uiu

Když jsem byla na Pánovi prstenů, musela jsem na každý díl jít 3x, jak mě nadchl, uchvátil a ihned se pro mě stal kultem. Bohužel u Hobita už takové nutkání nemám. Zatímco Pán prstenů na mě dýchl svou epičností a osudovostí, Hobit je spíše ta hravá pohádka, která vám nabídne strašně moc postav, z nichž si nepamatujete jméno ani jednoho a důsledkem toho je hlavní hrdina Bilbo tak trochu odsunut někam do pozadí. Když skončilo Společenstvo prstenu, rok čekání na Dvě věže pro mě byla muka. Když skončil "první díl" Hobita, bylo mi to celkem jedno. Stejně jako si Peter Jackson schovával Gluma až na Dvě věže, i zde nám nedopřeje, abychom draka Šmaka viděli v celé kráse a myslí si, že nás tím bude nějak napínat. Scény se starými známými - Elrond, Galadriel nebo pěkný prolog s Frodem sice potěší, ale masky a make-up se mi zdály poněkud odfláknuté. Stačí se podívat na Sarumana, který vypadá jako umělý fantomas, aby trochu omladili vrásčitou tvář Christophera Leeho. Frodo a Bilbo si prochází téměř podobným dobrodružstvím za poznání sebe sama - tedy že i malý člověk dokáže velké věci, ale v případě Bilbových dobrodružství je to poněkud slabší, protože žádný z trpaslíků není nijak extra odvážný bojovník, spíš banda nemotorných komediantů a ta dětinskost jde z předlohy hodně cítit. Byť je Thorin asi jediná vážnější postava, neutáhne tohle privilegium. Jak se tu už někdo zmínil, taky mi dost vadilo rozzuzlení některých nebezpečných scén "deus ex machina" - zničehonic se ojeví Gandalf a zachrání situaci - opravdu pohádkové a nelogické. Tak či tak, nechci první díl Hobita hodnotit jako samostatný film, ale jako celek. I když mám spoustu výhrad, dávám 4 hvězdy, i když, bohužel, asi dva týdny od shlédnutí si skoro nepamatuju, co všechno se ve filmu dělo...

Tvrdit o Robocopovi, že je jen akční slátanina může jedině člověk, co nikdy film neviděl. Námět je spíše hodný psychologickému dramatu, ale tato osmdesátková verze do těchto vod vkráčí jen pozvolna a více se zaměřuje na drsnou (žádné PG-13) akci. V tomto ohledu se víc těším na chystaný remake (ano, lynčujte mě). Alex Murphy byl dobrej polda, spravedlivej chlap a milující táta. V den, kdy nastoupí k detroitské policii a dostane parťačku Annu Lewisovou je brutálně zavražděn. Zde se rozehrává rovina příběhu, kterou by bylo potřeba více rozvinout, protože z velké části zemřel vinnou Lewisové, která ho jako parťáka nekryla a vlastně jen z povzdálí sledovala jeho masakr. Pocit viny, noční můry, osobní vyhoření - nic, Lewisová? Poté ze zbytků Murphyho těla udělají kyborga. Bez svolení pozůstalých nebo vůbec uvědomění, že se jedná o ostatky Murphyho. O pár měsíců později, když na policejní stanici přivedou výsledný produkt Robocopa, Lewisová díky malým detailům Murphyho chování, které se jako reflexy převedli i na Roba, jej pozná. Robo má následně sny a vracejí se mu Murphyho vzpomínky. Co je důležité, divák nikdy přesně neví, jestli si Robo uvědomuje, že je Murphy, nebo Murphyho bere jako třetí osobu, která potřebuje být pomstěna. Dilema kyborga, který si uvědomuje, že kdysi býval člověk je brilatní látka, která se musí umět dobře uchopit. Velké plus je, že mezi Murphym a Lewisovou není žádná milostná aférka, ale je mezi nimi fér kolegiální a přátelský vztah, jak má mezi parťákama být (což vidíme i v dalších dílech) a na romantiku se nehraje ani v případě jeho ženy. Na svou dobu jsou triky parádní a vedlejší linie konkurence robotických společností/vedoucích společnosti jen umocňuje, že se nejedná o bezduchou scifárnu.

Vítejte v jižní části L.A., kde policajti chodí do práce s vědomím, že se večer domů už nedostanou, kde denně řeší smažky, drogový gangy a zfetovaný negry. Film vás vtáhne "ruční kamerou" (a kde jsou všichni ti hateři hororů typu Paranormal Activity?) a hlavní postavy si zamilujete. Sice to mohlo končit o něco dříve, protože posledních cca 5 minut je zbytečných a zapadává do patosu, ale otevřenější, krvavější a špinavější policajtskej film jsem ještě neviděla.

