Tiiso

Snímek nesmlouvavě svým pojetím, prošmejdil málo používané styly filmování. Zpočátku sledování jsem opravdu nabyl dojmu, tak jak si to tvůrci dozajista přáli, že jsem svědkem rychlé zpravodajské akce, navíc k situaci, která zde u nás panuje již nějaký rok. Přesvědčivost autentičnosti, šla režisérovi daleko lépe od ruky než např. tvůrcům „Čtvrtého druhu“ S Jojovichovou v hlavní roli. S takovýmto pokusem žurnalistickým ve filmu, se již pokoušel prosadit např. Paul Verhoven ve své „Hvězdné pěchotě“. Tento styl filmování vyžaduje, ale velikou kontrolu a soustředění. Stačí totiž pár chyby ne bo ztráta tempa a zážitek se obrátí v nelibost. V Districtu 9 k tomuto naštěstí nedošlo. Jeho příběh má styl a vyprávění svižné tempo. Blomkamp mi předvedl, jak hezky může vypadat béčkový typ snímku, když je myšlen upřímně a s dobrým úmyslem. Atmosféra je velmi přitažlivá. Ani nedokonalé a rozporuplné potvory z vesmíru, nedokážou tuto atmosféru kazit. O jejich vizáž přeci v tomto snímku zase tolik nejde. Shartlo Copley, představitel hlavní role, podal opravdu pečlivě odvedený výkon. Je dobře uvěřitelný, přesvědčivý. Rozhodně první dvě třetiny, navzdory některým dějovým nesmyslům hodnotím výborně. Jsou plné emocí, zážitků. Některé okamžiky mně dokázali naplno připoutat k sledování. Poslední třetina už takto výborná není. Změna stylu vyprávění, spíše k akčnější sci-fi drobně rozhodila perfektní běh motoru jinak skvělého snímku. Těžko říci jestli to byl záměr samotného režiséra či nikoliv. Spíše zájem investorů zabrouzdat i do řad širší veřejnosti. Tak nebo onak režisér Neil Blomkamp mě přesvědčil o tom, že jsem v žánru sci-fi neviděl zdaleka vše a že otřepaný příběh mimozemské invaze může vypadat pořád dobře.

Mendes předložil gangstersku, která nabízí hutnou atmosféru a výborný pohled na svět filmovou kamerou. U kamery si dovolím trochu pozastavit. Jelikož mně do obýváku přenášela opravdu skvělý filmový obraz. Pohledy, které nabízí, lahodí oku. Ty pohledy obsahují věrohodnost, profesionalitu, stálost a v neposlední řadě i schopnost dobře reagovat na to co se před kamerou odehrává. První část odehrávající se ve městě ovládaném Paulem Newmanem, takřka pozbývá barev a kontrastu. Obrazy jsou silně desaturované, plné kouře, děště a stínů. Ale naproti tomu nabízí kvalitní detailní záběry obličejů. Pomáhá to velmi dobře navodit atmosféru. Ve druhé části, v které se ocitneme v Chicagu, pojednou barvy vytrysknou naplno a jasně deklarují, že se tempo vyprávění mění a sním i samotný příběh. Jak jsem podotkl, celková atmosféra snímku nemá nikde výrazné chyby a její přítomnost je po celou dobu sledování řádně cítit. To jsou dva důležité atributy, které snímek Road to Perdition nabízí. Samozřejmě, že k nim připisuji i námět a příběh. Ale ten již tak dokonalý bohužel není. Místy je lehce předvídatelný. Jeho poetika, láska otce a syna, několikrát ztrácí na síle a působí spíše rušivě. A samotný závěr je již jasným trademarkem továrny na sny. Ale tyto nepatrné nedostatky nedokázali pokazit celkový dojem ze snímku, který mám. Dobové filmy Hollywoodu vždy šli a snímek Sama Mandese to jen dokazuje. Herecké výkony jsou další moment, který by komentáři zabral dalších spousty řádků. Takže snad jen, že Hanks i Newman tradičně profesionální a dobře uvěřitelní ve svých rolích. Craig mírně křečovitý, ale může za to myslím, nedostatečný prostor ve scénáři. Oproti němu Jude Law podal velmi pěkný výkon. Má prostě charisma a nemusí ani moc mluvit. Stačí, když se jen dívá. Projekce byla spuštěna z Blu-ray disku. A transfer Road to Perdition splňuje dobře všechny technické nároky, které toto medium nabízí. Pro někoho může být zklamáním, všudepřítomný digitální šum v obraze, který je dobře pozorovatelný. Zato zvuková stopa ve formátu DTS HD MA výborně napomáhá k dotvoření celkového filmového dojmu. Celkově hodnotím snímek někde mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami.

