lena60

Zlinfest 2009: Autoři se na začátku pěkně vyrovnali s tématem smrti. Ze ztroskotavšího letadla se tatínek malé Marii jedním střihem ocitl rovnou v nebi mezi anděli. Následná bláznivá a trochu strastiplná cesta malé dívky (s tatínkem - andělem strážným v zádech) za vítězstvím v pěvecké soutěži už mě spíše uspávala (únava z náročného festivalového programu). Při závěrečném asi pětiminutovém duetu prdících a krkajících zpěvaček - Mariiných konkurentek mě sice probral hlasitý smích diváctva, ale právě tento velmi laciný a hloupý humor zapříčinil nekompromisní snížení mého filmového hodnocení.

Zlinfest 2009: Režie: Sabine El Gemayel. Já naopak neměla s napojením na filmovou pupeční šňůru nejmenší problém. Hodně ženský film, zaobírající se znepokojivým tématem postavení žen v arabském světě.

Zlinfest 2009: Režisér Atalay Tasdiken byl inspirován skutečným příběhem sourozenců Ahmeta a Ayse, kteří po smrti matky pospolu čelí nelehkému životnímu osudu v malé turecké vesničce. Jejich otec se znovu oženil a s dětmi, jenž přežívají u dědečka, zpřetrhal veškeré citové vazby. Pomalu plynoucí snímek, na němž oceňuji především režisérovu vynikající práci s barvami. Zářivé barvy působí kontrastně vzhledem k posmutnělému vyprávění, ale alespoň trochu zahřály mou rozbolavělou duši.

Zlinfest 2009: ...s přivřenýma očima. Zohledňuji, že se jedná o film natočený pro mladé publikum. Pro mě přínosný alespoň tím, že jsem se podívala jak těžce se žije v pro nás exotické zemi - Nikaragui. Režie: Andreas Kannengiesser.

Slaboulinký odvar Poláčkovy geniální předlohy.

Buly tu? Ehm, no dobrá. Svého času můj oblíbený televizní seriál. Hodnotím z nostalgie, z recese a z lásky k hokeji.

Rudá vlna se převalila Ruskem a mně přebíhal mráz po zádech, zejména při pohledu na autentické záběry z roku 1917.

Věta "Kdy už vlastně začne ta zábava?" zazněla ve filmu několikrát. Stejnou otázku jsem si pokládala taky. Chtěla jsem se u "komedie" pobavit a odreagovat, ale odcházela jsem od monitoru totálně znechucená. Hrůza!!! Potřeštěný crazy humor mi vtipný ani trochu nepřipadal.

Je mi úzko, těžko bezprostředně po skončení filmu. Mimořádně silný zážitek.

"Co to zase je?!!", ptala jsem se sama sebe během první poloviny filmu a několikrát mi blesklo hlavou, že jsem raději měla jít na původně plánovaný fotbalový mač mezi Zlínem a Spartou, než se trápit v kině u filmu s nevýraznými herci, křečovitě napsanými dialogy a rušivě blikajícími technickými efekty. Hůl nad filmem už byla téměř zlomena, když mě ve druhé půli přece jen chytil za srdce postupně se rozvíjející příběh stárnoucího, osaměle žijícího atletického trenéra. To jsem aspoň pochopila, co chce režisér jeho příběhem divákovi sdělit. Nu, a když se na plátně překvapivě objevil v epizodní roli můj oblíbenec Luděk Randár (herec zlínského divadla), začaly akcie filmu mírně stoupat vzhůru. - Tož nakonec mi z teho všeckého vylézly tři hvězdy, Tomášu. S dodatkem, že nebýt Proměny tak trochu "zlínským" filmem, bylo by mé hodnocení přece jen o něco méně zářivé. Poznámka č. 1: K puknutí či k popukání byly občasné slovní výpady hrdinů pronášené v rádoby moravském nářečí. Poznámka č. 2: Zlín - Sparta 2:1 :-)