Zuza_na

Až s odstupem času a nyní i v souvislosti s Covidem dokážu plně ocenit tenhle neobyčejný film. Neotřelé použití scénických záběrů z veřejných kamer ve ztichlém a opuštěném Londýně má svou děsivou atmosféru a žádný následující film s podobným tématem zombie mě už tolik nezaujal. Hned po probuzení bezbranného Jima (Cillian Murphy) v liduprázdné nemocnici dokonale ukazují zkázu, která postihla lidi ve městě a rychle se rozšiřuje dál. Míjení mrtvých lidí v ulicích a také setkání se zuřivými infikovanými lidmi bez citu je děsuplné a mohlo by být pro Jima smrtící, a proto pro mě bylo hodně emotivní sledovat, jak beznadějně bloudí městem sám a pokouší se nejen zoufale zjistit, co se vlastně přihodilo, ale hlavně najít někoho nenakaženého. Nebyla to úplně milá představa ani když Jim potkal další podobně vystrašené lidi, kteří se stejně jako on snažili dostat někam do bezpečí a nějakým způsobem přežít v prostředí, kde začal každý myslet hlavně sám na sebe. To je stále poměrně aktuální téma i v současné době.

Mrazivě chladný a v podvodech naprosto precizní Thomas Ripley v brilantním podání Andrewa Scotta rozehrává zřejmě ne svoji první zručnou hru o cizí identitu v touze po životě v luxusu. Atmosféru absolutního nedostatku citu a samoúčelné vypočítavé empatie podvodníka podtrhuje černobílý formát v realitě jinak tak prosluněné Itálie a Scottovy korálkově tmavé pichlavé oči spolu s přímořským prostředím a krásnými interiéry budov a vynikající kamerou tento příběh dotváří k nečekané dokonalosti. Minisérie zpočátku plyne volně až nudně, aby vzápětí nabrala rychlejší tempo, a z obyčejného podvodníka se stává zištné vypočítavé monstrum, které jde tvrdě a nekompromisně za svým cílem. Brilantní minisérie, která si cela jistě zaslouží ocenění jako zajímavá filmová událost letošního roku.

Chtěla bych, aby mě někdo tak hluboce a bezvýhradně miloval? Aby toleroval všechny moje chyby a bezmezně obdivoval mě jako jedinou a jedinečnou bytost, se kterou chce být už napořád? Ve svých protipólech děsivá, ale zároveň i dojemná představa. Ten film je ve svém přístupu tak pragmatický, arogantní, a přece se zde odehrává příběh nevšedních hlubokých emocí dvou zranitelných dětí a později mladých puberťáků, Pig (Darren) a Runt (Sineád), kteří si se svými city ještě neumějí zcela poradit. Bohužel na vztah musí být vždy aspoň dva a nikdo si nedokáže vynutit upřímnou lásku toho druhého násilím. Mám moc ráda tenhle příběh plný poetiky i hrubého zoufalství, posazený někdy až mimo realitu, doplněný parádní muzikou, třeba od Davida Graye (Flame Turns Blue), Glena Hansarda a jeho kapely The Frames (Your Face) nebo na závěr také Cilliana Murphyho (So New), zasazený do ulic vibrujícího irského města Cork, ale i krásných písečných pláží kolem Dublinu. Maximálně na mě zapůsobilo přesvědčivé herectví Cilliana Murphyho a Elaine Cassidy, stejně jako pragmatismus a bezelstnost dětských představitelů obou hlavních postav. Jen mě mrzí, že vidět původní stejnojmennou hru Endy Walshe, asi už nebude možné, což by mě jako fandu tohoto filmu moc zajímalo.