Tiiso

Pokračování Fantomase jsem, dá se říci s povděkem kvitoval. Nejenom, že na mě působí tento film přes celý můj život stále dobře, ale dovolím si podotknout, že dokonce neztrácí nic na atraktivitě a zábavě. V mých očích je pokračování ještě o nějaký ten stupeň lepší než jeho předchůdce. Příjemná zápletka, výborné masky a Fantomasovoa říše do detailu vypracovaná. Sledování příběhu mě nabízí dobrou filmovou kvalitu. Ničím nikde nenudí. O hereckých výkonech se nemusím nijak zvláště rozepisovat, jelikož všichni představitelé jsou profesionálové a jejich aktérství a snažení lahodí oku. Fantomas se zlobí je prověřen časem a právem patří do mé malé filmové sbírky.

Přes silný námět a dobrou myšlenku příběhu, se paní Chytilové nepovedl snímek nejlépe. K největšímu kamenu úrazu patří ta skutečnost, že se žánr dramatu míchá se žánrem komedie takřka amatérsky, nebo přinejmenším neuměle. Na jedné straně situace kolem znásilněné veterinářky, která představuje rovinu dramatickou, na druhé pak situace kolem násilníků, kteří (obzvláště postava poslance) nedokáží rovinu komediální, rozvinout natolik aby celý film působil příjemně tzv. tragikomicky. Je mě jasné, že na znásilnění ženy není nic komického, ale pokud se tvůrci pustili na takovýto led vyprávění, měli by mít jasnou představu, jak má vypadat. Samotné následné rozvíjení příběhu si musí divák posoudit každý sám. Pro mě byla silná rozvíjející se dějová linka veterinářky. U ostatních postav mě sled událostí spíše nudil a nezajímal. A to přes to, že se dějové linie všech zúčastněných, několikrát v postupujícím ději znovu kříží. Herecké výkony jsou klasicky česky vlažné, to znamená, že ve všech rolích, kromě Stivínové, by se dalo hodně přidat, co se projevu týče. Taktéž ztvárnění technické, nenabízí nic zajímavého. Ačkoliv se o to kameraman v první čtvrtině, rádoby neotřelými pohledy do krajiny, snažil. Dvě hvězdičky za námět a myšlenku.

Fantomas po právu patři do zlaté poličky, která obsahuje jen ty nejlepší klenoty, co se kinematografie týká. Snímek je spolehlivě prověřen časem. Každý divák, který má v srdci touhu po dobrodružství, a který nezapomněl jak chutná dětská chuť objevování, myslím nemůže film zahodit do propadliště dějin. Kombinace dobrodružného děje, výběr hlavních aktérů a francouzského citu k filmování, z obyčejného námětu dokázala udělat něco více, než jen nějaký snímek. Mezi řádky je cítit to posvátné něco co se nedá popsat, ale co dělá z filmu umění. Každý tvůrce se pokouší, to něco na filmový pás zachytit a tomu komu se to podaří, patří vždy věčná sláva. Fantomas a jeho následníci toto nepospané obsahují a tudíž na ně lidstvo jak je vidět nezapomíná. Každá projekce potěší a pobaví mé unavené filmové oči. Zasloužené čtyři silné hvězdy.

Z hlediska trilogie (v současné době chystané quadrologie 13.02.2011) znamená pro mě druhá část pirátů , skvělý spoiler, či předehru k třetímu dílu, který na mě zapůsobil daleko více. Když celé dílo rozfragmentuji, pro druhou část to znamená ne příliš lichotivé hodnocení, co se mých očí týče. Humor, který spoustě divákům šmakuje, na mě působí spíše naopak. Je v mnoha okamžicích trapný a spíše směšný. Je to otázka pohledu, jelikož ten prazvláštní smysl pro humor, který tvůrci projevili, se jako jeden z pilířů díla, nese všemi částmi, a je nepřehlédnutelný. Někomu prostě sedí někomu bohužel tolik ne. Scény z ostrova, na kterém jsem byl svědkem duchovního rituálu a následné chystající se pozření jednoho z hlavních hrdinů, patří k těm méně podařeným. Vyznívají pro mě jako zbytečné a nic nepřinášející. Kdežto scény z moře, jsou naopak nápaditější a více kvalitnější. Jako celek hodnotím druhý díl pirátů, méně úspěšný co se kvality týče. A to z pohledu děje a osudů hlavních postav. Jak jsem podotknul ale, celá náplň filmu mě představila důležité body a důležité okamžiky, které rozvinutím ve třetí části dostávají skvělý obraz jednolitého celku. Technické ztvárnění je opět výborné (je to přeci blockbuster) triky skvělé. Doprovodná hudba parazituje na výkonu, který předvedla v předcházející části. Herecké výkony jsou shodné s prvním dílem. Není celkem co více dodávat. Dobrý průměr v podobě třech hvězd.

