triatlet

Scénárista Jaroslav Dietl zadaptoval povídku Karla Čapka výtečně. A Čapkova předloha je základem úspěchu. Herecky výtečné obsazení - soudničkář (Jan Hartl), jeho šéf (Čestmír Řanda), pan Havlena (Vladimír Hrubý) i soudce (Václav Voska). Krátší hluchá místa v kavárenských mezihrách rychle zaceluje skvělý číšník v podání Josefa Vinkláře. A půvabná je v roli postarší učitelky Nataša Gollová. Čapkovský jazyk vyniká právě v právnickém a novinářském prostředí. Maximálně je využito studiové prostředí; naopak vadila mi hudba.

Jen těžko si člověk dokáže představit zvěrstvo, ke kterému došlo v Katyni. Memento Katyně je jednoznačné. Na jaře jsem viděl kříž věnovaný Katyni v Krakově, překvapilo mě, že Němci na místo masakru pozvali jako pozorovatele i představitele z protektorátu (spisovatele Františka Kožíka, lékaře Františka Hájka a údajně i Gustava Husáka). Filmový příběh, který klade důraz víc vnímání událostí z pozic ženských hrdinek, upoutá řadou zajímavých scén, vypilovaných detailů, ale jako celek jsem v televizi film vnímal jen jako lepší průměr.

Název je atraktivní, obsah dílu vysílaného 2.9.2009 byl ale nudný.

Za nápad, za Svěráka, za didaktické využití, za symbolický čas vysílání, za formát. Poprvé se pořad vysílal 1.9.1998. Letos se vysílá 7.9. http://www.ceskatelevize.cz/program/10210244758.html?nzv=Dikt%E1t.

Adaptace hry Petra Karvaše je výborná. I když víc než epická složka příběhu, odehrávajícího se kdesi v Horehroní, je podstatnější podobenství o zradě - kolaboraci, o lidství, odvaze, o vlastní tváři. Zaujaly mne hned úvodní kontrastující obrazy popravy a proti tomu poklidné vybírání zákusku v cukrárně. Symbolické je zasazení do vánočního času. Výborně vyřešena dvojjazyčnost: titulky, když mluví němečtí vojáci; německý major mluví se Slováky většinou slovensky, ale nedokonale – např.: Vánoce - venku válka,tady tichá harmonie. Perfektní hudba Zdeňka Lišky. Týden před zhlédnutím filmu jsem byl v Zuberci - Brestové, kde probíhaly oslavy SNP. Některé hrané scény (německé přepadávání slovenských domácností) byly jako vystřižené ze zubereckého skanzenu.

Polívka je grunt a maso je špunt. Menu této komediální pohádky, která si přes všechnu ztřeštěnost uchovává i pohádkovost, je labužnické: herecky, scénáristicky (Jaroslav Pacovský) i hudebně (Jiří Václav) bezchybné. Slovní nápaditost - jména Magi, Bujón, Divobij, Chytrolín. A hrátky s Lesněnčiným jméném: Magi na Bujona v pozadí (přes Lesněnku): Zal/Lez/s - něnku jsem tě pokládala.

Myšák mě bavil i v pokračování a to i díky opeřenému parťákovi.

Náramně jsem se bavil, Myšákovi jsem držel pěsti a stejně jsem si příjemně odpočinul. Kouzelná podívaná.

Bohdan Mikolášek, narozený ve stejném roce jako Jan Palach (1948), ve své písničce uctil člověka, který se obětoval.Oheň, světlo, dým a krátký život s ním hořely dlouho a budou hořet dál…Zemřel živý člověk, aby mrtví zůstali žít… Působivé záběry na hrob, pohřební průvod, nemocnici. Symbol nefunkčních semaforů naznačujících směr...

Jako návnada na televizní premiéru (23.8.2009) by fof mohl zabrat. Lákadlem jsou vtipnějších scény, které jsou zasazeny do vážné doby. Paradoxně nejpřirozenější dialog hlavní dvojice (Andrej Lupták - Marie Štípková) je tady ve fof - dialog o táboře pod vedení Vladimíra (Drhy) je nápaditý, zábavný. Navíc oceňuji dobové rekvizity (hudba, portrét prezidenta L. Svobody). Film Anglické jahody má úspěchy na menších festivalech, jsem zvědavý, jestli se po televizní premiéře zvýší hodnocení na csfd (zatím 41%).