liquido26

Maličko pomalejší rozjezd, ale počínaje scénkou Johna Cleese s jeho matkou, která mu vyčítá, že chce jít na půl hodiny do hospody začíná pořad nabírat neskutečný grády. Scénka s automechanikem dala později vzniknout legendárnímu pythonovskému skeči Dead Parrot. No nic, dostal jsem strašnou chuť někoho rozčílit :-)

Lon Chaney je jediný člověk, který si zahrál všechna čtyři klasická monstra Universalu - Vlčího muže, Frankensteina, Mumii a nyní i Drákulu. Bohužel kromě Vlčího muže hrál vždycky role, které už před ním hráli jiní, a tak zcela logicky přichází srovnání. A ve srovnání s takovými mistry jako byli Boris Karloff nebo bela Lugosi může obstát málokdo. Přesto Chaneymu role upíra docela sedla. Bohužel měl v celém filmu velmi málo prostoru, ale i tak působil daleko výrazněji než John Carradine. Film mohl být možná maličko kratší. Místy působil trochu rozvlekle.

Příjemný zavzpomínání na kultovní seriál. Herci neztratili nic ze svého humoru. Nemohl jsem u toho, jak palin vyprávěl, jak šel v noci hledat pořez do skříně Carol Clevelandový. No a scénka s rozsypáním Grahama Chapmana, ex-Chapmana taky neměla chybu.

Velmi povedený sequel k předchozímu dílu. Film je dalším ze série kvalitních Hammer hororů. Vyzdvihovat výkon Petera Cushinga by asi bylo pomyslným nošením dříví do lesa. Michael Qwynn v roli monstra po té, co je poškozen jeho mozek, rovněž nemá chybu. No a závěr je stejně jako u předchozího dílu velmi povedený (to druhé monstrum, které se na konci objeví je více než dokonalé:-)) Jediné, co mi snad trochu chybělo byla výraznější ženská postava. (na druhou stranu jsme zase byli ušetřeni romantiky a to je taky potřeba ocenit).

Vynikající film. Peter Cushing hraje zloducha Frankensteina opravdu výtečně. Děj, který s literární předlohou nemá mnoho společného (což věci rozhodně neuškodilo), jde má spád a člověk se nenudí. Hlavní pozornost je zaměřená na postavu Barona Frankensteina, nikoliv na monstrum. Christopher Lee nedostává rozhodně moc prostoru. Jeho maska vypadá jako Nicholas Cage po autohavárce. Nejlepší byl závěr filmu, který nabízí dokonce tři možné interpretace, jak že to vlastně celé bylo.

Když pominu to, že tento film nedává smysl v rámci hammerovské Drákulovské série, tak pominout se nedá to, že nedává smysl ani ve svém rámci. Drákula je roku 1802 probuzen veleknězem chrámu 7 zlatých upírů z Číny, přijímá jeho podobu a odchází do Číny, kde zaujímá jeho místo a terorizuje okolí. O sto let později, tedy v roce 1902 se mu postaví 7 čínských bratrů a jedna čínská sestra a po svém boku mají profesora Van helsinga. Až sem by se vše zdálo být OK, jenomže Van helsing několikrát tvrdí, že s Drákulou již v minulosti bojoval v Transylvánii. To by mu muselo být minimálně takových 120 let anebo si Drákula párkrát odběhl z Číny na svůj hrad, popral se s Van Helsingem a zase se vrátil? Můžeme buď vymýšlet takovéto nepravděpodobné varianty anebo přijmout t o, že to scénárista prostě zvoral. Christopher Lee po přečtení scénáře roli Drákuly odmítl a dobře udělal. Samotný hrabě Drákula se tam ve své podobě objeví pouze v první a poslední scéně a jinak tam skotačí v podobě Číňana. Nastupce Christophera David Forbs-Robertson nebyl šťastná volba. Působí jako nabalzamovaný zženštilý důchodce bez špetky Drákulovského charismatu. Peter Cushing se zde objevuje ve své tradiční roli profesora Van Helsinga, nicméně udělal by lépe, kdyby odmítl, stejně jako Christopher. Ve filmu nemá téměř žádný prostor, drží se jakoby stranou a hraje druhé housle Číňanům a svému filmovému synovi. Dokonce i když jeho syn po dlouhém boji utluče protivníka, ani ho nenapadne jít se zeptat, jestli se mu třeba něco nestalo :-) Na druhou stranu Cushing je jediný důvod, proč se na tenhle film dá vůbec dívat. Hlavní záporňáci - Sedm zlatých upírů - vypadají jako plesnivé mumie s dlouhými mastnými vlasy a zlatými maskami na obličeji. Jejich sluhové, zombíci, jsou ještě "děsivější". Záchvat smíchu pokaždé, když se objeví na plátně opravdu nelze potlačit. :-)

Dosti slabý Hammer, který těží pouze z toho, že Drákulu hraje opět Christopher Lee a Van Helsinga opět Peter Cushing. Oba dva pánové však jsou odsunuti spíše na vedlejší kolej. Drákula se objeví až po půl hodině a objeví se v průběhu filmu celkem čtyřikrát. Van Helsing dostane sice víc prostoru, ale bohužel ne tolik, kolik by si zasloužil.

Já na tomhle seriálu vyrostl. Pro většinu lidí bude tím pravým Supermanem Christopherm Reeve, ale pro mě je to Dean Cain. No a věčně svázaná Teri Hatcherová je tou nejkrásnější a nejlepší Lois Laneovou.

Zcela úžasné a ojedinělé veledílo, kterému k naprosté dokonalosti chybí božský hlas úplně prvního Ježíše Iana Gillana z Deep Purple. Když jsem v d eseti letech spatřil t ento muzikál poprvé (do té doby jsem znal jen verzi s Kamilem Střihavkou) byl jsem jako u vytržení. Naprosto mě fascinovala ta originalita s jakou s e protkla šedesátá léta a doba Kristova. Teď už to pro mě není takové objevení Ameriky, ale dneska i po tolika letech mě tenhle muzikál dostává stejně jako tenkrát. Spolu s tou "gillanovskou" je tohle nejlepší verze.

Muzikál Jesus Christ Superstar je vůbec nejlepší muzikál jaký kdy vznikl. Prvnímu filmovévmu zpracování z roku 1973 chybí k dokonalosti snad jen přítomnost Iana Gillana z Deep Purple, který se objevil na desce. Tato verze je plná rozporů. Na jedné straně zatraceně příšerné scény s apoštoly (Při pohledu na ty nagelovaný hezounky oblečený v nátělníkách, jak se navzájem přihřátě objímají a hladí se mi skoro chtělo zvracet - nic proti homosexuálům, ale tohleto sem prostě nepatřilo), vojáci, kteří vypadají jako Darth Vader se struhadlem na obličeji a pilát stylizovaný coby důstojník gestapa (patřičné insignie samozřejmě chybí), a nesympatický plešatý fantomas Anáš. Na druhé straně se zde však objevují kvalitní pěvecké výkony, skvěle zvládnutá postava sympaťáka Jidáše v kožené bundě, který jako jediný stojí nohama na zemi a je schopen dívat se na věci s nadhledem, a plno hodně silných scén (Pilátův soud, sundávání z kříže, Jidášova sebevražda nebo cesta Ježíše ze zahrady Gethsemanské před kněží - ten hororvý dav mužů s černými klobouky a žen zahalených v černých kápích a s baterkama v rukou si nešlo neužívat). Klady nakonec převážily nad zápory, i když se apoštolové z Modré ústřice vytrvale snažili svým příšerným zjevem a vytrvalým projevováním lásky k bližnímu svému o opak.