kluk z Na

Od visitu jsme nebyl takhle nadšenej ze Shyalamanova filmu. Obsazení to bylo netradiční a svěží. Jsem nadšenej.

Někdo zaznamenal podobnost se Sopranos, což nechápu. Spíš bych to přirovnal ke hře Mafia. Je to novodobá klasika s velkým důrazem na dobové detaily. Obsazení bylo neskutečné. Užíval jsem si každou scénu s Majklem Pittem i Majklem Shannonem, s nebožtíkem Williamsem, Grahamem, Sheou Whighamem, Bobim Cannavalem a samozřejmě v čele s Buscemim. Něčemu takovému nedat 5 hvězd je zločin.

Je to zajímavej příběh a je o někom kdo se zapsal do historie našeho fotbalu. Každej druhej fotbalista si nechá natočit dokument o sobě, jako by byl něco zvláštního, ale málokdo si to fakt zaslouží. Asi po dokumentu o Maradonovi to je to nejpříjemnější co se dá zkouknout a to je o film zájem asi jen ve 3 zemích. Kéž by dokument o Anelkoj nebo Ronaldoj byl alespoň z půlky tak vypovídající jak film o Honzoj Kolleroj. Velmi inspirativní silný příběh o boření předsudků.

Pamatuje jak se řešila u Scottova gladiátora každá maličkost, která nevykreslova historii, tak jak je doložena. Tady se to neřeší! Skoro s podivem, že jsme se nedočkali nějakých mytickych stvoření nebo námi velmi oblíbené homosexuální linky. Třeba mezi Kiefrem Suterlandem a Jaredem Harrisem. To by bylo, kdyby místo nudného zápasení o přízeň dcery proběhla divoká olizovačka dvou téměř šedesátiletých matadorů. Z toho by bylo alespoň šest Oscarů! Jinak hercům nemám co vytknout, na to, že byli z výprodeje. Blonďatej Sutherland s blonďatým Harrisem vypadaj jak opravdový taliáni. Eddie Murphy to s těma steroidama vychytal a Jon Snow exceloval v bitevních scénách. Bitvy byli opravdu skvělé, jako třeba ty ze Spartaka, akorát bez krve, bez nápadů a bez pořádný akce. Ale zase jich bylo hodně.

Sákryš jsem cílovka a trochu se stydím, ale nebylo to vůbec špatný. Po prvním díle jsem si říkal jaká je to povrchní sračka, ale nakonec jsem to se zaujetím zkouknul všechno. V kontrastu s Wrexhamem, což je takový druhý aktuální reality seriál o fotbale je tam více o hráčích a zápasech, nežli ve Wrexhamu, kde se dění soustředí více na fanoušky a komplexnější pohled na klub a město jako takové. Kolikrát mě obsah příjemně překvapil, ikdyž nevím do jaké míry to bylo celé reálné. Také vám to může leccos povědět o mentalitě anglických děti, opět nevím do jaké míry to bylo reálné, ale to jak kluci mluvili o svých problémech,emocích, o svých slabinách a o svých silných stránkách, s tím jsem se tady nikdy nesetkal. Jesli to byli doopravdy oni, má ta série docela váhu.

Voják: "kurde zakopnul jsem" Velitel: "Nasaďte mu garotu" Voják: "radši umřu jako voják " Velitel: "nope, garotu" Voják " tak jdem na to" ..... a nechal si nasadit to škrtící zařízení =D Jako chvílema to bylo fakt komický, jak se nechávali popravovat, jakoby život neměl cenu...trochu jako viral videa, kdy se herci snaží napodobit hloupé situace z počítačových her...Nicméně, od Aguirre, hněv boží musím vidět všechno na tohle téma a baví mě to sledovat. Takže od toho se odráží moje hodnocení, je to komicky hloupý, ale baví mě to.

Po prvních dvou dílech mi to přišlo jako hrozná sračka. Málo fotbalu, hodně keců lidí z města. Další dva měsíce jsme to nepustil. Zkusil jsem to znovu a bylo to o dost lepší, začala se řešit přestavba týmu, výběrko trenéra, posily pro klub a hned to chytilo šmrnc. Nicméně není to úplně to, na čem je to založené. Seriál komplexně zobrazuje podhoubí na kterém rostla vášeň pro fotbal na ostrovech. Dozvíme se dost o Walesu a Wrexhamu jako takovém a cilí na širší publikum než tomu bylo třeba u Dycky Sunderland nebo v Životní sezóně, kde se pozornost upínala především k dění na stadioně,hráčům a soutěži. Je to celé o té jedné větě co je tam párkrát zmíněná a potvrzuje se v každém dílů, u kterých je často silný emocionální náboj. "Fotbal není záležitosti života a smrti. Je mnohem důležitější!" Bill Shankly

Ze všeho nejdříve jsem rád, že John C. Reilly dostal příležitost ukázat to co mnozí vědí už dlouho, že je to pan herec. Při sledování jsem vzpomínal ba Gta: Vice city a jeho barvy, samozřejmě Narcos, které se podáváním faktů a rychlými prostřihy zapsali. Musím říct, že osobní příběhy aktérů mě někdy až tak moc netankovali, ale nakonec jsem musel ocenit i hloubku a autentičnost, kdy víme už podle názvu a historie kam příběh směřuje. Jsem rád, že mi nikdo nepodlejzal a ani se mi nesnažil zavděčit nebo glorifikovat někoho z hráčů či trenérů. To hlavní proč jsem si to tak užil bylo to, co se odehrávalo uvnitř týmu. Všechen ten výsměch a neustálé vsázení na divokou kartu. Skvělá storka. Pro mě událost roku.

2 herci, 6 zbraní, 3 auta, jedna motorka a vrtulník...jako film se to brát asi moc nedá, ale parta kámošů co vyrůstala v 90. letech by si na tom ulítnout mohla.

Obsahově velký špatný. Bez chuti.