Aky

Příliš nechápu odmítavé zdejší komentáře. Děj samozřejmě musí být předvídatelný, což někoho může nudit, neboť většina jeho zákrutů a uzlíků je dopředu známá. Přitom si ovšem vyprávění zachovalo jistou hloubku. Zdálo se mi docela povedené ztvárnění rodinného prokletí, které nemá kořeny v bůhví jaké mystice, ale ve vyhraněné ambicióznosti otce, který se chová podle všech amreických pravidel, jež vedou jednak k úspěchu, ale také k antipatiím, nenávisti, nepřátelství a determinují tak vznik legendy o prokletém rodu. Stejně tak věčný svár mezi povinnostmi privátními a veřejnými je zde podáván velice věrohodně, i když samozřejmě všichni víme a záletnictví JFK a karibské krizi, a tudíž nečekáme, jak to asi dopadne.

Je to čirá radost moci pozorovat proces, jak vzniká něco dokonalého. Jednoduchoučký příběh, který slouží jako kostra, na níž se navlékají dokonalá tančení čísla. Čiší z toho nenamyšlená hrdost těch lidí, kteří ji nehrají, která v nich je, a oni vlastně jen překovávají stud a zjevují ji. Tahle přirozená lidská invence suveréně překrývá všechny herecké pihy, které by se tam (možná) daly najít.

Výtečný příběh, na svou dobu dokonalé efekty, nečekané a originální dějové zvraty, Rickman i Willis hrají jako z partesu, stálé napětí a sem tam do toho jako hrozinka fórek, velice neotřelá linie pozvolna vznikajícího chlapského přátelství mezi dvěma muži, kteří se nemohou vidět a jsou odkázáni jen na vysílačku - co víc od filmu tohoto žánru přát?

Je to neskutečně dlouhé; což je ale asi jediný zápor. Trochu road movie, trochu pocta filmařině, ale hlavně óda na mužské přátelství. Děj se líně vleče, zdánlivě se skoro nic neděje, ale když to skončí, má člověk pocit, že se tam toho událo vlastně strašně moc. Film, o kterém se dá přemýšlet ještě mnoho dní po jeho skončení.

Velmi povedený válečný film z afghánské války, který ani tolik nevypráví o reáliích samotného konfliktu, jako o vojenském zupáctví, agresívní zabedněné tuposti a demagogii, která může skvělého vojáka přesvědčeného o správnosti svého konání přivést až na druhou stranu; aniž by ho obecná morálka mohla prohlásit za zrádce.

Mlčenlivý drsňák, který stojí oběma nohama na zemi, na lichotky se dívá shora a na city s odstupem, to je přesně ten hrdina, se kterým se umím ztotožnit.

Zřejmě to bylo zajímavé v době vzniku, kdy alžírská válka byla aktuální, ale dnes je to (alespoň pro mne) film vesrkrze nezajímavý. Boj proti kolonialismu je vyčpělá záležitost a osobní osudy hrdinů z obou stran konfliktu jsou zde podávány tak chladně a suše, že to navozuje atmosféru spíše dokumentu, což je dnes, vzhledem k tomu, co jsem jsem už zmínil, rovněž téměř nuda.

Nemám příliš rád Travoltu a nemám rád ani tu skvělou studentskou americkou mládež, ze které koncekonců výdycky vzejde nová generace dokonalých Američanů - tedy nemohu mít příliš rád ani Pomádu. Asi je to spíše otázka vkusu než hodnocení kvalit filmu, ale jedné z repríz TV Nova vděčím za to, že jsem si ho nekoupil.

Lehoučká hříčka plná slovní i situační ekvilibristiky doprovázená jednoduchým chytlavým hudebním motivem pobaví. Nečekejte víc, větší ambice nemá, ale ty, které má, plní beze zbytku.

Možná je chyba ve mně, v mé momentální náladě, ale nějak mě to nebavilo. Zdálo se mi to studené, vypočítané až přespekulované, nechtělo se mi jít pocitově s režisérem.