maddictive

Oddechovka na večer po dlouhém dni, při které se rozvalíte na gauči, dáte si skleničku vína a můžete se cítit o kousek líp, než kdybyste si vymývali mozek u jedné z těch skvostných seriálových relaxačních kreatur. Lolitooo, kde jsi....

Podle geniálních knih se těžko natáčí geniální filmy... Milovníci originálu sice kritizují, ale Režisérovi Annaudovi se to téměř zdařilo. Náročná místa v knížce, která méně výdržné diváky nutí k přeskakování stránek (předlouhé filozofické rozhovory mnichů) se do filmu naštěstí nedostaly, takže žádné chvíle pro odskakování se nekonají (kniha není film, ne všechno co snese kniha snese plátno...s tím nic nenaděláme, ale proč na to nadávat?). Přesto se vše podstatné dozvíme a pochopíme, což se třeba Šifře mistra Leonarda nepovedlo. Dobře dávkované napětí nás drží v napjatém očekávání do posledního dechu, temné zpěvy mnichů a záhadné vraždy v pochmurné atmosféře kláštera nahánějí husí kůži a z inkvizitora Bernarda Gui tuhne krev v žilách. Naštěstí je tu moudrý a laskavý William, kterého by snad následoval kamkoliv kdokoliv, nejen mladý naivní novic, i když ve spletitém labyrintu(opravdu mistrovsky vyvedeném) má i on namále. Jediné, co mě trochu zarazilo, byl závěr filmu, kdy se nejdůležitějším stal milostný příběh novice a dívky...to ale nic nemění na tom, že Jméno růže je jedním z již klasických pokladů.

Obrazově nádherné a dechberoucí, trochu méně naléhavé než Reggiovo Koyaanisquatsi, kde ale hraje velkou roli také Glassova stresující hudba a celkové tempo je rychlejší a chaotičtější než u Baraky, která na mě působila dost meditativním dojmem...až na záběry z koncentračního tábora, kdy mi příjemný meditační úsměv začal tuhnout na rtech.

Morgan Freeman ve své typické roli přívětivého pohodáře, Jessica Tendy představující velmi nepřívětivou starou lady, Dan Akroyd jako zoufalý syn a Esther Rolle jako Morganova flegmatická kámoška...tenhle přívětivý film mi připomněl letošní polský film Čas umírat, kde se velmi podobně všechno točí kolem vcelku neradostného konce života staré dámy, žijící samotné ve velkém domě a přoucí se se synem. V Čase umírat ovšem nahrazuje Morgena Freemana pes, a srovnávat tyhle dvě hvězdy...to nemůžu Morganovi udělat :)

Jaktože jsem o téhle geniální fotografce ještě nikdy neslyšela? Známé fotografie, neznámá fotografka....dokument je to dobrý, jen je škoda dost chaotického začátku, kdy nevíte, jestli se dřív soustředit na titulky, na fotografie nebo na muziku a dohromady nestihnete nic. Pozvolna ale tempo zvolní a dovlní se až k občasným hluchým místům, kde by zase nějaká ta muzika být mohla...ale to jsou jediné drobné výtky k velmi dobrému zpracování jednoho úžasně bohatého životního příběhu s mnoha ups and downs. Jestli chcete vidět, jak Annie fotila nic netušícího Lennona pět hodin před smrtí a jak si v padesáti vzpomněla, že zapomněla mít děti, běžte se mrknout...stojí to za to.

Chtěla bych potkat muže tak oddaného, statečného, milujícího, čestného a svalnatého jako je Cameron Poe alias Nicolas Cage...proč jen se mi to nedaří? Možná je takových v naší české kotlině pomálu....budu muset vyrazit do USA. Tam možná narazím i na stejně věrné a blonďaté manželky a roztomilé dcerušky, kterým se sevře srdíčko a vyrazí slzička, když je sevře v náručí nějaký cizí pán, kterého v životě neviděly, ale prý je to jejich tatínek, co byl osm let ve vězení......kdo ví? Jen doufám, že nenarazím na Steva Buscemiho, který je snad pedofilním vrahem i ve skutečnosti, jak moc důvěryhodně při hraní vypadá. Con Air je typicky americky patetický, správně akční, s příslušným happyendem a vtipnou třešničkou na dortu v podobě již zmiňovaného pedofilního vraha, změněného kouzlem malé holčičky a její písně "celý svět ve svých rukou mám" na bonviána v casinu, třímajícího v ruce nejprve kena a následně koktejl. Režisér West má smysl pro detail, záběry zdánlivě nepodstatných věcí dodávají filmu tu správnou dávku napětí ve správných chvílích (viz scéna s vrahem a holčičkou, sypající se peníze z herního automatu, ken...). Trefil se i při výběru herců, nejlépe to "sedlo" Buscemimu a Malkovichovi, i Cusack byl roztomile zmatený a nakonec vítězný...a nakonec i ten Cage se dokáže dívat jako štěňátko i neústupně do očí psychopatickému vrahovi...

Krásně britsky cynický Colin a klasicky lehce neurotická Helen spolu fungují bezvadně. Další film "pro ženský" - o chlapech, o dětech vlastních i cizích, o matkách adoptivních i náhle vlastních, o lásce....a o tom všem kolem.:)Zasmála jsem se, pobrečela, jen ta malá žlutá šikmooká nakonec už byla i na mě moc velký happyend. Jinak ale milá, příjemná, romantická komedie. Helen mám ráda, před kamerou i za kamerou, i když zvládnutí obojího musí být pěkná lítačka:)

Tak já nevím...jestli je tohle nejlepší kanadský film roku 07, nechtěla bych vidět ten nejhorší. Distributor mě natěšil, ale Maddin mě zklamal. Podezírám vypraveče ze zhypnotizování, protože po dvaceti minutách neklidného spánku mě nějaká vyšší síla vyvedla ven z kina (divadla). Ostatně, jako doprovodný program k filmu není hypnóza zase tak špatný nápad...hodil by se ve více případech. Ale možná jen nerozumím surreálnému umění...jo, to bude ono.

Že tam není děj? No, naozaj není, ale kdo říká, že Ostlundovým záměrem bylo natočit příběh? On prostě jen jakoby mimochodem nebo skrytou kamerou natočil pár situací ze života (pravda, místy lehce nadsazených),celé nám to předložil - a mrkněte se sami, jací jsme někdy my lidi, nejvyspělejší to živočišný druh, blboni. Je to trapné, je to rozpačité- a je to tak.

Tvrdá rána pro všechny, kdo tajně naivně doufali, že takoví starouši už přece nemůžou mít sex. Několik dost naturalistických scén hned zkraje Devátého mraku alias Sedmém nebi nás ujistí, že můžou, a taky mají. Legrace byla, jak se všichni v sále při těch milostných scénách nervózně vrtěli a v duchu nadávali tomu, kdo do infa o filmu do programu zapomněl napsat, že když Inge vrací Karlovi kalhoty, tak sice dojde k sexu, ale k sexu trochu vyšší věkové kategorie;) Ale k filmu; je to klasická "vztahovka", oslovující řekla bych spíše ženské (a starší) publikum, takže muže to nemuselo zase až tak vzrušovat - teď mám na mysli to celé řešení co a jak a s kým a svědomí a a lásku a smrt a touhu...vlastně je to celý život pořád dokola.. jen Inge už má na kahánku, takže rozhodování musí být těžší..Pro mě zajímavý film, možná jen místy až příliš rozvláčný a zdlouhavý, ale v sedmdesáti už je to možná všechno tak nějak...pomalejší:)