TheRay97

Po skončení filmu jsem seděla další hodinu a přemýšlela nad tím, jak někteří můžou být tak mentálně zvrhlí, že by provedli něco takového. Ovšem je to film, který je z mé strany velmi oceňovaný a netradiční do takových rozměrů, že mi nahání husí kůži. Asi pro slabší povahy nedoporučováno ;)

Gotická ponurá atmosféra a americká střední devadesátých let? ANO, PROSÍM. Film plně splnil všechna očekávání a měl úžasně zkonstruovaný příběh, který volně plynul. Každá z postav byla něčím výjimečná a životní trable se hodily do čarodějnické činnosti. Opravdu klobouk dolů za nápad a zpracování!!

Jakýpak Sheldon Cooper, tohle je pravý seriálový hrdina! Musím zmínit Teorii velkého třesku a odehnat mylnou představu, jelikož Atypical se s tímto nikdy nekončícím seriálem nedá srovnat. Zde se plně ponoříme do života zcela neobyčejného kluka a jeho blízkých. Upřímně řečeno, po skončení jsem dlouho přemýšlela o výletě na Antarktidu. Možná v budoucnu. Mimochodem, seriál se vyšvihl i s vedlejšími postavami, například příběhem Casey a Izzy, který se neobejte bez menšího drama. Ani jsem stále nepřišla na to, co Atypical dělá tak odlišný od většiny ostatních seriálů tohoto typu, ale jakmile si k tomu člověk sedne, padne víc jak půlka série.

Překvapivě velmi povedený film, který sdílí představu života rock star. Skvělý děj a rocková atmosféra zvládnou udržet pozornost. Přestože je to velmi moderní zpracování, ukazuje výstižný obrázek a za to si zaslouží respekt.

Představte si Vánoce padesátých let a kontrast mezi společenskými vrstvami, velké tabu a příliš vážné obličeje. There you go. Z tohohle všeho se dá vykouzlit téměř cokoli, musí to však být chyceno správně. Řekla bych, že Carol tu atmosféru vykresluje úžasně, přestože se zde vyjímá novodobá kvalita. Po tomhle filmu už vcelku chápu ten hluk kolem Cate Blanchett, protože mě svou rolí zcela uchvátila. Nezapomenutelné.

Bohužel příběh se táhnul natolik, že jsem musela ubrat na hodnocení, moc mě to neuchvátilo, ale stejně jsi člověk dokáže něco najít. Diskriminace je velmi citlivé téma a sdílet životní boj s nepřítelem mezi lidi se cení, totéž se dokázat za sebe postavit. Raději bych si přečetla shrnutí, než abych si znovu sedla před obrazovku, ale k zahození není.

Zazněly první tóny Don't You Forget About Me a hned jsem věděla, že jsem narazila na ten správný filmek. A opravdu, všechno to povídání, při kterém jsem chytala záchvaty smíchu nebo ucítila nůž na srdci, jsem si každé slovo uzamykala do sebe. Osmdesátkové vibes nikdy neomrzí, dokázala bych se na snímek podívat ještě několikrát se stejným nadšením. Především mě moc zaujala odlišnost všech postav. A tom to právě je.

Řekla bych, že film mi dává Lynchovo vibes. Příběh je velmi těžké uchopit, tím víc si zvyknout na přechod v průběhu filmu. Je to úžasně vymyšlené, výborný nápad zakomponovat francouzštinu a italštinu, vyniká tím krása obou jazyků. Pocit prázdnoty přináší poslední moment, který zůstane pro diváky jako vrchol celého filmu a nechá jej přemýšlet o tom, co se doposud stalo. Za mě podceňovaný film skrývající svou osobní krásu.

Těžko na srdci z toho si přiznat, že od úplně prvního pátku třináctého se mi právě tenhle líbil ze všech nejvíc. Nové zpracování sérii nakoplo a mám zase o důvod víc se prokousat přes všechny následující.

Sakra, metalový filmek, kde si týpci povídají o Metallice a navštíví metalovej koncert. Bylo to fajne, dokud se nezjistilo, o co tam doopravdy jde. Asi si tvůrci uvědomili tu propojenost metalu a satanismu. A taky možná chtěli natočit nějakou pořádnou pecku s tímto námětem. Je to psina, co si budem, ale ta pecka, kterou jsme očekávali, zemřela s první tečkou scénáře.