Dívám se na své hodnocení Insidious (2010) a jelikož jsem mu dala 4 hvězdy, tak v tom případě musím ve srovnání tomuto hororu dát o něco silnější 4 hvězdy. Můj komentář bude obsahovat spoilery... Na film jsem se neskutečně těšila díky zdejšímu hodnocení a komentářům a byl to můj druhý horor, na který jsem kdy do kina šla (první byl Kruh v roce 2002... takže je to už 10 let). Chvíli se film tváří, že tu máme sériového/rituálového vraha/vrahy, aby pak sklouzl k bubácké zápletce, u které vlastně nemusíte nic víc vysvětlovat, protože duch je prostě zlý a může dělat cokoliv. Velké plus je u filmu hudba a najde se i pár nečekaných lekaček - které milovník hororů, který lekačky dokáže předvídat i s několika minutovým předstihem díky hororovým klišé ocení - takže se opravdu několikrát za film od srdce a od konečníku leknete (a na druhou stranu je velká škoda, že jednu z lekaček použili už v traileru, takže zatímco celé kino - asi neviděli trailer - nadskočilo, já ji očekávala). A dalším velkým kladem filmu je využití hlavního hrdiny. Máme tu spisovatele, který se přestěhuje do domu, kde předtím vyvraždili rodinu, o jejichž smrti chce napsat knihu. S lahví whisky a zdeprimovanou myslí o tom, že se vrátí na vrchol bestsellerů začíná v domě slyšet zvuky a nakonec i vidět věci. Díky bohu to ale není žádnej hororovej balík, jak známe z jiných hororů, že z domu prostě neodejde, i když uteče celá rodina, "kletba" si je stejně najde. A divák po dlouhé době zažije ten pocit, kdy na konci hlavní postava filmu, která vás vedla všemi lekačkami a objevováním, umře. Žádná záchrana na poslední chvíli, žádné hrdinství. A to je velké plus filmu. Takže i když šlo u mě spíše o zklamání po hororové stránce, umí si to samo nastavit berličky, díky kterým si film z určitého hlediska oblíbíte. A jak jsem už řekla, pokud jsem dala Insidious 4 (opět téma kletby, dětí, starostlivého otce), tak Sinister je lepší o několik stupňů.

Hotové žně pro milovníky found footage žánru. Je to levné, je to béčkové, ale koho to zajímá? Některé příběhy jsou přímo pětihvězdičkové, jiné spíše průměrné, ale jako takové bubákovité "Věřte, nevěřte" - tedy sada několika hororových příběhů, zde orámovaná dalším příběhem mě to bavilo, mrazilo mě v zádech a v poslední době je to jeden z těch lepších hororů, jaké jsem viděla.

Disney se zase vrací s příběhem ála Freaky Friday. Akorát zde si dcera s matkou neprohodí těla, ale matka se omylem s pomocí vzdorovačné dcery stane medvědem. Jelikož v království medvědy nesnášejí, protože jeden je napadl a dluží mu pomstu, tak spolu utečou do lesů, kde se jak už to bývá dcera s matkou-medvědicí sblíží a naučí se přežít v divočině. Od filmu jsem čekala něco naprosto jiného, spíše ve stylu Jak vycvičit draka, že medvěd z traileru je její matka bylo pro mě překvapením. Film přitom nemá ani žádné morální ponaučení pro "děti", protože nakonec matka ustoupí své zabedněné dceři a v celku z toho tedy vyplývá, že když budete svoje rodiče štvát dost dlouho a řeknete pár chytrých vět o životě, tak vás nechají dělat, co budete chtít. Film se sice pyšní speciálním programem na Meridiny vlasy, ale její tvář postrádá rysy, které by ji polidštily a udělali z ní oblíbitelnou postavu. Opět když to srovnám s Freaky Friday, kde k osvícení došla jak matka, tak dcera a jedna druhou navzájem pochopila, zde vyjde vítězně jen Merida a to je hodně jednostranný pohled.

