-henry-

Jak to vlastně dopadlo?

Když mi hudba a scénografie připadá jak z tuctového muzikálu, co si pak na filmu mám užít? Nezbyde mi než si všímat jak prostinké a dlouhé to celé je.

Napodruhý jsem si říkal, jak to je proklatě starý (lépe řečeno formou vyprávění až naivně zastaralý). Naštěstí tu máme KLUB RVÁČŮ, který funguje pořád;)

Zpracování hodné svého mistra: tentokrát nečekaně srozumitelné, spíše až moc klasické, ale hlavně nedbale zpracované, jak se na Českou televizi sluší a patří (mikrofon v záběru při bitce s noži se dá přehlédnout, primitivně namaskované opuchliny může zmírnit snad jen ta "důmyslně" černobílá stylizace, zato herci si to dávají jak na divadelní zkoušce).

ZKRÁCENĚ: nuda jako prase. KONKRÉTNĚ: nepamatuju si takovou vochcávku, kdy mi nějdřív někdo slibně rozehraje hrdiny a hlavní konflikt s velkým komediálním potenciálem (konzervativní ministr chce najít způsob jak zakázat pirátské vysílání osobitých rebelů), aby vám v polovině došlo, že veškeré rozjeté konflikty a motivy jsou nějakou dobu už jen náhodná vrstvení nesourodých scén různých žánrů, které nepodrží ani nerežírovaná herecká improvizace. Každopádně na place musela být legrace. Nejspíš autorský záměr na způsob Uwe Bolla ;)

V tomhle veledíle jsem nenašel vůbec nic funkčního (o scénáři ani nemluvě) - špatně rozzáběrovaný pokusy o žánrový scény opravdu nezachrání pár školáckých gore efektů (ale ta kuřba přes okno nebyla špatná:). Tohle opravdu neplní úlohu hororu, ale pro někoho možná zábavného filmu.

Z dnešního pohledu brakově natočená selanka. Ale dobrá, žádnej F. A. Blbec ;)

Výborná žánrová jednohubka, jednotlivé scény krásně natočené, zmotivované a vypointované, jako celek už ne tak kompaktní (několik filmů v jednom). Zarážející je jen ta 10letá režisérská příprava.

Čistej celovečerní amaťák se vším, co k tomu patří - home kamera, improvizující herci, kteří neumí improvizovat, samá klišé (neustále bloumající hrdina, pateticky vysvětlující písničkový soundtrack, soulož přes kalhoty). Zlatý český PROMĚNY:)

To je tak zoufalý až je to zábavný. Co si z jednoho studentskýho festivalu pamatuju na Krajňákovu PRIRODZENOU SMRŤ (v podstatě půlhodinová verze téhož), působila na většinu jako nesmírně příjemné oživení. Nerežírované výkony, propady tempa i nedohrané pointy se odpouštěly pro agresivní a energický styl. POSLEDNÍ PLAVKY postrádají i tohle. (Nejspíš za to může polyautorství silných individualit - Krajňák/Tauš jako režiséři, Martin Matiášek v roli koproducenta a kameramana zároveň.) Po tomhle by si změnil jméno snad každej.