Splasher

K mému překvapení jsem toho naposlouchal docela dost. Ovšem v mé topce alb nenajdete žádné překvapení:

1. BC/NR - Ants from Up there

GoodWill Hunting, Concorde, Basketball Shoes. Album nemá hluchých míst. Lepší než debut. S koncem Issaca nastane velká změna. Písně Tyler (Dancers) a May (Turbine/Pigs) mě ale baví, tak uvidíme.

2. Richard Dawson - The Ruby Cord

Když nevíte, co zrovna hodit na pozadí za muziku, tak doporučuju Dawsonovo Opus Magnum - 40 minutovou skladbu Hermit. Teda pokud vám nevadí jeho falsetto. Ale zpěv je v Hermitu tak na 15 minut, takže by to mohl uzpívat i naživo a neztratit se v textu. Dále je tam má oblíbená Horse and Rider a za zmínku stojí určitě i Museum, jehož outro dává zavzpomínat na Portishead.   

3. Big Thief - Dragon new warm mountain I believe in You

Nic proti kapele, ale mám radši, když jsou písně více zaměřené na samotnou Lenker a aranže osekané - třeba jako u nejlepší písně na albu Sparrow. Dried roses a Simulation swarm také patří k tomu nejlepšímu z roku 2022, ale celé album má hodně písní, takže je tam i dost věcí, co jdou dost mimo mě. 

Pokud holdujete dream popu jako já, tak určitě nalaďte na alba Once twice melody od Beach House a(nd) And in the darkness hearts aglow od Weyes Blood.

O hře Ohře Louny zase jindy.

or what the danish call Negative.

Jako již tradičně flákám poslech nových věcí, takže tomu odpovídá i má top 3 za rok 2021:

1. GoodWill Hunting od Black Country, New Road 

Trochu cheat, protože vyjde až 2022, ale tak si tam dejte třeba Concorde, který by se s klidem zařadil na 2. místo. Škoda, že byl pražský koncert zrušen.

2. Marlene Dietrich od Black Midi

3. Like I Used To od Sharon von Snědené s Anděl Olsenovou

Z mainstreamových vod mi nevadilo:

Jako vždy ultra pretentious Lana v Bílých šatech

Oliviino Deja vu, u kterého posluchač loví v paměti, kde ty melodie již slyšel.

A nakonec i ten Dřevorubec Tyler vyskakující z Rolls Royce.

Na BBC běží třetí řada Ghosts, ovšem všechny díly jsou již přístupné on demand. Nedosahuje kvalit druhé řady (4. díl!), ale stále velmi dobré.

Blíží se září a tedy i dvanáctá řada UK Taskmastera, tentokráté například i s Victorií Coren Mitchell.

Topical poem by Tim Key (10 let stará):

Nebo ne? Nejsem fanoušek black midi, takže nedokážu posoudit, jak moc vážně to Greep se svým vokálem myslí. Každopádně pro mě zatím píseň roku.

Lord of landmines ... save our Queen

Nebo zahozená divoká karta? Uvidí se dnes v prvním kole Gibraltar Open, kdy se 52 letá legenda Stephen Hendry vrací do profesionálního okruhu. 

Sledovat postupný sestup Stephena až k netrefování jednoduchých šťouchů bylo před lety hodně smutný, tak si připomeňme jeho labutí píseň z Cruciblu léta páně 2012:

Joanna v Láhvovém stromu (2006) - hodně se mi v této remástrované verzi líbí barva hlasu Joanny, která je nejvýraznější u Pilin a démantů.

Existuje i amatérský záznam jednoho z koncertů Thee Silver mount Elegies z roku 2005. Na turné je chvíli doprovázela i Patti Smith (k dohledání na Archive org). K poslechu stojí hlavně epická skladba War Radio a svižnější provedení Microphones in the Trees. 

Thems the rules 

(nsfw)

I v ČR je k poslechu pátá řada Noční chvilky poezie Tima Keyho ... bez básní. 

A uvidíme jak vysoko vystoupá za měsíc se svým novým albem The Ascension Sufjan Stevens. I když popravdě dva již uveřejněné singly (America, Video game) dosti zaostávají za dalším vydaným kouskem z Béčkové řady s názvem My Rajneesh. 

Rok Krysy:

Komu patří ten dvoukolák venku?

Ke mně chodí jen poctivý lidi. ...

Pojďte se podívat ven.

Jo, a nějakej rošťák mi zatim zdrhne bez placení.

Náhodou objevené záběry z Dallasu 1969 doplněné o audio ze San Francisca.

Břichomluvec Norm to má těžké ...

