Tatatranka

Lidé se trousí svátečně. Neznámo odkud, po troškách a nejraději po jednom. Pochodují v ohradách svých životů s dalekohledem všem na očích. Ve stádu potkáte jen koně. Lepí se ke krajině, krajina se tiskne na ně. A lidé je marně stopují. Zůstávají ve své tiché jedinečnosti, připraveni ohlávkou zachytit úprk vlastního života. Nezachytitelného a probíjejícího.

Jsem na rozpacích.

Aki Kaurismäki ****, Víctor Erice ****, Werner Herzog **, Jim Jarmusch **, Wim Wenders ***, Spike Lee **, Kaige Chen **

Oporou mu byla Kaurismäkiho úspornost ve výraze i mluvě. Ulpívání obrazů, za kterými se buďto něco děje, nebo taky ne. - Statečné, ale překombinované. Jako by se příběh hnětl ze dvou stavebních hmot, parodie a pravdy. A nakonec nebylo jasné, na čem celá širá díra stojí. Z galimatyáše skečů, mastných a namočených v hořčici, voní prapodivná úzkost. - Stejně jako Lenu60 mě přepadla chuť na věnec párků urožněných na nebeském ohni.

Tam kde se Lucy dotkne světla, zapráší. Do času, který umí zastavit jen rozespalé dítě, napřahuje Panny Marie náruč naprázdno. - Milující, nemilovaná.

Až se probudím, vystřelím...

Žiju v jedné takové čtvrti. V jednom domě s takovými lidmi. Vídávám je ušmudlané všehodostatkem, bloumající Walesem s úsměvem na rtech a v kočárech. Jak připíjejí moři levnou whisky a bourbonem. Jak pravidelně, týden co týden, kotví vespolek ve fata morgáně, rozhazujíce do vzduchu benefity na bydlení a životy svých dětí. Nestrádají. Prostě se mají. -- Jedna taková vyretušovaná chudoba (The Wasp) pro mě nemá žihadlo.

Kdo něco prožil, zmodral.

Z Wood -yho létají už jen třísky a sypou se piliny. (2-3 *)

Být zkárovaný - prožít příběh letce, který se uměl propadat.