Splasher

Ronnie Corbett se dočkal své fotky na čsfd až po své smrti. To není výtka. Například populárnější Ronnie Barker tu fotku stále nemá. Natož biografii. Pokud se Miloš Urban (jakožto jediný zdejší fanoušek Ronnie Corbetta) nepustí do jejího sestavení, přidám si ji na seznam. Další citelná ztráta přišla s odchodem Victorie Wood.

Dubnu patří tradičně i finále University challenge. Znovu došlo na Oxbridgeské klání, ve kterém naprosto dominoval Peterhouse. S výbornou kapitánkou Hannah Woodsovou. Mimochodem letos došlo v UC i na otázku: Ve které zemi je prezidentem Milos Zeman a exprezidentem Vaclav Klaus senior? Tázaný tým samozřejmě nezaváhal.

Když už jsme u těch "hlav státu", tak 90. narozky tradičně neslavila Alžběta II. (až s plebs v červnu) a stále to nevypadá na brzké předávání žezla.

To naopak ve snookeru předá neúspěšný obhájce titulu Stuart Bingham, který měl tu smůlu, že hned v prvním kole narazil na kapitána Cartera. Trápí se i další favorité (Ronnie O'Sullivan, Judd Trump a již vypadnuvší Murphy s Robertsonem), takže to dost možná "vygrinderuje" Mark Selby.

Anglie má za sebou i připomínku 400 let od smrti Willa Shakespeara - mě bude nejvíce zajímat příspěvek Bena Eltona s Davidem Mitchellem v hlavní roli. Nás v květnu čeká 700 let od narození Karla IV., ale moc si od toho neslibuju. 

Na stránkách BBC najdete v lepší kvalitě ...

EDIT: No jo, BBC už to z YouTube stáhlo, takže tady odkaz na BBC a celých 120 minut, pro ty co v tom umí chodit. Mimochodem, nedoporučuji koukat na celé 2 hodiny kvůli jedné opravdu povedené scénce. Obzvláště  nemáte-li v lásce Doranův styl. 

Ne, nevzpomínám na vítězný únor, ale na konec televizního kanálu BBC 3, který se přesouvá na internet. Symbolicky se rozloučí vybranými díly Little Britain, Mighty Boosh a samozřejmě i Gavin & Stacey.

Na obrazovky se zítra vrací Alan Partridge - v 2. sérii Mid Morning Matters  a tentokrát už přímo pro Sky Atlantic. Přihazovačem bude opět Tim Key a mezi hosty lze v upoutávce rozpoznat například Juliana Barratta a Reesona Shearsmithe.  

Svou káru tahne dál i Stew, kterého můžete sledovat od 3. března na BBC 2. Mám tušení, že letos mu to tlačení bude ještě víc nepříjemné a já se u toho znovu dobře pobavím.

Zatleskal bys?

Když na listě evropského turné chyběla matička Praha, bylo v září rozhodnuto, že vyrazím nach Berlín. Přece jenom Joanna Newsom (dále již JN) nejezdí do našich končin tak často, aby si člověk mohl vybírat. Místo konání bylo zvoleno perfektně - Admiralspalast. JN více než do rockového klubu patří do divadelního sálu (doufám, že to Stavovské divadlo jednou vyjde). Samotnému turné předcházelo i promítání vizuálního doprovodu alba v několika málo kinech po světě, které si vzal na starost režisér P. T. Anderson.

Jelikož se koncert konal 5. listopadu a album vyšlo již koncem října, měl jsem před sebou nepříjemné dilema. Počkat si na nové písně (bylo jasné, že jich zazní většina) až na koncert nebo si je v rámci domácí přípravy pustit předem? Nakonec jsem se rozhodl počkat.

Klasický pozdní příchod naštěstí nebyl potrestán, protože koncert nebyl vyprodán a v ochozech balkónů si člověk mohl vybírat na jaké místo si sedne. Což se posléze ukázalo jako velmi šťastné, protože během vystoupení A. Robertse jsem si nemohl nevšimnout, že přede mnou sedí rodinka s hyperaktivním 7 ročním dítětem. Takže o pauze jsem zabral výhodnější platz a ujistil se, že mě během koncertu nebude nic rozptylovat.

Znamení postupně oznamovalo blížící se devátou hodinu. Po jejím odbití sál potemněl, pódium se rozsvítilo a ozval se mohutný potlesk. Po několika vteřinách se na scénu dostavila JN, která začala již tradiční rozehrávající písní Bridges and Balloons. Na pódiu jí doplňují R. Francesconi, Mirabai Peart a sourozenec Peter. První lehčí zklamání - chybí Neal Morgan, což s velkou pravděpodobností znamená, že nedojde na Only Skin. Chybí i trumpeta, takže to nevypadá ani na Peach, plum, pear.

