consuela1

Půvabné potvrzení staré pravdy, že ne pro jeho peníze, ale pro jeho povahu je člověk milován a obdivován svým okolím :-). Valentin Plavec se po zkušenosti, kterou mu svým kouskem zprostředkují kolegové, zajisté doživotně zbavil naivity a slepé důvěry v dobré úmysly „přátel“... Film, který dodnes pobaví a svůj smysl jistě měl i v době vzniku, kdy plnil funkci 98 minutového zapomnění na nesmírně tvrdou realitu…

Vynikající komedie, lék na špatný den. Pavel Landovský jako buran, kterému je maminkou předurčena nevěsta z Ouval, jejíž největší devizou je, že má ráda husu. Jenže do plánu se připlete slečna z Prahy, jako závan velkého světa...a komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Landovský jako Tonda je úžasný a vůbec ne nepřitažlivý- právě naopak, vypadá výborně a má své autentické charisma. Navíc způsob, jakým se zhostil této role nemá konkurenci- zejména způsob konzumace štědrovečerní večeře je nezapomenutelný:-) V právě vydaném DVD jsou i zajímavé bonusy, dozvíme se například, že v tomto filmu si zahrála Iva Hüttnerová.

Častokrát zde lze číst, že pohádka není pro děti. Horší je, že v mém případě není ani pro dospělé- už vícekrát jsem večer doma o samotě držela v ruce kazetu a moc se chtěla dívat- NELZE! Zbaběle vyčkám na večer, ve kterém nejsem sama a pak si tuhle krásu dopřeju. Výčet superlativů je dlouhý: krásná hudba Petra Hapky, každý záběr, který by se mohl stát obrazem (opravdu krásně udělaná scéna, do detailu- co záběr, skvost), hrůza úvodní scény, má velmi oblíbená chvíle, při které se jakkoli očekávaně lekám dvacet let- ruka dopadnoucí na rameno tatínka ve chvíli, kdy utrhne růži (+ úlek podpořen v tu chvíli zaznějící hudbou), výkon Václava Vosky (od začátku mne dojímá). Jako dospělou mne navíc film zaujal i pro nádherné dialogy- monology netvora- mají co říct, jsou to vlastně krásné filozofické úvahy. se kterými nelze, než se ztotožnit. Nakonec: ačkoli pana Harapese nemusím a nikterak mne neoslovuje, zde byla volba pana Herze velmi šťastná- až do závěru filmu zde herec nemůže působit mimikou, jeho dominantním hereckým projevem, kterým musí vyjádřit jakékoli rozpoložení duše, je pouze pohyb těla- logicky tak volba představitele hlavní role směřovala do řad baletních, či tanečních.

O panu Menšíkovi a jeho snad pokaždé brilantním herectví se tady už zmínilo mnoho uživatelů. Nelze než plně souhlasit- i tady, stejně jako jinde ho mám moc ráda. Myslím si však, že i když na malé ploše, je tady herecky zajímavá i paní Medřická- její postava se mi vždycky líbila. Jedna z nejlepších scén filmu- Medřická a Menšík při předání svatebního daru :-)))

Opravdu od první chvíle jasná zápletka a na hlavní děj tak netřeba se soustředit. Několik pozitiv jsem ale našla: například písnička Postavím si malej kryt - zpívána jako legrace k pobavení na besídce, avšak v kontextu doby a s vědomím co za tři roky začalo je z ní úzko. Jinak jsou pěkné scény z ženského domova, zejména režijní vedení dívčí přípravy na pánskou návštěvu (detaily čajové soupravy, pudřenky...)a k tomu dialog dívek, který prozrazuje jak důležitá je pro ně láska,jak důležité je nemít pocit osamocení. A ještě jedna věc se mi líbí, i když jsem ženská a tak jistě posuzuji neobjektivně - byly mi sympatické obě kamarádky - i přes slabost scénáře - byly velmi dívčí, něžné a přitom ne zcela sentimentální, hlavně ale ne vulgární a sebevědomě bojovné a feministické jako dívky dnešní. A Oldřich Nový v roli otce byl neodolatelný....!!!

Film se měl původně jmenovat Odsouzeni k životu. Tento název ovšem neprošel...Podle mého názoru velká škoda, líbil by se mi o mnoho víc.

Nádherný film s jednou velkou nevýhodou pro mne: už ho nikdy nemůžu vidět. Příběh tak silný, že mně svírá a škrábe v krku, přes slzy toho stejně moc nevidím...A jedno určitě zbytečné doporučení: projít místa, kde se tento film natáčel je tip na báječný výlet s překvapením- exteriéry se téměř nezměnily. Křivoklát, Berounka, U Rozvědčíka...vše v klidu stihnete za půlden (ale zůstat budete chtít navždy...)

Milostná romance o nenaplněné, jednostranné a tragické lásce, která naplní osud až po okraj a nakonec přeteče… Velká příležitost pro Hanu Vítovou a Adinu Mandlovou, z nichž ani jedna nezklamala a jejichž ztvárnění obou tak rozdílných postav je jímavé, bolestné a velmi uvěřitelné. Adina Mandlová si sama směla dopsat dialogy a monology, jako úlitbu za přenechání hlavní role Haně Vítové- a tuto příležitost využila dokonale… Příběh je starý jako lidstvo samo: Kala miluje Martu, Marta miluje Vargu, Martu miluje student, Varga miluje svou ženu, ta miluje jen sama sebe… a jestliže by takto zadaný námět mohl svádět k povedené taškařici, po shlédnutí ucítíme jen smutek a zmar…

Amadeus je film pro celý život. Méně než u jiných filmů na něj budeme nazírat optikou měnícího se věku a nás měnících životních zkušeností. Je tomu tak proto, že se velmi palčivě věnuje tomu, co si uvědomí téměř každý ve svém životě- a zpravidla velice záhy… Pokud odhlédnu od bravurního výtvarného zpracování, nádherných kostýmů, hudby a strhujících hereckých výkonů, dokázal zde Peter Shaffer neopakovatelným způsobem zpracovat věčný boj génia a průměrnosti. Že genialita je dána shůry, a ostatní nedosáhnou byť usilovnější snahou ničeho, než průměru…a mnohdy ještě lopotného, upoceného a usilovného. Nám všem průměrným nezbývá, než se s tímto smířit, protože pokud se necháme uštknout hadím jedem průměrnosti, nezbývá nám, než si někde hluboko v nás šeptat: Salieri

Věra Ferbasová v průběhu partnerství s Vladimírem Slavinským dostávala role odpovídající jejímu hereckému profilu- ani tento film netvoří výjimku a tak Ferbasová odvádí jen svůj obvyklý výkon. Oldřich Nový ztvárnil obsah scénáře- a kde nic není, dokáže, alespoň místy, brát jen Oldřich Nový. Antonie Nedošinská se drží svého standardu a přítel František Krištof-Veselý také. Co tedy způsobilo, že je film dívatelný a hřejivý? Jára Kohout- fundovaný průvodce periférií, lidový lingvista, který by se dnes mohl etablovat jako textař formace Šlapeto A dále ještě jedna skutečnost: falešná kočička je vlastně zcela průzračná a jen milounce, drobně rafinovaná. Od současných přešlechtěných, perských, falešných kočiček vyškolených Cosmopolitanem, by sklidila pouze útrpný úsměv. A já mám k těm obyčejným Mickám přece jen blíž…