Recenzie (469)
Divergencia (2014)
Když jsem to tenkrát viděl ponejprv, uchvátilo mě téma i zpracování. Krásná hrdinka v trochu klišovitém prostředí, jemuž však bezpochyby vděčíme za celkem přijatelnou stopáž. Jenže je rok 24 a aktuálnost filmu začíná nabývat děsivých rozměrů. Myšlenky se vynořují a metafora stává se podstatou. Takže máte dvě možnosti. Buď koukat na dosti průměrné teenagerské scifíčko, nebo se trochu zamyslet a podržet ten korek pod vodou trochu silou. Silou myšlenky.
Odcizení (2024)
Velmi zajímavý vhled do tradice, jež narozdíl od všech těch českých vesnických karnevalů skutečně žije. Dobré je také zamyšlení, do jaké míry je třeba respektovat i přání ostatních obyvatel regionu. Každopádně nahradit obrovské historické, antropologické a přírodní bohatství povrchovým dolem nevidím jako úplně dobrý nápad. A ty ušanky byly prostě boží.
Sabotáž (2014)
Pokud někdo u filmu s Arnoldem řeší scénář nebo logiku, potom asi upadl na hlavu. Na tyto filmy koukáme z jiných důvodů, od těchto filmů očekáváme něco jiného. A vždy to s jistotou dostaneme. To je ta krása logiky. S Arnoldem je jistota, že dostaneme přesně to, co jsme čekali.
Signál (2024) (seriál)
Trochu zmatení, jinak nadšení.
Bod obnovy (2023)
Pro mě naprosté zjevení a jediný český film se širokými záběry, který si vybavuji. Originální nápad, který dokonce zaměstná i šedou kůru. Smysl pro detail v našich poměrech nevídaný. A to elektrické xemko bylo fakt boží. K české kinematografii mám obecně spíše odpor, ale tohle byl v jednom týdnu už druhý film, který mě uchvátil.
Tancuj Matylda (2023)
Fenomenální Karel Roden v příběhu, který je tak plný, že je doslova přeplněný. Hlavním motivem je fatální selhání státu, který vyhazuje desítky miliard za zbytečnosti (jako jsou třeba zbraně) a přitom nedokáže zajistit důstojnou péči o své potřebné, kteří tak musí ničit život svým blízkým a to, aniž by o tom mohli vědět. Dalším motivem je fatální selhání státu, který úmyslně nastavuje zákony ve prospěch lichvářů na úkor potřebných, bez ohledu na všechny okolnosti. V neposlední řadě je potřeba připomenout fatální selhání státu v otázce odborného posuzování potřebných při řízení o přiznání vcelku zanedbatelných sociálních dávek. Vážně nechápu, jak se do filmu stačila vejít ještě analýza rodinných vztahů, které mi přišly tak ukázkové, že to pro mnohé jistě bylo skoro jako pohled do zrcadla minulosti. Nebo současnosti. Podruhé se na to jistě nepodívám, ale jednou to fakt stálo zato.
Agent v ohrození (2009)
Velmi příjemný politický thriller nejenže nabízí mnoho témat k zamyšlení, především je však velmi aktuální a stále více aktuální. Je potřeba, abychom konečně pochopili, že svět řídí lidé, pro něž je celý národní rozpočet České republiky jenom malý prd ve větru. Money, money, money must be funny in the rich man's world......
Problém tří těles (2024) (seriál)
Vědět, že se jedná o první díl trilogie, nikdy bych se do toho nepouštěl. Jenže já to nevěděl.
Šéf (2014)
Tenhle film je celý o vaření. O tom, jak je to vlastně snadné. Stačí to dělat pořádně a poctivě a klenot se stane i ze sendviče a hranolek. V této souvislosti se samozřejmě ihned nabízí myšlenka na fňukání většiny českých hodpodských, kteří ovšem nejsou schopni dobře vyprodukovat ani českou klasiku a jejich vrcholem je obří burgr s rozmrazenou houskou postříkanou majonézou z flašky a doplněnou hromadou hranolek z pytlíku. Tam, kde se kvalita tradičně nahrazuje kvantitou, nemůže obchod fungovat. Ale zpět k filmu. Až nedávno jsem si všiml, že to podstatné se odehrává až v druhé půlce filmu, což ale nevadí. Také mě potěšilo propojení obchodu se sociálními sítěmi, které (opět) v našich poměrech silně pokulhává. Na závěr klobouk dolů před panem Hoffmanem, jenž se velmi profesionálně ujal nevděčné úlohy totálního debila.
Případ Outreau: Francouzská noční můra (2024) (seriál)
Pokud měl dokument poukázat na katastrální stav francouzské justice, na to, že právníci jsou bezcharakterní kurvy a že děti se dají mučit i přímo v soudní síni, potom se záměr podařil na výbornou. Jenže ono to bohužel ani tak moc nevypadá.