Člověk se již ale musí plně soustředit, protože následuje první nová píseň Anecdotes. U ní člověk pochopí, proč se letos Joanna nezvykle rozhodla pro bezdrátový mikrofón - během písně přebíhá od piána k harfě. Díky tomuto mikrofonu se dostavil i naprosto nový, hodně intenzivní zážitek z hlasu JN. Nutno dodat, že pěvecky byla ve velmi slušné formě. Přestože se dala sledovat jistá nesehranost, ta byla okamžitě zapomenuta v pomyslném vrcholu koncertu - písních Sapokanikan a Have One on Me. Ta zněla tak výborně, že mi z toho padala brada. Nechtělo se mi prostě věřit, že píseň, kterou docela často přeskakuju v playlistu, takto zastíní Emily a Soft as Chalk. Na řadu přišly dvě nové písně a první větší nepříjemnost, kdy krásu Cosmie narušil vysoký táhlý zvuk z beden. Následovala další nová píseň Time, as a Symptom a konec první části koncertu, který byl zakončen několikaminutovým potleskem ve stoje.

Viditelně dojatá JN přichází na pódium samotná a usedajíce za harfu omlouvá její počínající rozladěnost. Po dohrání písně Pin-light Bent je znovu doplněna kolegy a mně začíná běhat mráz po zádech při rozehrání úvodních tónů závěrečné písně Baby Birch. K úplné dokonalosti už chybělo jen větší zapojení publika k tleskání do rytmu poslední frenetické sloky. Opět následuje bouřlivý potlesk ve stoje. JN netradičně rychle odbíhá z pódia a část publika tuší, že dnešek by mohl patřit k těm opravdu speciálním. A taky ano.

JN po chvíli opět předstupuje před berlínské publikum a několik Tomášů se v rychlosti vrací na svá místa. Joanna prohodí pár slov a zadoufá, že během tohoto druhého přídavku nepřijde o hlas. Celý koncert totiž zpívala v maximálním nasazení a pro vaši informaci dodám, že již dříve (2009?) musela přes půl roku šetřit hlasivky a téměř nemluvit, aby se vyhnula nepříjemné operaci. Přichází na řadu již opravdu poslední píseň večera, kterou se stává Sawdust and Diamonds. V ní pro změnu došlo k úsměvné události, kdy JN zapomněla část textu a kouzlem nechtěného to bylo - podobně jako před pěti lety v Torontu u Book of Right on ("... pray that what you lack, does not distract ...") - ve vtipném kontextu ("...Though no longer bereft, how I shook! And I couldn't remember...").

A jelikož Joannu velmi často přímo i nepřímo cituji i zde na čsfd, dovolím si i tuto berlínskou exkurzi zakončit jedním z jejích textů:

We could stand for a century, staring with our heads cocked, In the broad daylight at this thing,
Joy, Landlocked in bodies that don't keep, Dumbstruck with the sweetness of being.

Nové album Divers

Koncert v Berlíně

Dodělání biografie

Jan, Naďa a Tamáš ve finále. Za 2 minuty na BBC 1.

20:05 - Yay, iPlayer se konečně rozjel.

20:35 - Mrkvovej dort. Thanks, but no thanks.

20:55 - No jo no, to se dalo čekat. Aspoň bude mít Daily Mail o čem psát.

Každý den se 1 000 000 lidí snaží dostat do naší nádherné země nelegálním způsobem ...

Nechce se mi zpětně upravovat předchozí příspěvek, takže budu znít jako ohraná deska. Když ono ale 3. sezóna Tim Key's Late Night Poetry programme byla fantastická a v kvalitě navazuje na sezónu první. Pravda, těch opravdu povedených básní ubylo, ale humoru rozhodně neubylo.

V čísle 9 se nejen natáčí, už se tam i vysílá. A druhý díl druhé řady (12 days of Christine) označila řada kritiků a diváků za to vůbec nejlepší, co duo Pemberton Shearsmith doposud napsalo. V hlavní roli níže zmiňovaná Sheridan Smith. A co vzniklo spoluprací této trojice (na 30ti minutách!) je vskutku úžasné.

