Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Krimi
  • Komédia
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (4 499)

plagát

Mumie (1932) 

Jeden z nejlepších černobílých hororů společnosti Universal. Příběh je lehkou variací na Drákulovské téma, pouze přenesené do Egypta. Prvků společných s o rok starším Drákulou to má opravdu dost, roli profesora si zopakoval Edward Van Sloan a roli klaďase David Manners. Nemrtvého padoucha si zahrál Lugosiho největší filmový rival Boris Karloff a je třeba poznamenat, že jeho výkon je nepřekonatelný a jeho make-up naprosto úžasný.

plagát

Abbott and Costello Meet Frankenstein (1948) 

Jak již psal uživatel DaViD´82, jedná se o velmi příjemné a povedené rozloučení se starou dobou klasického Univresal monster hororu. Člověku se ani, díky tolika skvělým filmům, které vznikly, nechce věřit, že trvala pouze 17 let (1931 - 1948). Zároveň je to důstojné rozloučení s Belou Lugosim, který se objevuje ve své tradiční roli hraběte Drákuly, která z něj přesně před těmi 17 lety udělala legendu.

plagát

Frankensteinův hrad (1944) 

Takový prazvláštní slepenec, který nijak zvlášť nedrží pohromadě. Carradine je jako Drákula nepřesvědčivý a jeho postava je pro film úplně zbytečná. Monstrum se objeví na chvíli a není pro děj filmu rovněž nijak zásadní. Táhne to pouze Lon Chaney coby Larry Talbot/Vlčí muž a Boris Karloff v roli Dr. Niemanna.

plagát

Frankenstein a Vlkodlak (1943) 

Místo, kde se příběh Vlčího muže s třetl s Frankensteinoskou sérií. Na plátně se znovu potkávají legendy Lon Chaney jr. a Bela Lugosi, stejně jako u Ghost of Frankenstein, ale tentokrát každý v jiné roli. Lugosi coby Frankensteinovo monstrum a Chaney ve své nejslavnější roli Vlčího muže. (Původně chtěl hrát obě role sám, ale především z ohledu k maskérům bylo od tohoto záměru upuštěno). Celý příběh se točí především kolem Vlčího muže a monstrum zde hraje bohužel jen druhé housle. Myslím si, že takovéhoto spojení dvou silných postav, představovaných navíc tak skvělými herci se dalo zužitkovat daleko lépe, ale i tak mě tento snímek bavil víc než předchozí Frankensteinův duch. Na závěr si neodpustím malý spoiler, ale nedá mi to:-) V předchozím The Ghost of Frankenstein monstrum skončilo v plamenech Frankensteinova sídla. Beru tu několikrát zmiňovanou frázi o tom, že je nezničitelné. Co mi ale nejde na rozum je to, proč se teď najednou objevuje zamrzlé v ledu ve sklepení poničeného zámku, které je plné sněhu. (Ale docela jsme se u toho zasmáli:-))

plagát

Frankensteinův duch (1942) 

Oproti předchozímu trojlístku Frankensteinovských filmů znamená Frankensteinův duch trochu úpadek. Nelogickou návaznost na předchozí film asi nemá cenu zmiňovat, zkrátka "Monster cannot be destroyed" a tečka. Film jako takový má až moc jednoduchý děj, je o víc jak půl hodiny kratší než předchozí snímek a kromě ústřední dvojice Lon Chaney jr. (zde poprvé coby monstrum) a Bela Lugosi, který si zopakoval svou roli legračního šílence Ygora, nedokáže žádný z herců zaujmout.

plagát

Vlkolak (1941) 

Hlavními plusy tohoto filmu je skvělá tajemná atmosféra, tvořená hustou, fakt hodně hustou :-)), mlhou, Chaneyho make-up, který ani dneska nepůsobí nijak směšně a skvělý Chaneyho melancholický herecký projev. Vlčí muž (ten překlad Vlkodlak se mi prostě nelíbí) je nezapomenutelná klasika a jsem zvědavej, jestli jí připravovanej remake překoná.