Kdo zná režiséra Romana Polanskiho, kdo má rád jeho tvorbu, a kdo uvítá vidět na plátně, nějaké ty tajemné, zákulisní podvody a podvůdky, zhlédnutím filmu Muž ve stínu, neprohloupí. Režisérova umělecká stopa je ze snímku cítit, ve všech scénách. Opět je zde uplatněn model: “ Jedinec tápající v bahně nevědomosti; sám proti všem a proti nepřízni osudu; rozkrývající svým jednáním a pátráním tajemnosti a záhady jeho okolí“. To je typický Polanski. Typický rukopis, který jsme mohli vidět už ve více jeho dílech. Ať už Nájemník, Čínská čtvrť, Devátá brána nebo 48 hodin v Paříži. „Muž ve stínu“ na tom není jinak. Tvůrce pečlivě buduje atmosféru, jejíž kulisou je věčný déšť, vítr, osamocený dům a veskrze prostupující izolace hlavního hrdiny. Znovu je zmíněný hlavní hrdina postaven tváří tvář osudu. Znovu je vláčen intrikami. Znovu je zneužíván a klamán. To jsou hlavní klady příběhu, který se nám Polanski snaží ve filmu Muž ve stínu ukázat. Výše popsané bude dozajista spoustě diváků stačit k tomu, aby měli dobrý nebo dokonce výtečný filmový zážitek u stříbrného plátna. Patřím do skupiny diváků, kteří Polanského uznávají, a mají rádi jeho výsledné snažení. Avšak musím s nelibostí sobě vlastní říci, že Muž ve stínu není, co se týče zážitku úplně kompletní. A to hlavně v oblasti atmosféry filmu. Není tolik filmově silná, jak jsem zvyklý u tohoto polského rodáka. Vyprávění je zkratkovité, uspěchané. Chybí zde to nádherné pozastavení, v podobě dlouhých záběrů nikam, kterými oplývá např. Čínská čtvrť či Smrt a dívka. Vím, pro spousty diváků jsou to zbytečné pohledy. A jsou zbytečné i pro spousty uživatelů, zde na ČSFD. Doba se zrychluje, lidé v ní taky a čím dál více procent lidí, obývající tuto planetu, nechtějí civět, jak říkají, dlouhé vteřiny, někam do stmívajícího se záběru nikam. Já říkám opak. Život je plných jakoby prázdných chvil, které zdánlivě nic neříkají a nic neukazují. A nic neumí atmosféru příběhu zpodobnit více, něž právě tyto nic neříkající pohledy nikam. Nechci zde být za kazisvěta, za člověka, který se brání rozvoji filmového umění. Ale nějak se nedokáži pořád adaptovat na zkratkovité vyprávění. Stopáž „Muže ve stínu“ je přitom něco okolo sto dvaceti minut. To znamená, že na pohodové vyprávění a na dlouhé záběry je místa dost. Příběh je ale natolik nabytý událostmi, že tomu tak není. Ale jak často podotýkám, je toto čistě můj subjektivní a neobjektivní pohled na věc. Zpátky k filmu. Herecké výkony přesvědčivé. Zvláště Ewan McGregor působí dobře a hlavně uvěřitelně. Jeho zájem o věc je věrohodná. Pierce Brosnan, hraní Ewana dobře doplňuje a jeho poloha aktérství je zde opravdu, chvílemi až komická (v dobrém slova smyslu). Nádherné překvapení mě Polanski připravil v postavě starého obyvatele pobřeží, kterého ztvárnil Eli Wallach. Zapůsobil jako zjevení a právem jeho vstupem, filmem zavanul nostalgický dech dvacátého století, co se filmu týče. Doprovodná hudba určená k podložení dějů má svou kvalitu, která umí zaujmout a i potěšit ucho diváka. Technické zpracování je poplatné Evropě. Je důkazem, že starému kontinentu chybějí prostředky (nebo-li, chybí snaha prostředky vydávat, za něco tak marnivého jako je film). Kombinace Evropského režiséra s penězi Amerického studia, nejednou v historii ukázala, jak velmi dobře lahodí oku Evropského diváka. To se zde neděje. Hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Víc z toho po dvou prozatímních projekcích nevymáčknu. A promiňte mě, to mé nostalgické pozastavení nad filmovou tvorbou.