Dovolím si upozornit i na blížící se vyhlášení televizních cen BAFTA, které proběhne 26.4. 2015 v "řemeslných kategoriích" a hlavní večer bude následovat 10.5. 2015. Nominace do hlavních kategorií budou oznámeny tuto středu.

Dost se toho z mého skromného poslechu (IMHL) událo i na hudební scéně, kde vyšla těžkotonážní variace na rolnické téma "Asunder, Sweet and Other Distress" kanadských GY!BE. 

Z loňské produkce jsem si doplnil druhé album Bena Howarda a zařadil bych ho k těm velmi povedeným. Ohledně loňské produkce se chci ještě vrátit k Lamentu, který má velké kvality, přestože se jednalo o dílo na objednávku a z velké části je tvořen předělávkami i 100 let starých věcí.

V přímém kontrastu působí nové album Sufjana (Carrie & Lowell), kde nemůže být o objednávce a kalkulu ani řeč. Z této ryze osobní desky mě zatím nejvíce oslovily skladby "Should have known better" a "Drawn to the Blood."  Za zmínku stojí i zpřístupnění celého Sufjanova hudebního filmu BQE na Vimeu.

Tim Key je zpět se svojí nenapodobitelnou poetikou. A až třetí sérii započal tématikou Lásky. V doprovodu Toma Basdena, samozřejmě.

Další návrat, taktéž 3. série, ovšem na obrazovky, si nachystal Chris O'Dowd se svou rodinkou Moonejovců. První díl již za týden na Sky 1.

Začala se natáčet i druhá řada Inside No. 9 a vypadá to opět na řadu zajímavých hostovaček. Jména Alice Lowe, Sheridan Smith a Jack Whitehall zarezonovala z tohoto výčtu nejvíce.

BONUS: Rozhovor Adama Buxtona s Reecem nejen o Lize.

Tak na souboj Trinity - Magdalen došlo už v prvním kole čtvrtfinále a byl to takový výprask, že nezbývá než pasovat Módlin Kolidž na hlavního favorita letošního ročníku. Pokud by se jim skutečně podařilo zvítězit, byl by to celkově již jejich 5. triumf, čímž by se dostali na osamocené první místo historických tabulek.

K výročí 120ti let od narození Ferdinanda Peroutky se tomuto přednímu českému žurnalistovi (nositeli Řádu TGM I. třídy) dostalo toho největšího ocenění. Byl naším slovutným panem prezidentem Zemanem vyzvednut z novinářské žumpy a umístěn na piedestal po bok Sira Churchilla (viz projev). Jaká to pocta pro člena pražské Lumpenčajovny.

Piedestal intelektuálů, kteří selhali tím, že byli fascinováňi nacismem a Hitlerem. Aha. A jako důkaz uvádí jejich citáty. Pan prezident má rád citáty. Dají se totiž nádherně vytrhnout z kontextu. Podobně je tomu i zde.

Začněme Sirem Churchillem, o kterém pan Zeman prohlásil: Můj milovaný Winston Churchill v lednu 1939 napsal Adolfu Hitlerovi: ,Kdyby můj národ postihla velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší silnou vůlí.' 

Zřejmě se jedná o zkomoleninu části projevu, který Churchill pronesl v listopadu 1938. Možná byl i otisknut jako otevřený dopis Hitlerovi v Timesech, jak to tvrdí ve své knize Otázka viny (1946) Karl Jaspers. V žádném případě však nelze tvrdit, že by byl Churchill v letech 1938/39 okouzlen nacizmem či Hitlerem. Ba naopak. Nechť si pan prezident raději dohledá projevy poslanců Churchilla, Attleeho, Daltona a Coopera z 3. října roku 1938.

Zpět k Peroutkovi. Citát o vlcích a andělích asi nepotřebuje komentář. Peroutka - politický pragmatik a realista - ho možná použil, stejně jako jeho kolega Stránský. Ale jaké selhání prosím? Naprosto přesné vystižení doby po Mnichovské dohodě. (Nebo snad bude Peroutka označen za kolaboranta, jako tomu bylo u profesora Šusty - předního českého historika?)

A článek Hitler je gentleman se nedaří dohledat. Protože zřejmě ani neexistuje. Proč by ho demokrat Peroutka vůbec psal? Vždyť v roce 1929 psal o nacismu jako o nízkém a pudovém, využívajícím radikalizace mládeže. V letech 1932 psal o hrozbě Ruska a Stalina, že za 8 - 10 let se pokusí získat Polsko a Rumunsko.