A já říkám ano! Konečně se nějaký soudce odvážil odsoudit špatný vtip a já tak můžu na základě precedentu obratem sepsat a podat pěknou řádku obvinění na všechny ty rádobykomedianty, jejichž "vtipy" snižují celospolečenskou úroveň smyslu pro humor. Bohužel, když jsem si rozklikl odůvodnění onoho skotského soudce, nalezl jsem pouhá 4 slova: JUST A PRANK, BRUH. Ono se totiž ukázalo, že onen soudce se taktéž považuje za komedianta a rozsudkem si pro změnu dělá dobrý den z Count Dunkuly. Nechápu proč se chce odvolávat, když šlo jen o vtip?

Teď už ale trochu vážněji. Nemám problém s podobným rozsudkem. Dle mého názoru je v tomto konkrétním případě zasloužený (samozřejmě i s ohledem na kontext). Problém je v tom, že na jeho základě se ještě více rozviřuje debata okolo PC (politická korektnost), svobodě slova a dává munici (tím myslím nejen argumentační, ale i peněžní) individuím typu Tommy Robinsona, kteří se na celé kauze přiživují. Takže je naprosto kontraproduktivní a bylo by lepší podobné shitpostery totálně ignorovat.

Pokud do teď netušíte o čem píšu, tak se tomu případu okrajově věnovala i česká média. Ale doporučuji zdroje přímo z ostrovů, kde se o celé záležitosti dočtete mnohem více. 

Ještě závěrem gratuluju Cambridge. McKeown opět výborná, i když ve finále zářil spíše kapitán Devine-Stoneman. 

A zapomněl jsem upozornit i na novou řadu Travel Mana s Richardem. 

Obligátní připomínka blížícího se finále 47. řady University Challenge. Doufám, že dojde k dalšímu oxbridgeskému klání, tentokráté v podání Merton vs. St. John's. Přesněji Woodland vs McKeown.

Došlo i na 4. řadu básnického pásma od Tima Key. Jen čtyři díly, ale o něco delší stopa. Lehké zklamání z recyklace témat a hudby. Poslední díl ovšem velmi dobrý. S náznakem schválené 5. řady.

Koncem dubna vyjde US verze Taskmastera. Moc mě to neláká, obzvlášť po zjištění, že řada úkolů bude převzata z originálu. Začátkem května ovšem dojde i na novou řadu originálu.   

... budu si muset zvyknout.

Konečně dokoukáno. Výborný ročník se zaslouženým finále Monkman vs. Bjergsen.

Astmatické kotě zpřístupnilo Sufjanův koncert z roku 2015. Dopadlo to líp, než jsem čekal. 

V pátek by měl vyjít Relaxer od Alt-J.

Top 3 z toho mála, co jsem komplet slyšel*:

1. My Woman - Angel Olsen

Byl jsem na podzim v Mnichově. Letos v květnu by měla dorazit i do Prahy. Sister si pouštím prakticky každý den od vydání.

2. Songs for Our Mothers - Fat White Family

To nejlepší na konec a na začátek, tak jak to má být - úvodní Whitest boy a závěrečná Goodbye Goebbels, která je pro mě i skladbou roku. Šílená banda.

3. Blackstar - David Bowie

Singl sice vyšel už v roce 2015, ale album až v lednu. Smutná rozlučka. V porovnání s dalšími "černými alby" (Skeleton Tree, You want it Darker) je pro mě znatelně lepší.

* ještě jsem se nedostal k albu Kate Bush, které by mohlo být horkým kandidátem do mé topky.

Fat White Family pro mě předvedli i nejpovedenější živé vystoupení - viz video, které těží hlavně z návratu Saula po heroinové odvykačce a neskutečně silné trojkombinace Garden of the Numb -> Touch the Leather -> Goodbye Goebbels. Kdo ví jak to bude s budoucím působením Saula ve FWF a Moonlandingz. To je taky zajímavý projekt. V březnu by jim mělo vyjít album, ale vůbec netuším, zda ještě s účastí Saula nebo ne. Z koncertů mi přišlo, že se víc angažovala Rebecca Taylor, která je podepsána i pod "výborným duetem" s poněkud nepatřičným názvem Strangle of Anna (studiově vyjde až v březnu, dojmy jsou z živáku na 6 Music festivalu v Bristolu).  

Doběhly druhé sezóny Taskmastera a Successvillu.

Běží čtvrtá u Friday Night Dinner(s). Mark Heap stále kraluje, naopak Popper to směřuje do čím dál větších extrémů, což je chyba (jak tomu bylo např. u My Family).

Začala i další (46.) řada University Challenge. 

Naopak Great British Bake Off si musí počkat na svůj start kvůli olympiádě v Riu a jejímu pokrytí na BBC. 

My little Versailles