Mrkvič

Zajímavý skutečný příběh v né moc zajímavém filmu. Vztah postav byl takovou druhou kolejí. Spíše utrpení polárníků zde mělo hrát hlavní housle. Takových filmů jsme ale už viděli spoustu. Třeba že některé z nich nebyly podle skutečných událostí, byly ale ve většině případů zajímavější.

Těšil jsem se hodně. Nejsem ani zklamán, ale zároveň nemám být z čeho nadšený. Scénáristicky si tvůrci s látkou poradili obstojně. Navrácení postav a jejich udržení v Matrixu, tomu mohu jen zatleskat. Skoro jsem si i říkal, že by se mi film líbil jako romantická komedie postavená na tom, že Thomas Anderson je autor slavné hry. Nakonec se ale zase vše zvrhlo do akce, která byla ozvláštněna jen pomalejším bullet timem a novou postavou psychologa. Hodně na škodu byla absence herců. Zvykat si na jiné obličeje, jejichž výměna nebyla ani nijak dějově vysvětlena, na výsledném dojmu dost ubralo.

Tak si to shrneme, Boba Fett a jeho píseční kamarádi mě moc netáhli. Díly, které režírovala nádherná Bryce Dallas Howardová byly z celé série tím nejlepším. Když se na scéně objevil Mando, šla úroveň nahoru. Že se sejde tolik známého a oblíbeného (hlavně jeden ze záporáků a samozřejmě Grogu s rancorem), to je chválihodné a bylo to úžasné. Ale že Robert Rodriguez jako nejslavnější režisér z celé party natočí poslední díl s tolika píčovinama? To nepochopím. Účinky laserových zbraní (někdy nic nedělají, někdy boří domy), rychlosti nepřítel při honičce, mizení a objevování postav, jak se zrovna hodí vyústění scény atd atd.

Legenda Šumi, jaký je to závodník, jak vyrůstal a jak byl vychován, proč závodil s takovými démony, s jakými závodil a jaký byl ve srovnání se závodníkem člověk. Ta lidská stránka mě zaujala asi nejvíc. O té se nikdy nikde moc nepsalo. Závodní zápal a absence sebereflexe, to je známá věc, ale zajímavý byl pohled s odstupem od lidí okolo incidentů. Z pohledu fanouška mě trochu mrzel pocit, že Šumi nebyl nijak výjimečný závodník, když po přechodu k ferari dlouhé roky nezískal titul. Ale zmínka, že tituly nebyly to, co ho hnalo dopředu, byla příjemná.

Punishera jsem si už musel dát, když mi pořád někdo říkal, jaká je to pecka. První díly všem dávaly za pravdu a byl jsem nadšený z toho, že vlastně nejde o komiksovou záležitost, že postavy jsou celkem normální lidi a děj nesráží nějaká rádoby cool nesmyslné mytologie. Jenže co naplat. Frank Castle je prostě přímočarý hovado. Jeho přístup k zabíjení mi připomíná Johnyho Wicka, kterému nesejde na tom, kolik a koho zabíjí. Jo, óbčas probleskne Punisherovo moralizování, že nechce zabít nějakýho troubu vojáčka, ale že před chvílí sejmul X jiných, beru jako scénáristický přešlap. Co mě na seriálu hodně štve, je střídání řežisérů. Když se mi nějaký díl hodně líbil, měl za sebou režisér většinou nějaké mé oblíbené kousky. Když se mi díl nelíbil (třeba jako přeceňovaný díl v hotelu), byl režisér podepsaný pod slušnýma sračkama. Takové kolísání kvality mě od seriálu hodně odrazuje. Navíc, když v seriálu je děje na dvouhodinový film. Seriály, kde se celá série točí kolem jednoho příběhu jsou zbytečně natahované. Dostat něco ve třinácti hodinách, když by stačily dvě, mi přijde jako strašné mrhání mým časem.