Když byl prezident přistižen při lži, tak musel na pomoc přispěchat pan Ovčáček. Ten Peroutkovo "neoddiskutovatelné sélhání" dokládal článkem publikovaným 22.2.1939 s názvem Češi, Němci a židé. Podobného názoru byl i dr. Čulík.

Dle mého názoru se však tito pánové nedokázali zorientovat v textu, natož pochopit jeho účel (Čulíkovo: Peroutka se bál). Je to článek na obranu českých židů, který analyzuje proč byl v Německu antisemitismus tak rozsáhlý. Že silně kritizoval židovsko-německé novináře? Podobně psal ale např. i o antisemitovi Célinovi (...virtuosně podaný zápach. Je to jediný autor světový, kterého znám, u něhož bych souhlasil, aby jeho dílo bylo spáleno na hranici. 1/1937). Kritiku Vančury asi nemusím připomínat. Mimochodem ten peroutkův zbabělý příspěvek do "židovské otázky" vyšel měsíc před Böhmen und Mähren a akcí Gitter.

Dle mého názoru Churchill ani Peroutka v otázce nacizmu neselhali. První Hitlera porazil a ten druhý přežil koncentrační tábor i pronásledování komunistů a později sepsal Demokratický manifest. Nutno dodat, že neselhal ani Miloš Zeman, který potvrdil svou pozici "Davida Brenta české politické scény".

...

Posledních několik let mám z vývoje hudby, jejího recenzování a bilancování podobné pocity jako Pavel Klusák, který je vyjádřil koncem roku v Lidových novinách. 

Výběr z 20 alb, které jsem měl možnost vícekrát slyšet:

Zaujalo: Lament (EinNeubau), Eff off get free (ASMZ), One Breath (Calvi), Love Letters (Metronomy), Prázdniny (Monikino Kino)

Průměr: Once I Was An Eagle (Marling), All Yours (Alt-J), Neuro (A.Aaron), Everyday Robots (Albarn), LP (FKA Twigs), Ruins (Grouper), El Pintor (Interpol), Clasiccs (She & Him), Lost in the Dream (War on Drugs), Dead (Young Fathers)

Slabé: St. Vincent (Eponymní), Total Strife 4ever (EIY), v2.0 (GoGo Pengwings) Lazaretto (JW), Jungle (Jungle)

Dále zpracovat:

Rakovinotvorná hudba (AquaBaby, CoCo, Kyoto, Jahody ...)

Nápěvy (Tyl, Lament, Nirvana, Hendrix, ...) 

2015 - Sufjan + Joanna

Videa - Mr.Noah

Provokace - FKA, Touch the Leather

Pokud bych měl vybrat tři nejlepší epizody z roku čtyřiadesátého, tak americká produkce (Fargo, True Detective, etc.) promine, ale nepřekvapivě to u mě znovu vyhrává UK.

3. White Christmas (Black Mirror s03e00)

Speciál určitě přilákal nové diváky obsazením Hamma, ale já se víc těšil na Spalla. Na rozdíl od předchozích dílů je pointa jasná poměrně brzo, přesto je finále opět silné.

2. Sardines (Inside No. 9 s01e01)

Pro fandy britských komediantů je tohle lahůdka. Navíc jsem zde poprvé narazil na mistra Keyho.

1. Episode 1 (Utopia s02e01)

Pilot druhé (a zároveň poslední) sezóny Utopie nás překvapivě vrhl o desítky let zpět a stala se z něj fascinující sonda do počátků všeho, čeho jsme byli svědky v sérii první.

Z komedií určitě stojí za zmínku 3. sezóna Veep a 2. sezóna The Wrong Mans (viz video - dokonalá scéna z výslechu)

Hodně lidí chválilo Nicka Frosta za Santu v Doktorovi, ale já si dovolím přidat "fitting tribute" pro mého oblíbence (Tim Key v Anthony):

Rarita pro pár zasvěcených.

Ricky, Stephen, XFM, 1998, Lišky a slepice.

V plném proudu je i další ročník University Challenge. Doufám, že dojde na finále Trinity vs. Magdalen. To by byl souboj panečku. Libertarián Quinn je zatím nejvýraznější tváří letošního ročníku. České ucho a oko samozřejmě zbystří i u kapitánky Bristolského týmu Anastasie Reynoldsové, která "čte" češtinu a ruštinu.

Jo a vážně zvažuju, že pošlu dopis Chládkovi a ČT, zda nechtějí vytvořit i českou mutaci. Vždyť tu máme okolo 70 univerzit a VŠ, takže materiálu by mělo být hodně. Navíc by to mohlo zpopularizovat školství a daňový poplatníci by viděli, zda se na univerzitách najde alespoň několik skutečně sečtělých (když ne přímo vzdělaných) studentů. 