Ačkoliv se snímek tváří dosti nabubřele a velkolepě, kromě výkonu Al Pacina, ale tolik filmového běsnění nenabízí. Prostředí sázek v oblasti sportu, může působit atraktivně. Obzvláště pokud chudý Honza k slávě a štěstí přišel. Tento osvědčený postup zde nefunguje tak jak by měl. Vize režiséra a jeho um, postrádá hloubku zážitků a kouzlo nenásilného vyprávění. Děj je jasně nalinkovaný a tím i jasně průhledný. Zvraty nejsou překvapivé a osudy postav mě nedokázali natolik zabavit, abych dokázal neustále držet pozornost. Z důvodu, že jsem zhruba od poloviny filmového času tušil, jakým směrem se budou všichni ubírat, ztratil film i tu trošku atmosféry, kterou horko těžko v první polovině budoval. Jediné co tedy nabízelo nějakou větší úroveň, bylo herecké umění Al Pacina, což jsem zmínil hned v úvodu. A to na více než dvě hvězdy prostě nestačí.

Snímek MI 3 je pro mě velké a příjemné překvapení. A to zvláště po zhlédnutí podprůměrného sequelu. Co se nepodařilo Woo ve dvojce, Abrams ve třetím díle zvládl a ještě přidal něco navíc. MI 3 je totiž akčním filmem s agentem v hlavní roli jak má být. Kvalitní děj, vyšperkované akční scény, záporná postava nadmíru uvěřitelná a hlavně, celá vážnost nehyne na úbytě, ale ba naopak, umí svou hloubkou vtáhnout dobře do děje a pořádně zvednout srdeční tep. Celý snímek se nese v tak dobrém duchu, že jsem Huntovi hravě odpustil nějaké ty batmanovské výkony při plnění úkolů. Zvratové okamžiky v ději, měli taktéž tu správnou míru únosnosti. Takže když film prošpikuji sem a tam, není mu co vytýkat. Forma nevítězí nad obsahem. Herecké výkony stabilní a přesvědčivé. Snad možná doprovodná hudba pouze trpí nedostatkem nápadů a působí celkem ploše a nezajímavě. Silné čtyři hvězdy pro Ethana Hunta.

Dobrý či kvalitní snímek se pozná nejenom podle toho, že i po nějaké době umí dávat stále dobrou porci filmového umění. Film Pollacka z roku 1972 k nim dozajista patří. Tento bezmála čtyřicetiletý počin (komentář 06.02.2011), dokazuje jaký je to formát. Film jsem shlédnul v tomto týdnu dvakrát. Na podruhé chutnal ještě o něco lépe než poprvé. Ano jeho vyhraněný žánr, nemůže nabídnout svou kvalitu široké divácké obci. To je snad jasné a srozumitelné. Nebudu doporučovat film o horalovi z devatenáctého století zarytému sci-fistovi. Ale westernově zaměřený snímek, s Robertem Redfordem v hlavní roli, nabízí přeci jenom něco více než jen pouhé krásné pohledy na divokou přírodu a zvěřinu. Mezi řádky se dotýká i hlubokých lidských citů, emocí a jednání. Z mírumilovného horala, který utíká před civilizací, se po čase stává tvrdý chlap. Který pozná jak chutná boj muže proti muži, i jak chutná pomsta. Síla v příběhu tkví v jeho jednoduché vypravěčské lince, která chronologicky proplouvá dějem. Na její cestě potkáváme postavičky a postavy, horami se potulující, dále pak původní obyvatele severoamerického kontinentu, s nimiž hlavní hrdina vychází jak jen to je možné. Hlavní motiv příběhu by se dal shrnout slovy: „Nejhorší je past, kterou si člověk nastraží sám“. Vyprávění není nikde nudné, netrpí patosem ani klišé. Sice úvodní předehra, kterou doprovází country hudba, ve mně vyvodila spíše náladu odlehčeného vyprávění a očekávání, kolika trapných scén budu svědkem, dalších dvanáct minut příběhu mě rázem srovnali patřičně do řady a jasně ukázali, kudy půjde tok filmového pásu. Technické zpracování snímku je na průměrné hollywoodské úrovni, poplatné letem sedmdesátým. Kameře by se dalo vyčíst malou nápaditost v hledání záběrů, ale to je poznámka čistě na okraj. Přepisu DVD se dá pak vyčíst zvuková stopa, která by si zasloužila kvalitní Master do 5.1. Hodnocení tedy silných čtyři a půl hvězdiček

