triatlet

Upovídanost převyšuje asi desetinásobně avizovanou dramatičnost. Celý příběh působí, jako by hlavním cílem aktérů bylo splnit doporučený plán natáčení. Strojenost dokazuje např. mejdanová scénka.

O dvě hvězdy nudnější než Večerníček. Jakub Wehrenberg s Alešem Hámou bohužel neoživili střihový pořad, možná se mohli sami pokusit o nějakou scénku. Lukáš Pavlásek jako syn Luďka Soboty? Ha, ha, ha...

Dvouhodinové memento připomíná úděl českých legionářů. O významu Josefa Jiřího Švece svědčí i tento snímek, natočený 11 let po jeho smrti. I když němé scény v kombinaci s celoplošnými titulky mohou působit úsměvně, tak didaktický význam v tomto případě převyšuje. Oceňuji, že filmaři přijeli i přímo do Čeňkova, Švecova rodiště, kvůli jednomu krátkému obrazu. Zajímalo by mě, jestli i záběr na nádraží je z Třeště.

Tak černě jako ostatní "normalizačního" Dudáka nevidím. Šteidlovské písničky, Rychmanovo vedení herců (včetně Karla Gotta) mi přijdou sympatičtější než třeba Kvaska.

Chování postav a výprava mi teda konec 40. let nepřipomínaly ani náhodou. Že dám odpad filmu s Brodským, toho bych se teda nenadál. Ale příběh je nezáživný, bezduchý.

Kouzelná babka (Libuše Havelková) v roli dohazovačky. Buchty (a hlavně kytky) vypadají dost uměle, ale didaktický podtext kouzelných krabiček (kazeťák, telefon, fotoaparát), to se počítá v době mp4, mobilů a tabletů:-)

Kdo si počká, ten se dočká: v samotném závěru zazní klavírní sólo. Kdyby mohl nejen klavír, ale celý byt vyprávět, odhalily by studiové řešení generačních vztahů. Z průměru vyčnívá Bohuš Záhorský.

Co mě na Českém lvu baví, to jsou upoutávky na očekávané vyhlašování. Samotné vyhlašování cen za rok 2012 se neslo v duchu dvacetin. Bavila mě rychlá rekapitulace těch dvou desítek let v jednotlivých kategoriích, která vyústila v příchod dvojice předávajících. Budař se snažil, víc mě překvapil příjemně, i když některé scénky (prodej vstupenek na dokumentární filmy) zbytečně natahoval. Co se mi nelíbilo, nebo přesněji: kdo se mi nelíbil? Vachler (jeho "vtip" nechápu), kyselý obličej Jiřiny Bohdalové (to je nová role?) a Pavel Landovský (viděl jsem z počátku dobře to párátko v ústech?).

Na stranu družstva sluníčkářů nebo hvězdičkářů jsem se přikláněl podle toho, kde soutěžily hezčí holky:-)

Pořad mi přišel víc jako pokus o propagaci současné tvorby než odkrývání komnaty.