miklaras

The Iron Bodyguard aneb další Chang Cheh epických rozměrů s Chen Kuan Taiem v hlavní roli. A opět pod choreografickým vedením Lau Kar Leunga. Pro Evropana je děj trochu těžko záživný, protože se motá kolem nadějí nové Číny a ideologie, což pro filmy tohoto režiséra není tak úplně typické, ale typické je samozřejmě motiv mužného přátelství, hrdinského krveprolití a všeho toho, co z Changa dělá naprostou jedničku hongkongské tvorby. Navíc...Chen Kuan Taiovi to tu zoufale sluší.

To je moje umanutost, kult, oltáříček. Chen Kuan Tai kráčející vrávoravým krokem v černé kožené bundě westernově vichrnou ulicí, krev mu barví kožené kalhoty a on svírá v nuce nůž, kterým zlikviduje všechno zlo světa (tedy vlastně města). Choreografie dokonale vycizelovaná přesně tak, jak to umí jen Lau Kar Leung, dokonalá epická forma "násilného kung fu" pod režijní taktovkou Changa Cheh a Pao Hsueh Lieha, prostě veliká paráda, kterou tu bohužel málokdo zná. Hrdinské krveprolití Changa Cheh v nádherné, stylizované podobě učarovalo Johnovi Woo a jeho fanoušci by si měli Man of Iron (občas k sehnání pod názvem Warrior Of Steel) rozhodně sehnat.

Rebelská tématika Changovi Cheh sedí stejně dokonale jako wuxia pian, ne-li víc. A David Chiang v hlavní roli je prostě neodolatelná klasika v malém krvavém balíčku. Ve spojení s Ti Lungem, nožem a bílým oblečkem není co dodat.

Bylo mi 10, když mi máma dovolila se na tenhle film dívat a na dlouho se mi stal nejvyšší kultovní metou. Na Brubakera se prostě nedá zapomenout.

V roce 1986 Jet zdaleka nevěděl, že je nazačátku kariéry mezinárodní hvězdy. To, že se ujal režie byla skoro drzost pro klučíka, který se v branži nepohyboval tak dlouho, ale příběh udržel až do konce, zápletka, která je standartní, předvídatelná a veskrze hongkongwoodská mu fungovala jako docela slušná kulisa soubojů. Akční choreografie je samozřejmě nadstandartní, protože o tu v Zhong hua ying xiong jde především. Na sklonku 80.let už hongkongská produkce dost ztratila dech a ve srovnání s ostatními filmy natočenými před Once Upon Tsuiho Harka je tohle ještě hodně dobré. Dvě hvězdičky za rvačku v baru a závěrečnou bitku, protože mám Jeta moc ráda.

Už trošičku zavalitější Ti Lung v hlavní roli absolutně zářil. Jeho závislost byla skvělá a s podivem se vůbec nepodobala většině filmů, kde čínští herci hrají opilost(tak hrozně to umí jen oni). Když se mistr válí po zemi v křečích nebo třese zimou, člověk má návaly spasitelství. Chen Kuan Tai jako záporák používající dvě kopí se postavil svému dlouholetému hereckému partnerovi skvěle a dlužno říct, že snad ještě líp, než ve "zlatých " dobách. Vůbec, je to film vybočující z řady, choreografie, ač hodně narychlené mají výborné tempo, používání drátů nijak neuráží a "zkouřené" městečko má krásnou, kulisovou atmosféru.

Jsou filmy, které vznikly proto, aby je měl člověk ze srdce rád. Spike neminul a vytvořil klasiku.

Do určité chvíle je to výborný příběh, který člověka napne a mrazí zároveň. Jenže druhá polovina se začne zoufale protahovat, zbytečně komplikovat a vztahy všech hrdinů začnou ztrácet na atraktivitě. Trošičku dýchavičně to celé dospěje ke konci a to je veliká škoda. Almodóvar umí kompaktnější dramata.

Na české filmy chodím nerada a nijak zvlášť je nevyhledávám (nedostatek asiatů v hlavních rolích :-)), ale Karamazovi mě natolik vzali, že musím s kloboukem dolů. Je příjemné, když se mě někdo nesnaží za každou cenu bavit milým, Hřebejkovsko-Svěrákovským humorem a poskytovat hřejivé rady, mírná napomenutí nebo pohled na hádající se rodinky za jídelním stolem. Navíc, scéna s mončičákem byla výborná a ďábel dost zamrazil. Díky, pane Zelenka. Dobrý to bylo.

Ti Lung tu hraje bez svého "dvojčete" Davida Chianga, ale pro film to není tak velká ztráta. Jako klasický wuxia hrdina zabíraný ze všech úhlů je Ti Lung báječný, ale zbytek příliš nenadchne. Pro fanoušky Yuena Woo Pinga může být zajímavých pár záběrů, ve kterých se mihne jako anonymní pohůnek a řekne zhruba tři věty. Chang Cheh tentokrát trochu zklamal.