Vražedné pochybnosti patři k československé tvorbě sedmdesátých let minulého století. Nese stopy tehdejšího amatérismu a nedokonalosti. Technické zpracování filmu je ryze fušérské. Nejsou dodržena základní pravidla filmařského řemesla. Chyb a nedostatků je celá řada a nemá smysl je zde uvádět. Komparz se chová neprofesionálně, střihačská práce je na otřesné úrovni. Vedlejší malé role, jsou zahrané nevěrohodně, nevěrohodnými herci. Zkrátka hodně špatně odvedená práce, tolik příznačná právě pro sedmdesátá a osmdesátá léta. A přitom námět není veskrze špatný. Na detektivní žánr má smysluplnou zápletku a silný náboj v oblasti zločinu. V rukou šikovnějšího režiséra a filmového štábu (např. případy s majorem Kalašem) by snímek dopadl myslím o hodně lépe. Ale to je pouze spekulace. První třetina filmu je nejlepší. Prostředí hotelové chaty a postaviček kolem ní se motající přivádí určitou atmosféru a dovede diváka zapojit do děje. Druhá třetina však tempo a navozenou nit příběhu poněkud trhá. Pátrání bratra podezřelého, který se snaží věci přijít na vlastní pěst, působí nudně. Poslední třetina nás rekonstrukcí zločinu, vrací zpět na místo činu, do hotelu Na vyhlídce, ale už není tolik silná jako ta první, spěchá od scény ke scéně až rádoby převratným koncem, film uzavírá. Herecké výkony jsou odehrány tak silně jako je silný scénář a režisér. A jelikož zmíněné aspekty nejsou právě příliš silné, s výkony aktérů je tomu nejinak. Takže hodnocení mě osciluje mezi jednou a dvěmi hvězdami. Dvě za dobrý námět. Jedna za vše ostatní. Ale film jsem dodíval do konce, což mu můžu připsat jako polehčující okolnost.

Obé díla, jak kniha, tak film, vlastní jeden a stejný přívlastek. Ohromný vzestup zájmu po uvedení na trh a s postupujícím časem, pomalý úpadek v zapomnění. Nebudu hodnotit moc knihu, její kvalitu a jak hodně se povedlo román (dá-li se dílo Browna takto nazvat) převést na plátno. Ač je jasné, že pokud někdo zfilmuje literární počin, recenzenti se nevyhnou určitému srovnání. Já jsem zastáncem toho, že kniha je kniha a film je film. Neustále se nutím v této rovině přesvědčení setrvávat a dojmy z knih a dojmy z filmu poněkud nemíchat. Musím podotknout, že se mně to málokdy daří dobře. Záměrně jsem toto přesvědčení porušil v úvodu svou první větou, jelikož výsledné dojmy,jak z knihy tak z filmu, po uplynutí nějakého času, jsou naprosto shodné. Vlastní film je průměrně dobrý, s dobrým technickým zpracováním, s dobrými hereckými výkony. V žádném případě ho nemohu nazvat, po těch několika letech od jeho vzniku za film fantastický, dokonalý či nezapomenutelný. Má spousty dobrých okamžiků, ale také spousty nedobrých. Hlavní kámen úrazu je bezesporu vlastní námět a děj. V knize je příběh prostě lepší, dobře se čte, je v něm hodně informací a ty zaberou hodně místa na vysvětlování. To se ve filmu nepodařilo prodat na plátno. Děj je prakticky nacpán událostmi a tak nějak při sledování, člověk upadá takřka v nudu či (v mém případě) v jakýsi postoj, že mě bylo jedno, jak to vše vlastně skončí. Možná při prvním zhlédnutí, zmíněný postoj nebyl tak silný, ale při každé projekci již více a více. Ve snímku není na nic prostor. Téma je pro spousty lidí atraktivní a luštit konspirační záhady může být dozajista dobrou záhadou. Ale v případě Šifry mistra Leonarda, by děj byl asi napínavější, kdyby nám byl představován aktéry, sedící třeba u krbu a kteří by vedly své konspirační myšlenky pouhou mluvou. Protože, ale události pádí a zmíněného prostoru je pomálu, může být toto pro diváky velkým handicapem. Tím vyzdvihávám okamžik snímku, ve kterém hlavní hrdinové přicházejí ke svému příteli a u šálku čaje rozebírají slavný Da Vinciho obraz. Tento okamžik je příjemný, má náboj a energii. To se o ostatních (samozřejmě, že bych těch dobrých okamžiků našel více) říci nedá. Nebo lépe řečeno, fragmentací děje, bych možná z filmu dostal více kvality. Ale to by nemělo smysl. Průměrné tři hvězdy za průměrný zážitek.