plagát

Frankenstein (1931) 

Tenhle film je pro mě srdcovkou. Byl to první černobílý horor, který jsem viděl a díky němu jsem se do tohoto žánru a obzvláště do snímků společnosti Universal totálně zabouchl. I když jsem ho viděl už asi počtvrtý, tak jsem byl až překvapenej, jak moc mě to zase bavilo, to se mi u moc filmů nestává, takže nezbývá než jít s hodnocením nahoru

plagát

Frankensteinova nevesta (1935) 

První díl Frankenstein jsem viděl asi před rokem, takže nejsem schopen posoudit, zda opravdu tento film předčil svůj prequel, ale pravdou je, že se více než jeho předchůdce blíží knižní předloze - monstrum mluví, setkání se slepcem, vytvoření nevěsty pro monstrum atd. Taky bych ocenil hodně elegantní a důvěryhodné navázání na Frankensteina z roku 1931. Člověk prostě rád věří, že tak se to doopravdy mohlo stát. Toho už se u dalších pokračování nedočkáte.

plagát

Frankensteinův syn (1939) 

Tento snímek je oproti ostatní hororovým dílům z produkce Universalu netradičně dlouhý, a le vůbec to nevadí, člověk se nenudí, ba naopak. Herci jsou výborní - sympaťák Basil Rathbone v roli Wolfa Frankensteina, Bela Lugosi coby Ygor, zloděj těl se zlomeným vazem, který nemůže zemřít a protože byl prohlášen za mrtvého, tak nemůže být znova popraven (mimochodem podle vzpomínek Bely jr. byla tohle nejmilejší Lugosiho role, neboť chtěl hrát vždycky v komediích a Ygor byl s vým způsobem komická postava), no a samozřejmě Boris karloff, který se zde naposled na filmovém plátně představuje ve své nejslavnější roli. V roli jednorukého policisty se zde objeví Lionel Atwill, který se poté objeví v různých rolích ve všech následujících pokračováních Frankensteinské série. Jediné co bych filmu vytknul je špatná návaznost na Frankensteinovu nevěstu. Pokud si vzpomínáte, tak v Bride stála Frankensteinova laboratoř ve strašidelné věži zcela mimo sídlo Frankensteinů a výbuchem byla srovnána se zemí a v ní skončilo pohřbeno i monstrum. Teď však laboratoř bezprostředně sousedí se zámkem, stojí nepoškozená (až na díru ve stropě) a navíc daleko lépe vybavená a obohacená o různé tajné chodby a místnosti. Přítomnost monstra, které očividně nebylo zničeno je zdůvodněna Ygorem, podle kterého monstrum nemůže být zničeno. Tato nesrovnalost s předchozími díly však na film jako takový nemá vůbec žádný vliv a proto jste ochotni snadno to odpustit, neboť se tak stalo pro účely příběhu. (Koneckonců musím uznat, že lepší je takovéto řešení, než aby Basil Rathbone strávil celý film tím, že bude běhat do nějaké vzdálené rozbořené věže)

plagát

Čierna mačka (1934) 

Bela Lugosi v netradičně kladné roli. Film má nádhernou temnou atmosféru. Celý děj se odehrává v úžasném domě stylizovaném v duchu školy Bauhaus ("Masterpiece of construction built upon the masterpiece of destruction"). Z Poeovy povídky moc nezůstalo, kromě motivu strachu z černé kočky a vraždy manželky vlastně vůbec nic. Nejkrásnější je zvrhlá scéna Borise Karloffa procházejícího chodbou plnou mrtvých vystavených manželek. Trošku mě mrzí, že nebyla více rozpracována ta pasáž s Belovou dcerou, která se tam jen tak lehce mihne. No ale jinak velmi slušný horor, jeden z nejlepších, co ve třicátých letech vznikly

Časové pásmo bolo zmenené