Zayl

Parádní atmosférický sci-fi horor. Ačkoli je stopáž dlouhá, tak s takovýmto scénářem neznamenala nejmenší překážku. Zpočátku člověku ani nepřijde, že by to snad měl být horor, ale dobře vygradované finále ho vyvede z omylu. Hned od počátku se pečlivě buduje kompozice a v detailech se naznačuje následující dění. Dalším plusem je špičková technická stránka s nepřeberným množstvím vizuálních vychytávek. Rozhodně nejde o žádné béčko, ale o efektní áčkovou podívanou, jež vás dokáže udržet v permanentním napětí, co se asi bude dít…

Talijáni mě čím dál tím více přesvědčují, že umí točit sakra dobré horory. Především hlavní myšlenka s kinem je perfektní. Paralela mezi promítaným filmem a tím co se odehrává v dějišti kina mi přišla originální a chytře zpracovaná. Následuje splatter-punková jízda s obzvláště několika skoro až nechutnými scénami. Ono taky to uzavřené prostředí kina nabízí mnoho face to face soubojů se spoustou krve. Klasika z italské školy.

Lucio Fulci rozehrává klasické téma „strašidelného domu“ a nutno říct, že se vší parádou. Hned z úvodu se s ničím nepárá a diváka vtahuje do děje. Způsob, jakým je prezentována brutalita, je doveden k dokonalosti. Gore scény jsou jedny z toho nejlepšího a je vidět, že Fulci se krve nebojí, ba naopak, vyžívá se v detailních záběrech. Děj působí také uceleně, a diváka postupně připravuje na finále přesouvající se výhradně do sklepení, jenž atmosféricky nemá chybu. Dům u hřbitova je koncentrace hrůzy a krve ve správně namíchaném poměru.

Perla ve slasher žánru, jež svým přímočarým způsobem pojetí rozhodně boduje. Žádné dlouhé vykecávání a přehršel dialogů, ale hned ze začátku se jde pěkně zostra. Vražedným nástrojem vidle? Super nápad! Potenciální využití je užito do puntíku a tak není divu, že přijde pořádná kill jízda s vynikajícím gore. Žádná laciná poprava prasat, ale oběti, které se nevzdávají a bojují o život dokud to jen jde. Ve finále pak přijde šokující odhalení vraha. Oldschool jak se patří a nebojí se přitlačit na pilu (vidle).

Další z řady osmdesátkových slasherů. Madman má šablonovitý scénář, u kterého asi nikoho nepřekvapí, že na nějaké odbočky nebo zvraty tu není prostor. I proto je hlavním vodítkem atmosféra a celkem dobře natočené vraždy, i když jich není mnoho. Ty má na svědomí hromotluk Madman Marz, který se svojí sekerou dokáže nebývalé kousky. Pro budování atmosféry zde slouží slušná hudba, gradující ve správných momentech, a také relativní neznámo, neboť Madmana není moc vidět. Nejlepší scéna je asi schovka v lednici, nicméně scén, které si vás dokážou získat, je tu víc.

Další z řady slasher movies. Happy Birthday to Me má v rámci subžánru úctyhodný scénář, hezkou kameru a výtečný závěr. Navzdory poměrně dlouhé stopáži je hluchých míst minimum. Děj se podařilo i přes některé skutečnosti ukočírovat a samozřejmě nechybí vydařené vraždy, přestože krve příliš neteče. Hlavním lákadlem však zůstává vypointovaný závěr, na svou dobu poměrně šokující. Happy Birthday to Me, Happy Birthday to Me…

Neuvěřitelné dílo od mistra Fulciho. Přízviska notně brutální, sadistický, kontroverzní či atmosférický zde nabírají pravého významu. Právě atmosféra je ingrediencí nejdůležitější, neboť o té celý snímek je. Ze scén bych pak vypíchl setkání slepé Emily s Lizou. Ta byla neskutečně atmosférická! Také gore je kapitola sama o sobě. Pořádně vlhkých scén je dostatek, a rozhodně nejde pouze o sled nechutností. Krom toho nesmím ještě opomenout hudbu, kterou složil Fabio Frizzi a je zkrátka úžasná. Vrcholem filmu je ale konec, čímž se The Beyond nesmazatelně zapsal do mých nejoblíbenějších hororů vůbec.

Dvě hororové ikony osmdesátých let proti sobě? Proč ne… Jason s Freddym jsou sami o sobě dost velcí tahouni a tak není divu, že selekce toho nejlepšího nabízí nadupanou zábavu. Je zvolen klasický koncept: zabití několika desítek teenagerů. A ač se snímek drží žánrových hranic, není nudnou podívanou. Jason si klestí cestičku mačetou a kosí co mu přijde do cesty, zatímco Freddy mu sekunduje svými hláškami. Pomyslnou třešničkou je neskutečně dynamické cool finále, jenž nabízí bitku mezi Jasonem a Freddym a že je na co se dívat. Takto má vypadat pocta dvěma legendám.

Jestli jednička nebyla nic moc, tak toto bylo na hranici únosnosti. Tahle blbina ve mně zanechala pouze dojem nuceného pokračování, které nemá žádné eso v rukávu a nabízí pouze nudu. 25%

Prosťoučký rádoby horor, jenže s hororem to má pramálo společného. Jeepers Creepers se mnohem víc podobá laciné černé komedii, která nemá čím překvapit a diváka tak ani zaujmout. O atmosféře se snad nedá mluvit, a to nepočítám nesčetné chyby v logice a plochost příběhu, jaký by vymyslelo i pětileté dítě. Na samotném "monstru" je pak znát nízký rozpočet a namísto strachu vzbuzuje posměch.