kajas

Tahle pohádka mi nepřirostla k srdci ani v dětství, ani v dospělosti. Kroner pro mě není vhodný představitel statečného siláka a jeho dabing mu na můj vkus přidával příliš mnoho sebevědomí. Světlým bodem je ovšem výkon Ondry Vetchého jako Ferka.

Bylo nebylo, krásná princezna musela být obětována drakovi. Naštěstí ji ale zachránil statečný Honza, který draka zabil a náležela mu jak princeznina ruka, tak i půlka království. Honzova neznalost pravidel dvorní etikety ale princeznu i její rodiče dovádí k šílenství, takže ze svatby sejde. Takhle ve zkratce začíná nová štědrovečerní pohádka České televize. Nápad to je skutečně originální a já jsem i vzhledem k obsazení a tvůrčímu týmu čekala stejnou pecku, jakou se před čtyřmi lety pro naši rodinu stal "Korunní princ". Bohužel jsem se nedočkala. Marka Ebena si neskutečně vážím pro jeho noblesu a moderátorské schopnosti, jeho herecký projev je ovšem velmi slabý a jenom jsem čekala, kdy jako královský učitel etikety oznámí divákům, že mohou začít posílat SMS hlasy. Postrádala jsem humor a trochu větší spád ve vypravování. Na druhou stranu, ústřední pár si dokázal získat moje sympatie, Jakub Prachař si svoji zápornou roli docela vychutnával a také jsem se kochala velmi slušnou výpravou a kostýmy (na televizní produkci opravdu nadprůměrné). Slušná práce, ale vánoční klasika se z téhle pohádky asi nestane.

Ničím vyčnívající film o filmu, který nabídne několik krátkých rozhovorů a scény z natáčení Najbrtovy pohádky.

Klasika, která mě míjela po mnoho let a která dala světu skřítkovskou krásu Audrey Hepburnové. Její princeznu Annu jsem si oblíbila hned během prvního banketu (ano, vyzutý střevíček), ale ještě víc mi padl do noty sympaťák Peck. Chemie mezi nimi byla působivá, film bych přesto tak vysoko v žebříčku neviděla, už jenom kvůli pomalejšímu tempu (i když to asi bylo v padesátých letech běžné). Nekonvenční závěr ale potěší i dojme.

Silný a napínavý příběh? Ale jděte. Baldovi nelze upřít snahu, jenže si na sebe zpracováním tak náročného tématu prostě ušil bič. Ze všech profesí, které zastal, dopadla ta nejdůležitější - scenáristická - bohužel nejhůř.

Studio Disney v roce 2019 znovu přivedlo na plátna kin příběh Dumba, Aladina, Lvího krále a nebálo se ani předělávky svého méně známého filmu (alespoň v porovnání s výše zmíněnými). Animovaná pohádka z roku 1955 (!!!) patřila v dětství mezi moje nejoblíbenější videokazety a jako pohlazení po duši všech pejskařů funguje i dnes. Byla jsem tedy hodně zvědavá, jak dopadne hraný remake. A světe div se, chytlo mě to hned od první chvíle (respektive od chvíle, kdy mladá žena dostane od svého manžela k Vánocům roztomilé štěňátko kokršpaněla). Kouzlo originálu zůstalo ve většině scén zachováno, jen si musíte chvíli zvykat, že všichni pejsci, kteří vypadají tak realisticky, mluví lidským hlasem (stejný problém jsme koneckonců všichni měli také u červencového "Lvího krále"). Zásadní problém jsem tak měla jedině s přílišnou snahou o rasovou a genderovou vyváženost. Filmu samozřejmě vůbec nevadí, že z původních dvou kamarádů hlavní hrdinky se stává smíšený pár, nebo že Ladyina panička je Afroameričanka provdaná za bělocha. Rodičům sledujícím film spolu s dětmi ale musí být jasné, že ani v 50. letech (vznik původní pohádky), ani v roce 1909 (podle dostupných zdrojů je právě sem příběh datován) nebylo takové manželství uskutečnitelné. To jsou ale opravdu jenom drobné výtky, nejdůležitější je, že u legendární špagetové scény (kterou můžete vidět i na plakátu) jsem se rozněžňovala úplně stejně jako kdysi. Krásný rodinný film.

Nebudu se pouštět do obsáhlých rozborů, protože to je úkol jenom pro ty nejpovolanější - skutečné znalce a fanoušky, kteří četli knihy a viděli seriály. Přesně tihle lidé si také nejvíc užijí poslední díl další filmové trilogie. Ten po rozporuplně přijaté osmičce znovu rozděluje diváky na dva tábory. Jedni si zoufají, že studio Disney zničilo legendu, druzí mají pocit, že to Abrams ještě docela zachránil. Řadím se do druhého tábora, skláním se před technickým zpracováním a před dokonalou Williamsovou hudbou a definitivně si řadím Adama Drivera mezi oblíbené herce. Emocionálně mě ale poslední dvě epizody dost minuly a vracet se tak budu jedině k sedmičce.

Paní Kopáčová je po čertech šikovná paní a na její televizní projekty je radost pohledět. Tenhle díl z nového cyklu si dokonce sama zrežírovala, mohla se opřít o kvalitní scénář (nebyla nouze ani o boží "učitelské" hlášky) a dokonalou Evu Hacurovou. Skoro 5*.

Psychologický horor "Osvícení" Stanleyho Kubricka už dnes patří ke klasikám žánru a rovněž k nejkvalitnějším adaptacím knih Stephena Kinga (i když sám King nebyl paradoxně vůbec spokojen). Když tedy mistr hororu napsal po desítkách let volné pokračování, bylo jen otázkou času, kdo se ujme jejího filmového zpracování. Volba padla na Mika Flanagana, který už se uvedl několika celovečerními horory a uznávaným netflixovským seriálem "The Haunting of Hill House". Je jasné, že se nový film nevyhne přímému srovnání s jeho kultovním předchůdcem, ostudu mu ale rozhodně neudělal. Ewan McGregor v titulní roli Dannyho je správně charismatický hrdina bojující nejen s nočními můrami z minulosti, ale také se současným zlem - bytostmi, které žijí z energie "osvícených" dětí. Snímek nesází na příliš lekaček a snaží se zaujmout hlavně dobrými hereckými výkony a psychologickou rovinou příběhu - drama o muži, který se vyrovnává se závislostí na alkoholu a s tragédií z raného dětství. Je také poměrně rozvláčný, dvě a půl hodiny jsou opravdu až příliš. Přesto jsem z mnoha scén měla "správně hororově" nepříjemný pocit, a to rozhodně oceňuji více než opakované variace na bezduché teenagerovské vyvražďovačky.

Dvakrát jsem sebou vyplašeně škubla (a jenom jednou kvůli krokoušovi), ale po Ajově "Piraně" jsem čekala zábavnější a brutálnější podívanou. Žádný zázrak.