• Humor nacházející se ve snímku bratrů nemusí a dozajista ani nebude každému chutnat. A já myslím, že to je jenom dobře. Poněvadž snímky, které se líbí hodně lidem, povětšinou stojí za starou bačkoru. Jen pár vyvolených si mohou dát za rámeček zprávu, že dokázali dobýt filmový svět a že dokázali oslovit diváky napříč věkem a vyznání. Spousta velkohubých projektů ze současné doby, by rádo takové přízvisko dostalo, ale nemají na to. Po přečtení spalte je takřka komediální freskou, proveřující svými zamotanými situacemi hlavní postavy děje. První třetina obsahuje poklidnou rovinu, která mě skoro až nudila, ale dala mě docela dosti prostoru k tomu, abych si mohl dobře prohlédnout všechny představované aktéry. Zhruba po třiceti minutách filmového času, příběh a jeho děj dostávají jasnější kontury a tvary, až se celé vyprávění velmi slušně rozjede, aby nakonec svou cestu ukončilo v kvalitním závěru. Kdo čeká od filmu akci, krev, adrenalin ať raději sáhne po jiném počinu. V této bláznivé komedii divák dostane spíše skoro psychologickou studii jednotlivých postav a postaviček. Seřadil jsem si je podle oblíbenosti, kterou určovala kvalita hereckého projevu. Clooneye, Malkoviche a Pitta jsem posadil na první místo. Protože jejich výkony mě opravdu bavili a byli dobře uvěřitelní. (Doporučuji originální zvuk s titulky). Hned v závěsu za nimi se mně líbila Frances McDormandová, která sovu postavu ztvárnila opravdu skvěle. Zato Tilda Swinton předvedla slabší odvar své oskarové role z Michaela Claytona. Její projev měl podobnou rovinu a pozici, ale nefungoval tak dobře jako ve zmíněném snímku, kde si také zahrála po boku George Clooneye. Samotný děj a zápletka, rozděluje diváky na dva tábory. Lidé snímek buď oceňují, nebo naopak. Lhostejných ale zanechal málo. Patřím do skupiny, která vidí ve filmu více kvality. Ačkoliv jde v ději vlastně o banality, hlouposti a situace, které asi málokoho takovýmto způsobem potkají, přeci jen se v něm dá najít spousty aspektů z našeho současného života a ve spoustě situací se určitě mnozí i najdou. Rukopis Coenovců je jasně čitelný a mě se jeho charakter zamlouvá čím dál více. Bratři ve svých počátcích šli hodně na doraz a hodně do krve. S postupujícím časem, pro spousty lidí jakoby měknou a jsou za to dosti kritizováni. To je pravda. Ale mně se jejich vývoj líbí. Snímek Po přečtení spalte má bláznivý konec. Při závěrečných titulcích mně bylo jasné, že jsem zhlédl počin, který tvůrce hlavně bavil, právě když ho vyráběli a že tímto nechtěli nic světoborného říci. Pokud k němu budete takto přistupovat, věřím, že se dočkáte kvalitní filmové zábavy.

