Chudiatko

Hoci Chudiatku nemožno uprieť, že je šialenou a provokatívnou jazdou, i tak ide z hľadiska režisérovej rannej tvorby o pomerne divácky kúsok a z obsahovej stránky aj jeho najčitateľnejší. Yorgos Lanthimos smeruje k hollywoodskemu štýlu, ale našťastie veľmi nenáhlivým tempom a spôsobom, ktorým si udržiava svoj jasný rukopis. Čím je Chudiatko natoľko výnimočné, až mala Akadémia pocit, že si zaslúži byť nominované v 11 kategóriách? V prvom rade ide o výkon Emmy Stone, ktorý je skutočne dychberúci. Naozaj neviem, ktorá iná herečka by dokázala tak výstižne zahrať mnohotvárnosť a dramatický vývoj Belly Baxter. Od detskej otvorenosti, nespútanej mysle, ktorú ešte nekrešú žiadne spoločenské limity, cez ženu, v ktorej sa prebúdza sexualita a zmyselnosť, až po akési záverečné uzemnenie. Oscar by bol v tomto prípade celkom namieste. Emmou to však rozhodne nekončí a hlavnému mužskému hereckému triu (Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef) prakticky tiež nie je čo vytknúť, vrátane maskérskej práce odvedenej na Willemovi. Kostýmová návrhárka Holly Waddington odvádza fantastickú prácu premyslenú do úplných detailov. Všimli ste si, ako sa odev Belly vplyvom času mení a svojou štruktúrou, farbou či zvolenou látkou determinuje jej ďalšiu premenu? Šaty s volánmi ako pre bábiky nahrádza latexový plášť či riasená blúzka, svojimi tvarmi pripomínajúca ženské genitálie a v závere menej odhalené kostýmy ladené do tmavých farieb evokujú Bellyno dozretie. Napriek dominujúcemu viktoriánskemu štýlu, pre ktorý je typické vrstvenie a široké rukávy, nezabúdajme na to, že sa stále nachádzame vo svete Lanthimosa, takže v modeloch nájdeme patričný surrealizmus a stretneme sa aj netypickými materiálmi ako plast či latex. Iba 29-ročný skladateľ Jerskin Fendrix prekračuje akékoľvek hranice konformity a je dokonalou časťou Yorgosovej bizarnej skladačky. Vo svojej hudbe odráža samotný príbeh – zatiaľ čo raz z nej sála hravosť a roztomilosť, inokedy v divákovi vyvoláva skôr pocity trápnosti, až stavy silného znepokojenia. Spolupráca Yorgosa s kameramanom Robbiem Ryanom, ktorý má mimochodom na konte niekoľko fantastických festivalových filmov, nebola tiež ich prvou. Pracovali spolu už na Favoritke, za ktorú Robbie získal Oscarovú nomináciu. Jeho práca s kamerou je rovnako experimentálna a kreatívna ako zvyšné zložky filmu (kľúčové momenty sledujeme často cez širokouhlý objektív Fisheye). Chudiatko je potrebné vidieť opakovane. Nie kvôli komplikovanosti príbehu, ale pre jej vypiplanosť na každom fronte. Snáď jedinú výhradu mám k minutáži, ktorá by sa dala jemne okresať a to práve o zopár sexuálnych scén, ktoré sa chvíľami už zbytočne (i v samotnej myšlienke) opakujú. Každopádne si nenechajte v kinách tento bizarný, hravý, vtipný a nesmierne nápaditý film ujsť. Na Chudiatko tak skoro nezabudnete (18.02.2024)

Barbie pre intelektuálov. Viac je myslím aj zbytočné písať, nič výstižnejšie ma už totiž nenapadne. Každopádne v Poor Things je toho toľko, až to môže aj premýšľavého diváka časom frustrovať a pozerať film s tým, že pre plné pochopenie to budem musieť vidieť ešte raz, nemusí byť vždy príjemný. Lanthimos je najlepší v momentoch, kedy rozpráva obrazom a herci výrazom tváre či pohybmi, naopak občasná doslovnosť artovosti neortodoxného diela skôr škodí. Vizuál je viac secesný než že by som v ňom videl Zemana a subjektívne mi pripadala pasáž v Paríži oproti iným kapitolám trochu natiahnutá a film tu mierne stráca tempo. V závere však dokáže scenár prekvapiť. (22.02.2024)