Včerejší předávání bohužel navázalo na loňský rozpačitý ročník. Snad mě ale donutí konečně kouknout na Uncle a dát druhou šanci Berryho Toastovi. Samotné výsledky se mi komentovat nechce.

Výsledky zde

Několik restů, tak začnu snookerem. Původně ani nevěděl zda zvládne nastoupit do Šampionátu Spojeného království. Při běhu si totiž pochroumal kotník a nemohl na něj plně došlapovat. Nakonec se Ronnie rozhodl startovat se "speciální obuví". A zase se bylo na co dívat. Nejenže Raketa získala titul, ale dál posouvá historické rekordy. Navíc se přibližuje Hendryho rekordu v centuries (100+ breaky). Koukněte na Ronnieho 13té maximum:

Upozornění pro insomniaky a ty co ovládají angličtinu na takové úrovni, že si troufnou i na poezii. BBC Radio 4 teď každou noc ze středy na čtvrtek vysílá od 00:15 (našeho času) pořad dua Key Basden: Tim Key's Late Night Poetry. Dnes je na řadě už 4. díl o pověrách. Přímý přenos se dá chytat přes bbc radio player i na území ČR. Ti, co se umí dostat do archívu iPlayeru, tak mají možnost poslechu předchozích dílů zde.

Vyhlášení proběhne 16. prosince a uvádět ho bude již tradičně Wossy (navzdory loňskému výkonu). Komu přeje Splasher? 

Best Comedy Panel Show

8 Out Of 10 Cats,   Have I Got News For You,  QI,   Would I Lie To You?

Best Comedy Entertainment Programme

Charlie Brooker's Weekly Wipe.   Stewart Lee's Comedy Vehicle,  The Graham Norton Show,  The Last Leg

Best Sketch Show

Cardinal Burns,   Harry And Paul's Story Of The 2s,   Horrible Histories,   Monty Python Live

Best Sitcom

House Of Fools,   Moone Boy,   The Trip To Italy,    Toast Of London

Best Comedy Drama

Inside No. 9,   Rev,   The Wrong Mans,   Uncle

Best New Comedy Programme

Inside No. 9,   Man Down,   The Wrong Mans,   Toast Of London

Best Internet Comedy Short

Brand New Morph (Aardman),    Carpark (Birdbox Studios),   How To Make A Hit Pop Song (Brett Domino),   Matt Berry: Lone Wolf (BBC iPlayer)

Best Comedy Moment 2014

8 Out Of 10 Cats Does Countdown,  Harry & Paul's Story Of The 2s,  Monty Python Live, Toast Of London,  Would I Lie To You?

Best Male TV Comic

David Mitchell,   Lee Mack (for Would I Lie To You?),   Sean Lock (for 8 Out Of 10 Cats Does Countdown),   Stewart Lee (for Stewart Lee's Comedy Vehicle) 

Best Female TV Comic

Aisling Bea (8 Out Of 10 Cats),   Bridget Christie (for Have I Got News For You),   Isy Suttie (for Alan Davies: As Yet Untitled),

Nina Conti (for Live At The Apollo)

Best Comedy Entertainment Personality

Adam Hills The Last Leg),   Alan Carr (for Alan Carr: Chatty Man),   Ant & Dec (for I'm A Celebrity Get Me Out Of Here!)

Graham Norton (for The Graham Norton Show)

Best Comedy Breakthrough Artist

Harry Peacock (Toast Of London),   Joe Wilkinson (for 8 Out Of 10 Cats Does Countdown),    Matt Berry (for House Of Fools),

Nick Helm (for Uncle)

Best TV Comedy Actor

Harry Enfield (Harry And Paul's Story Of The 2s),  Matt Berry (for Toast Of London),  Mathew Baynton (for The Wrong Mans), Paul Whitehouse (for Harry & Paul's Story Of The 2s)

Best TV Comedy Actress

Doon Mackichan (for Toast Of London),   Jessica Hynes (for W1A),   Katherine Parkinson (for The IT Crowd Special),

Zawe Ashton (for Fresh Meat)

Best Comedy Film

Anchorman 2: The Legend Continues,   Pride,   The Inbetweeners 2,   The Lego Movie

Best International Comedy Programme

Girls,   Last Week Tonight with John Oliver,   Modern Family,   Veep

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na UK produkci byl ročník 2014 spíše průměrný.