Snímek Baye Transofrmers splňuje opravdu jen to, co si producenti vytýčili. (a v tomto případě dokonce méně)Totiž komerční zájem a vydělání nějakých těch peněz. Nic více, ale také nic méně. Kdo věděl, do jakých vod vstupoval, dostal co mu právem patří a co si zasloužil. Mainstreamová kinematografie Hollywoodu jednadvacátého století je lehce čitelná a pokud v reklamě a trajleru uvidím jasné prvky tohoto byznysu, umím si dobře spočítat, co mě na plátně bude čekat. Transformers patří k tomuto produktu a film podle toho vypadá. Je obrazově velkolepý až megalomanský. Triky bezchybné (ILM), akce a různé pohledy kamery také takřka bezchybné. Aktéři pohlední a mladí, bez akné či žlutými zuby. Doprovodná hudba bouřlivá a hlasitá a jaksepatří sterilní. Zkrátka klasický vzorec. Nemám proti němu nic. Viděl jsem již dosti takovýchto produktů a jsou mezi nimi tací, kteří mě potěšili a ke kterým se vracím. Zvláště pokud tvůrcům nejde jen čistě o peníze a dokážou do počinu nacpat nějaké to moudro či emoci. U Transformers jsem poslední zmiňované hledal marně. Děj je jasně nalinkovaný, tudíž se životem neslučující, situace jsou pečlivě drženy a vedeny k ničím překvapujícímu cíli. K zamýšlené opakované projekci, někdy v budoucnosti by divákovi měla zůstat v nabídce filmu, vizuálnost a trikovost. Čili technická stránka věci. Po několikeré repríze v rozmezích několika let (snímek jsem viděl asi dvakrát či třikrát) musím konstatovat, že transformers nedokáže nabízet ani tuto rovinu. Všechny ty hračky se okoukaly a počaly nudit. Michael Bay nabídl, ač se to zpočátku nezdálo, hrozně málo minutáže věnující se akci. A ta co tam je, trpí nedostatky. Záběry jsou povětšinou chaotické. Vzhledem k velikosti samotných transormerů dochází na plátně k nepřehlednosti. A je jedno jestli film sledujete ve veřejném kině, nebo na různých úhlopříčkách doma. Snímku by slušel obrazový formát 1,85:1 než 2.35:1. Anebo vyloženě Imaxový formát. U druhých transrormerů, pokud vím se nějaké záběry na imaxové kamery točili. Takže mě zůstali k dobrému ohodnocení záběry naopak ty klidné, kdy návštěvníci z vesmíru někde postávali a vedly své dialogy. V těchto chvílích bylo dobře vidět, co ILM umí a jaký mají cit pro detail. Shrnutí: Transormers nejsou natolik silné, aby dobře zapůsobili na první pohled, natož aby dokázali bojovat s časem a konkurencí, která se každoročně valí z vrat továrny na sny. Dvě hvězdičky.

Moon je bezesporu důkaz, že s málem prostředků se dá udělat působivý příběh. Film je sice velmi přísně žánrový a úzce ohraničený svým pojetím. Klaustrofobické drama odehrávající se pouze s jedním hercem a jedním počítačovým mozkem. Paralela nabízející se s Kubrickovým Hallem je sice nabízející, ale jen zdánlivě. Grett je ve svém elektronickém jádru přeci jen jiný. Snímek otevírají scény s titulky, které jsou celkem originálním způsobem vetkané do děje, ale podobné jsem již mohl vidět ve filmu Rukojmý s Brucem Willisem. Postupující vyprávění mě pak seznámilo se Samem Bellem, mimochodem výborně zahraným hercem Rockwellem, a jeho osudem. Příběh je od poloviny dobře předvídatelný. Ale tomu neubírá na jeho kvalitě, která se ukrývá hlavně v dobře vybudované atmosféře. Technické zpracování odpovídá vloženým investicím. To znamená, že interiéry jsou lepší a uvěřitelnější než měsíční exteriéry, které přeci jen trpí určitým nedostatkem věrohodnosti a pečlivosti. Jenže to nic nemění na tom, že výsledný zážitek, který jsem po zhlédnutí dostal, oplývá více klady než naopak. Doprovodná hudba na mě působila spíše obyčejným dojmem. To znamená, že doplňovala vhodně předesílaný děj, ale nijak originálním způsobem. Snímek sice asi prohraje souboj s časem a uvidím, jestli mě opakovaná projekce přinese opět to, co ta první, ale jinak tento debut režiséra hodnotím celkem kladně a čtyřmi hvězdičkami.

