miklaras

Podobně jako Pád domu Usherů je i Jáma a Kyvadlo jedním z vyprávěných, černobílých snímků, které by člověk nejradši vypnul a s jekotem utekl. Přesto je dokouká a do mozku mu to vypálí takovou malou, bílou jizvu.

Další z nejlepších Švankmajerových krátkých filmů, ze kterého jde absolutní hrůza. Kdyby existoval pachový film, tady by člověk cítil to tlení, trochu nakyslé, jako by s příměsí rašeliny a zatuchlé vody. Úplně slyším bušení rozmlácených rukou na víko rakve...

Žvahlav je předmluvou k Alence a Alenka je jedním z nejsugestivnějších děl Jana Švankmajera. Musím říct, že Žvahlav je jeden z mých nejmilejších kousků v tvorbě JŠ. zvlášť ty mlsající panenky, ze kterých má člověk husí kůži jsou neodolatelné.

Opět surrealistická prázdnota, stará melodie, děsivý piknik a pracující lopatka, která chystá nebožákovi hrobeček. Emo by se měli k Švankmajerovi modlit, kdyby ho znali :-)

První film, ve kterém JŠ ukázal svou umanutost muzeálními sbírkami, lebkami a vycpynými zviřátky. A bylo to jak se patří vynikající.

Prasátko-morčátko a Punch and Judy jsou veselá a hravá klasika. Jen ve Švankmajerově pojetí to získává ty spodní tlumené odstíny, kterých ani Burton nedosáhne, i kdyby se třeba zbláznil.

Sugestivní černobílá a mollová animace s ponurými skvrnami podobnými lebkám a mnoha ohmatanými klikami. Ani nedýchám a to už jsem viděla Fantasii snad stokrát.

Moc se omlouvám za to předpojaté hodnocení, ale tahle pohádka mi v dětství pořádně dala. Měla jsem pak horečky a myslím, že Kočičí princ mi stejně jako Deváté srdce zůstane nejen nejdražší pohádkou z dětství, ale i vzpomínkou na docela slušné halucinace:-)

Pierre Richard málokdy zklame a Hračka je jeden z nejlepších kousků, které natočil.

Moc se omlouvám, ale já v kině usnula a pak mě probudila nějaká oslava, kde se všichni sešli...no, zkusila jsem to podruhé, neusnula, ale zase tak zásadní film pro své budoucí směřování jsem neviděla.