom mieste pre mňa zostávajú dobové snímky Fritza Langa. Uznávam však, že nijaká z modernejších verzií Johanky z Arku sa tejto vďaka silnému príbehu a dopadu nevyrovná, no i tak považujem film za nadhodnotený. Druhý raz som videl 82-minútovú verziu, na plátne a v komornej atmosfére premietacích priestorov, a môj názor znie: dychberúce klasické dielo Carla Theodora Dreyera je vskutku absolútnym vrcholom nemej éry. Každá scéna je do detailu vyštylizovaná, kryštalicky čistá, komorne dynamická a dômyselná konštrukcia sa navrch honosí precíznou réžiou a dokonalou výtvarnou kompozíciou. Každý pohyb kamery, každý detail (na ktorom je film vlastne postavený), každý závan, každé gesto, jemná proporčná mimika tváre sú dôkazom režijnej a štylistickej geniality. Skĺbenie prvkov najvýraznejších filmárskych smerov je výhra po každej stránke a keď k nej prirátam fantastickú montáž (plnú náboženskej symboliky, najznámejším príkladom je scéna v cele, keď okno vrhá tieň v tvare kríža), nemám prosto slov. Mnoho silných momentov, vynikajúca hudba (škoda, že neexistuje oficiálny "soundtrack"), drtivý výkon Marie Falconetti a inteligentná idealizácia a zbožštenie postavy na základe reálnych doložených faktov a historickej dokumentácie. No a kamera, tá je na samostatnú debatu. Mľask. 95% ()
Katolícka súdna dráma. Z videných najlepšia. Tvár Johanky vyžaruje škálu útrpných emócií a psychické mučenie. Na druhej strane je súbor xichtov odporne vyžratých alebo prísne asketicky až vampírsky vychudnutých kreatúr najsvätejšej cirkvi v podobe sudcov, strážcov či vykonávateľov mučenia. Pravé presvedčenie neprezrádzajú ich slová ani činy, ale podoba masiek ich tvárí - masiek pozostávajúcich z ich vlastnej kože, z ich vlastného výrazu. Striedme titulky informujú prehľadne a v skratke len o podstatnom. Vydarené, veľmi vydarené dielo! ()
Zcela odzbrojující ztvárnění jednoho z nejslavnějších soudních procesů všech dob. Extatická Maria Falconetti jako Johanka podivuhodně spojující prostotu a neuhasitelnou vášeň víry, pro níž se nakonec nezalekne ani hranice. Metoda jednoho detailu za druhým, konfrontace svatého obličeje plného vytržení s obličeji zrcadlícími mnohé postranní úmysly a především neupřímnost společně s neotřelou dynamickou kamerou dělají z filmu životnou podívanou, bez problémů uspokojující i dnešního konzumenta. Hudba Richarda Einhorna, s níž je v současné době snímek spojován, je pak uměleckým dílem sama o sobě. ()
Po vynikajúcom http://www.csfd.cz/film/102472-upir-aneb-podivne-dobrodruzstvi-davida-graye-vampyr-der-traum-des-allan-grey/ prišiel rad aj na tento skvost. A že to je poriadny filmový skvost niet pochýb od prvých minút. Sugestívne detaily tvárí, nájazdy kamery, vynikajúce prestrihy a až biblicky utrpiteľský výraz Marii Falconetti. ()
Osobitým způsobem fascinující dílo, které působí jako zvláštní syntéza soudobé německé a sovětské filmové školy. Zdrojem té fascinace ale není příběh, nýbrž formální stránka a celkový přístup, jakým k tématu Dreyer přistoupil. Filmu vládnou vizuální výrazové prostředky, snaha o silné zpracování vnitřních pnutí a tužeb postav. Výsledkem je tak na dobu svého vzniku intenzivně dynamické dílo, které s množstvím detailů tváří, nápaditých rakurzů i pohybů kamery upoutá i dnešního diváka. 7/10 ()
Galéria (93)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (18)
- Na filmu se jako art director podílel Jean Hugo - pravnuk slavného spisovatele Victora Huga. (Mertax)
- Jedná se o druhou a poslední filmovou roli Marie Falconetti (Johanka), která nikdy nepochopila, proč se snímek stal takovým fenoménem. (Terva)
- Ve scéně, kdy je Janě řezána paže, se ve filmu objeví skutečná krev, nikoliv však Marie Falconetti, ale její dublérky. (Kulmon)
Reklama