Počin, který lze zařadit do abstrakce, co se týče zpracování. Prvotní nápad nebyl zlý. Ale výsledek už takový dozajista není. To znamená, že se tvůrci snažili, seč mohli. Některé okamžiky snímku se jim dokonce podařilo vytvořit na výbornou. Celou řadu, ale zase ne. Film drží pohromadě vizuálnost. Jenže ta také není po celou dobu jen a jen výborná. Obsahuje řadu milých a pěkných obrazů a technických hraček. Sledováním se ale poněkud přejí a brzy okoukají. Rozhodně bych se vyhnul srovnání s filmem Rodrigueze Sin City. Ten obsahuje hutnou atmosféru a geniální nadsázku, co se děje týče a perfektní vizuální zpracování, kterému pomáhá propojení reálných herců s počítačovými triky. Renesance nemá ani jedno ani druhé. Ačkoliv se děj tváří dosti vážně (a svým způsobem je), nemá ten dar prostoupit zcela lidskou duši a neumí zatáhnout diváka plně do děje. V mnoha okamžicích při sledování vítězila stránka vizuálnosti a často mě bylo jedno, jakými osudy postavy procházejí. Celkový dojem ze snímku mám tedy spíše nevyrovnaný a rozporuplný. Jako přesnídávka v zamračeném dopoledni fungoval sice dobře, ale zároveň tuším, že jsem ho mohl strávit i lépe. Za odvahu a dobrý původní nápad dávám tři hvězdy.

Můj komentář se nebude odlišovat, nějakým velkým způsobem od ostatních zde na čsfd, uvedených. Režisér svůj příběh posadil do poněkud teatrální, nebo lépe řečeno naivnější roviny, která v divákovi probouzí lehký úsměv na tváři. První půlhodina snímku, mě předložila děj, ve kterém jsem se seznamoval s postavami, a jejich osudy. Následný, odvíjející příběh můžu posuzovat z několika pohledů a úhlů. Jde o docela dobrou fantasy, obsahující smysluplný děj a ne úplně zatracující zápletku. Rovina duchovní, může působit jak kladně tak zároveň i opačně. Někomu řeči o duši, nesmrtelnosti prostě sedí, někomu lezou krkem. S výkony herců už je to v některých případech horší. Objevuje se dosti přehrávání a falešného přednesu v dialozích. Vůbec hercům chybí dosti charismatu a uvěřitelnosti. Technické zpracování snímku dopadlo o něco lépe, ačkoliv se jen tak tak dokázalo přehoupnout přes pomyslnou laťku průměru. I když triky držela ve svých rukou ILM, mnohde jejich kvalita kolísá. Některé okamžiky jsou jasně rozeznatelné, že jde o digitální trik. Hudební doprovod James Newton Howard ničím nevyšperkoval a předvedl jeden ze svých tzv. sterilních dílek. Ačkoliv režisér drží vyprávění pevně v rukou, nedokázal mě snímek dosti vtáhnout do děje. Ke kladům přihazuji schopně odvedené bojové scény a některé, celkové pohledy na scénu. Z filmu je cítit o pokus vyzdvihnout formu výroby a na velké projekci se toto snažení vyplácí. Dále si dovolím kladně zhodnotit mix a střih zvuku a jeho efektů. Ale to vše dohromady v mých očích nestačí ani na průměrné tři hvězdičky. Shyamalanovi díla z dob minulých, jako je Šestý smysl, Znamení či Vesnice jsou mému srdci prostě bližší a jeho novější počiny si ke mně cestu hledají zatraceně hůře. Nebo já k nim?