Na film jsem se těšila, dokonce jsem na něj chtěla jít do kina, ale stal se pro mě velkým zklamáním. Jednoduchý příběh o tom, jak Ben, Chon a O žijí ve trojce, vydělávají si prodejem trávy, užívají si miliony a pak přijde Benicio Del Toro a Salma Hayek a chtějí jim vzít obchod. Rozhodnou se na to jít přes srdce, tak unesou O. A Ben s Chonem jako dva naivní zamilovaní hošánci si ukáknou do spoďárků a ihned musí O zachránit jako stateční rytíři (přitom kdyby hráli hru, že jim na ní nezáleží, že je to jen jejich děvka, kterou ať klidně zabijí, šlo by asi všechno mnohem jednodušeji.) O se spřátelí se svou věznitelkou, která jí dá do života pár důležitých rad, aby se zamyslela nad svým životem a budoucností a nakonec prozřela, že život v opojení drog a zlatokopkaření se na dvou klucích není to pravé ořechové. Nemastné, neslané, nechytré.

Jeden z těch filmů, po jehož shlédnutí si řeknu, ještěže jsem na něj nešla do kina, protože za něj ta vstupenka nestojí. Netvrdím, že to je špatný film, právě naopak. Přinutí vás přemýšlet, získá si sympatie obou hlavních hrdinů, každý má svůj důvod proč se chová tak, jak se chová, každá akce vyžaduje svou reakci a neštěstí jednoho je štěstí druhého. Logické chyby v ději a čase mě nechávají klidnou a ani nad nimi nepřemýšlím, protože sám film se nesnaží tvářit jako brilantně promyšlená podívaná typu Inception a především sází na emocionální stránku fandění diváka hrdinům. Takže film mě bavil, ale mám k němu dvě velké výtky. 1. Typické americké otravné děcko, které dělá voloviny a dostává tím ostatní do prekérních situací mě ve filmech šíleně irituje a popravdě jsem si přála, aby se mu už stalo to, co s ním Bruce plánoval. 2. Konec, od kterého jsem očekávala nějaké šokující překvapení, rozzuzlení či zauzlení a dočkala jsem se jen utnutí, které si takový film nezaslouží. Dávám ale 4 silné hvězdy, protože je to opravdu skvělá podívaná a Joseph Gordon-Levitt nehrál Bruce Willise, on se jím stal.

Rodinka vidláků, co se rozhodne najmout detektiva, který si bokem vydělává jako nájemný vrah, aby zabil matku - ex-manželku. Vrah je ale trochu pedo, jako zálohu si řekne dvanáctiletou trochu dementní sestru našeho hrdiny, se kterou souloží a spolu s inteligencí vidlácké rodiny asi každý divák chápe, že nebude žádný happy end. Na film jsem se moc těšila a bylo to pro mě obrovské zklamání. Matthew McCounaughey měl být "hrdina" filmu, ale sympatie jsem si k pedofilnímu zvrhlému násilníkovi nezískala, stejně tak k upištěné mimózní Juno Temple ani věčně smolařskému Emile Hirschovi. Ostatní tu hází 4 až pět hvězd, já se kloním k hodně slabým 3 hvězdám.

Tuhle netypickou Allenovštinu moc můžu. Ona hra na osud/štěstí, mezilidské vztahy, tedy vše, co od Woodyho známe, ale v poněkud jiném hávu. Hlavní hrdina nám vlastně do své minulosti nedá moc nahlédnout, ale jde z něj cítit, že nevyrůstal v bohatství a kariéru tenisového hráče pověsil na hřebík, jak sám říká, protože by z něj druhý Agassi nebyl. V prestižní škole tenisu se seznámí se zbohatlíkem Tomem a jak je ruka v rukávu, začne si něco s jeho sestrou Chloe. Kdo by se nechtěl přiženit do bohaté rodiny a užívat luxusu. Jenže náš hrdina Chris se na první pohled zamiluje do Tomovi snoubenky Noly, která je poněkud naivní začínající herečka, avšak smyslná a impulzivní. Nevyrůstala v bohatství jako rodina, do které se ona a Chris dostali a to je i jeden z důvodů, proč Chris k blondýnce tolik tíhne. Co si má vykládat se svojí rozmazlenou ženou, když by raději vedle sebe měl obyčejnou holku, co vyrostla v normálních podmínkách. A máme tu další rozpor postavy. Nolu bere jen jako milenku, protože kdo by kvůli nějaké lásce opustil luxus, bohatství, dobrou práci a styky s mocnými lidmi? Chris celý film působí jako uťáplý introvert, který se nikdy s nikým nepře, když mu někdo něco řekne, udělá to, i když sklopí zrak, protože to doopravdy udělat nechce. Díky tomu je jeho konečné řešení problému natolik šokující a divák se nestačí divit, co se Chrisovi honí hlavou, kde sebral takový "plán" a zároveň si uvědomí, že takový Chris dřímá v každém z nás.