Tak jsem docela čuměl, jaká ptákovina mě to zaujala. Nebýt těch přehnaně přehrávaných postav (Pettson a lovec se psem), byl by filmeček pro děti bezchybný. Moc moc se mi líbilo zapracování animace s živými herci a hlavně i péče o detail co se týče dekorací a pozadí scén. Díky tomu všemu působil film hodně roztomile.

Tento díl mám z dětských vzpomínek lehce přeceněný. Vtipu zde až tolik není a poměrně dost scén je takových hluchých. Na 70 minut je té zábavy dost málo. A protože jiné díly mám radši (Překvapení pro Cézara a Británii), tak verzi s Kleopatrou si budu radši dávat tu hranou.

Sportovní komedie a od každého žánru si trošku zobne. Za co bych mladé režiséry pochválil, je práce s dětskými herci. Hodně přirození, minimum trapností a některé scény dokonce hodně povedené (hudební vystoupení nebo vše kolem sportu). Dokonce mi přijde, že mladí herci zastínili často své starší parťáky. Rob Schneider se drží i přes ulítlou postavu zpět a je to celkem v mezích. Kevin James naštěstí má hrát tvrdého trenéra a nedělá žádné svoje vylomeniny. Na trapné debility je tam jen jedna tlustá černoška. Naopak vedlejší tlusté mužské postavy (řidič autobusu a alkoholický asistent trenéra) se pro komediální prvky hodili. Fajnový byl i závěr a moc rád bych se někde dočetl, co všechno ve filmu odpovídá skutečnosti. Moc toho asi nebude, ale takovýhle příběh by byl naživo fajn.

Velmi zajímavé téma, ale podáno tak... tak nějak zvláštně. Od začátku film působí jako zjevení ve srovnání s jinou českou tvorbou. Což beru jako plus. Téma žaloby podané u nás na zločiny proti lidskosti spáchané administrativou usa a rozdílné vnímání práva západu a u nás, je hodně zajímavé. Závěr, kdy dojde na akci, která skončí tak, jak skončila, ale ve výsledku se nestalo nic a ani konec samotného hrdiny není podán nějak dramatičtěji, to mě dost mrzí. No a potom tu máme úvodní dvojici, kdy jedné není kloudně rozumět a skoro bych snesl titulky. A druhá postava je taková divná. Nemusí to být uvědomělý svalovec, který pokosí všechny záporáky. Ale jak mám Hádka rád, tak tady mi možná jeho hraní a nebo ta světaznalá postava, která se ale vůbec neorientuje v českých poměrech, vůbec neseděla. Stejně tak jeho vývoj. Kdyby byl film možná delší a hlavní postava si na scéně odbyla více času, snad by i mně došlo, jaké všechny pocity a dojmy ve mě chtěl režisér zelenka vyvolat.

Bez mučení přiznám, že za lehkou averzi k Amadeovi může pošahaná feministická učitelka hudebky. Tom Hulce a jeho výstřední Amadeus mi pořád lezou krkem, když za jeho zběsilýma kreacema vidím tlustou úču, jak nás sleduje a vynucuje, aby nás to bavilo stejně jako jí. Navíc jsem nyní asi poprvé viděl režisérskou verzi filmu, tak jsou mé dojmy z filmu nejspíš i díky tomu mnohem hlubší. Postava Salieriho je úžasná. Jeho vztah k Mozartovi, hodně silný. A to jak kladné vnímání jeho hudby, tak i negativní vnímání jeho osobnosti. Že je v pozadí spousta českých herců bylo vždy fajn, ale v nesestříhané verzi jsem si všímal ještě větších perel (jako třeba Jitka Molavcová jako dovádějící připitá herečka). Do toho pocity z výjimečnosti Formana a pozadí vzniku filmu. To se prostě střízlivě hodnotit nedá. A tak nechávám původní hodnocení, které snad odráží i délku filmu a většinou ne moc zábavné operní/divadelní scény.