Anianna

Výtvarníka Adama Kašpara neznám a bylo mi ctí ho poznat. Dokument ho představuje jako člověka zapáleného do přírody, zvláště do geologie země. Téma je mi moc blízké, a tak nemohu než fandit cestě mladého kluka, který je mi navíc velmi sympatický svým celostním nastavením, nejen uměleckým, taky životním, filozofickým. Vždy mě potěší setkání s mladým člověkem, který si umí užít život s pokorou k přírodě a svým výtvarným a verbálním sdělením nabízí názorovou vyzrálost, kreativitu a inteligenci. Dokument mě moc potěšil i krásnou přírodou Jeseníků a působivou hudbou.

Viděla jsem 8. díl. Na jedné straně oceňuji epičnost dokumentu. Dobře převyprávěná chronologie nástupnictví. Jako by učitel dějepisu na vládnoucí rodině ukazoval dějiny Evropy. Na druhé straně se v dokumentu objevují archivní materiály, které se omílají ve všech dokumentech o britské královské rodině. Výborný dabing.

Především chci vyzdvihnout vizuální stránku. Vše bylo bohaté, fantaskní a hodně hravé. Několika trikovými momenty mi film připomněl tvorbu Karla Zemana. Líbily se mi masky, kostýmy, scéna záměrně vyumělkovaná a hodně zdobná, práce kamery, využití optických nástrojů k vytvoření neskutečného architektonického tvarosloví. Celý vizuál balancoval na hraně mezi uměním a kýčem, ale bavil mě. Hudba mě nezaujala vůbec, dokonce mi někde vadila. Emma a Willem zahráli dokonale. Líbila se mi i Němka Hanna Schygulla, kterou jsem léta neviděla. Dějová linka nic moc. Sexualita hlavní hrdinky jako nástroj (ať už vědomý nebo nevědomý) k profackování mužského ega... no, to taky nic moc objevného není. I tak hodnotím vysoko.

Tak jsem dokoukala v očekávání pointy, která by mě s filmem smířila. Nic nečekaného nebo překvapivého se nestalo. Dědeček zemřel a rodinka se vztahovým nastavením víc než chladným odjela. Motiv prodeje chaty nenabízí příběh (a už vůbec ne komedii), je to spíš o mylné iluzi, že časy strávené na chatě se mohou vrátit, že můžeme zastavit čas. I kdybychom podruhé do stejné řeky vstoupit chtěli, museli by tvůrci umět pracovat alespoň s emocemi postav, definovat je, pracovat více třeba s jejich vzpomínkami. Nic... nuda... jen pár hezkých fláků od Plavců a Ulrychových. Smíření s filmem na bodu mrazu.

Skvělá Pauhofová. Zaprvé jí to moc slušelo, zadruhé i v té parodii na sebe sama působila přesvědčivě. A Haváčová má na to být komediální herečkou. Už v 3. epizodě se mi ta její etuda s "Bartoškovo dcerou" dost líbila. Dějových linek je ale v seriálu příliš a jsou kvalitativně nevyvážené. Prakticky každá druhá postava má svůj příběh a ten se táhne napříč epizodami. Něco je vtipné, něco nudné. Seriál tím ztrácí na kompaktnosti.

Nejsem fanoušek divadelních experimentů. Navíc se jedná o klasiku, takže mohu srovnávat a obvykle i srovnávám různé verze. U tohoto představení srovnávat nebudu. Ubírá se tak originálními cestami, že je prakticky nesrovnatelné s inscenací z roku 1970. Oceňuji výtvarnou stránku. Snad se nemýlím, ale scéna se mi zdála dotvářená moderními technologiemi, a to měnící se pozadí včetně barokních maleb umocňovalo emoční potenciál. Triumf Immaculaty byl vybrán náhodně nebo díky názvu? Jestli kvůli názvu, pak výtvarníkům tleskám. Originální kostýmy, masky, rekvizity, nápaditá choreografie. Časoprostor prolínající se s podobami lásky, v nichž stejně nakonec zvítězí ta opravdová, vášnivá. A krásný jazyk. Zvláště oba hlavní hrdinové artikulovali bezchybně. Jo, bylo to šťavnaté.

Lepší než úvodní díl druhé řady. Napínavé. Zase chválím vizuál. Ostravu neznám, a právě proto je pro mě zajímavá.  Kamera snímá zejména městské ulice, sem tam průmyslové stavby. Žádná městská zeleň, žádné slunce. Atmosféra je tak dobře dokreslená. A ten monumentální polský památník! Už kvůli němu musím dát čtyři hvězdičky.

Film plný klišé, ale taky písní, které se díky hlasu Whitney staly nesmrtelnými. Viděla jsem ho dvakrát, potřetí mě překvapil předabováním. Čtyři hvězdičky patří verzi s původním dabingem (Donutil). Zdeněk Mahdal je vynikající dabér, ale Donutil slušel Costnerovi v roli osobního strážce mnohem víc.

Švankmajer je ve své kreativitě výjimečný. Za vizuální podobou filmu ale zaostává ta zvuková. Klusákova hudba je super, ale hlas jako by se s filmem míjel. Nikoli vinou Petra Čepka. Herecky, mírou emocí, obsahově se mi přednes vcelku líbil, ale vadila mi neautentičnost, nezapojení do prostoru, to, že herec četl ve studiu, kde je jiná akustika, než jakou při pohledu na zchátralý dům čekáte. Znáte to, když vyprázdníte byt, slyšíte svůj hlas jinak, když jste v tunelu, tak zase jinak... A tady koukám na zanikající, bortící se dům, poslouchám hororový příběh, slyším autentické zvuky, ale hlas je úplně z jiného prostoru.

Jack Cassidy nehraje v seriálu vraha poprvé. Je přesně typem Columbova vraha - zámožný, do detailu upravený, opálený. Cassidyovi vrazi mají v sobě nepříjemnou slizkost a nabubřelost, což je v seriálu skoro normou, ale Cassidy z této normy vyskočil a nasadil laťku hodně vysoko.