Francouzský snímek nepřináší nic nového ve své oblasti žánru. Ale to neznamená, že by spadal do kategorie podprůměrných filmů. Jinak řečeno, kdo může sledovat děj pojednávající o běžném životě, běžného mafiána, kterému jsou v patách nejenom policisté, ale hlavně další soukmenovci z řad zločinců, a kdo tento model může sledovat v nespočetně různých modifikací, tak si přijde celkem na své. Další podmínkou je, že tento divák dokáže bezmála dvě hodiny sledovat herce Jeana Rena. Ten je v tomto případě postaven do nezvyklé role. I když představuje kladnou postavu filmu, přeci jen patří k těm mužům na druhé straně. A i když se snaží seč může vymanit se ze spárů jak, zločinu tak i své minulosti, moc se ta snaha z kladným výsledkem nesetkává. Děj má slušný spád a jeho zpracování nabízí v podstatě kvalitní filmové záběry a scény. Doprovodná hudba je dosti sterilní, uvařená podle přísných norem Evropské unie. Je bez nápadu a inovace. Jean Reno se ve své roli moc neuchyluje k nějakému velkému exhibicionismu, podává průměrný výkon, odpovídající ovšem jeho kvalitám. Takže i ten průměr je dobře dívatelný. Já snímek hodnotím za tři z hlediska zpracování a za dvě hvězdičky z hlediska příběhu.

Emmerich ve svém snímku Měsíc 44 z roku 1990 nechal vybouchnout pár helikoptér a budov. Takřka o dvacet let později už dokázal zničit naší planetu. Jestli bude pokračovat v katastrofách, je na řadě sluneční soustava. To bude teprve zážitek. 2012 je velkolepá forma skládající se z nekonečných triků, perfektně odvedených. Úchvatných pohledů na scény (Blue ray, 130 cm úhlopříčka, zvuk DTS HD MA) s kvalitním hudebním doprovodem. Filmařský um jednadvacátého století, co se trikovosti týče, je vidět v každé minutě, v každém okamžiku snímání. Svět se kolem řítil do pekel a mí sousedi, ač neměli k dispozici obraz, zvuk slyšeli určitě. Film jako takový se, ale neskládá pouze z perfektně zvládnuté technické stránky. Obraz a zvuk, dobré triky a scéna umí kouzla a jsou nedílnou součástí kinematografie. Ovšem bez dobrého příběhu je vše jaksi nějak zbytečné. Nebo možná na jeden zážitek ne zbytečné, ale z pohledu hodnoty lidského žití a filmového umění nedostatečné. Snímek je plný patosu, teatrálních dialogů, melodramatických okamžiků. Našel jsem lásku i zklamání, zradu a já nevím co ještě. Všechny tyto poklusy na hru s mými emocemi neměli ale tu správnou sílu. Fungovali pouze jako výplň mezi akčnějšími pasážemi, a bylo to zatraceně vidět. Myslím, že mně by ke spokojenosti ze snímku 2012 stačili pouze ty katastrofické pasáže, které by jely jedna pěkně za druhou. Celou tu omáčku tvořenou z lidských osudů hlavních postav bych si klidně odpustil. Emmericha znám a nečekám nikdy od něj nějaký významný dramatický či emoční výtvor. Ale i Hvězdná brána uměla podat nějaký příběh. 2012 už ne. Ale co bych na druhou stranu čekal. Je to mainstream. Je v rukou producentů. Průměrní diváci chtějí a čekají právě na tyto výplně a vycpávky, v podobě naivních a rádoby srdcervoucích scén. Ale mám právo volby a 2012 mně nikdo násilně nenutil. Takže můžu vzít do ruky něco jiného a ukojit svou touhu. Tři hvězdy za technickou stránku věci.

K dokonalosti filmu Samotář, chybí několik důležitých aspektů kinematografie. Dobrá atmosféra, silný děj. Snímek je ušit na míru hlavní postavě, ale na rozdíl od filmů Policajt nebo rošťák či Profesionál, schéma nefunguje. Záporná postava nemá dostatečné charisma. Doprovodná hudba je podprůměrná. Některé okamžiky scén jsou postavami přehrávané a těžko uvěřitelné. Řečeno jednodušeji, vše co se ve filmu objevuje, jde málo do hloubky. Z e snímku jde cítit záměr tvůrců: vyrobit nějaký produkt s dobrým jménem (Belmondo) a prodat. Nic více. Zmíněný Belmondo je jako vždy výborný a sledovat ho ve scénách je to nejlepší co počin dokáže dát. To je dosti málo. Slabé tři hvězdičky.