Hravý a kreativní film jak po stránce příběhu, tak vizuální identity. Viděl jsem Chudáčky popisovat, jako vyzrálejší a dospělejší verzí Barbie a pod to bych se podepsal na sto procent. Tohle to jsem chtěl od Barbie! Bella Baxter je svým způsobem také panenkou, která jako nepopsaný list papíru vyráží na cestu kolem světa, aby ho poznala a pochopila. Mezi tím se formuje její osobnost i její pohled na svět. Po audiovizuální stránce tu nejde absolutně nic vytknout. Je to poeticky překrásné a každý záběr, kulisa i barva tvoří slast pro divákovi oči. Scénář je zase plný bohatých, do hloubky rozpracovaných témat, motivů i myšlenek o ženské roli ve společnosti, objektivizaci, zajetých normách, strastech světa a hromadě dalších komplexních témat. Bella jakožto dětská mysl v těle dospělé ženy je fascinující postava na sledování, která svým pohledem na svět nepřestává bavit a fascinovat v jediné scéně. Emma Stone tuhle komplikovanou a komplexní roli předává absolutně uvěřitelným hereckým výkonem. Ovšem i všechny ostatní postavy a herci dotváří tuto černou dramatickou komedii. Willem Dafoe je jako vždy dokonalý a Mark Ruffalo překvapil svým energickým humorným herectvím. Avšak tam kde scénář boduje se svou intelektuální rovinou, lehce ztrácí na svém tempu se strukturou. Několikrát příběh přešlapuje příliš dlouho na místě a finále skrze svůj dodatek ztrácí perfektní tah na branku. Přitom bych jednotlivé scény nevystřihával, jen to lépe rozvrhl, aby to tak krkolomně nenarušovalo drive snímku. Přesto je to silná, chytrá, zábavná, vtipná a přenádherná autorská podívaná, kterou by si nikdo neměl nechat ujít na velkém plátně. (02.02.2024)

Zatím nejextravagantnější Lanthimos, a to už je dost co říct. Jeden z nejosobitějších filmařů současnosti se pořádně utrhl ze řetězu a navíc měl na realizaci svých originálních ujetých vizí hodně peněz. Výsledkem je komplexní, nehorázně zábavný a významy přetékající komediální bizár s frankensteinovskými motivy o emancipační cestě jedné ženy za poznáním světa i sebe sama. Ženy s dospělým tělem a mozkem vlastního nenarozeného dítěte, kterou skrze vyprávění řazené do kapitol sledujeme na cestě po Evropě, jak porušuje všechny myslitelné společenské konvence, postupně podráží patriarchátu nohy a ve finále mu bodá kudlu do zad a prochází si kompletním zrychleným vývojem od zvídavého batolete přes naivní dospívající dívku až po výmluvnou intelektuálku s jasným názorem na stav věcí. Inteligentní dialogy, promyšlený koncept, aktuální téma, vizuálně opojné obrazy, strhující herecké výkony, ďábelsky morbidní nápady, spousta nahoty, umělecký film jak víno, oscarové nominace jsou nevyhnutelné. (12.10.2023)

Frankensteinova dcera a její emancipační odysea napříč Evropou a Středomořím. Yorgos Lanthimos nám opět představuje úryvek z pokřiveného fantaskního světa, jenž však nese s tím naším více paralel, než by člověk z prvopočátku čekal. Příběh je zaměřený na vývoj postavy Belly, která byla po smrti přivedena k životu svérázným vědcem, načež s mozkem dítěte poznává svět a postupně se rozvíjí po všech směrech a to i těch, které by se daly označit jako tabuizované. Emma Stone podává mistrovský herecký výkon a její charakter na sebe s ubíhajícími minutami snímku nabaluje stále nové a nové vrstvy až do triumfálního finále. Tahle poutavá, vizuálně extravagantní a humorná podívaná o cestě nerozkoukané hlavní hrdinky za poznáním reálného světa a postupnou emancipací vás rozhodně nebude ani chvíli nudit. [Sitges 2023] (12.10.2023)