Splasher

Už přesně nevím, kde jsem zahlédl upoutávku na vyvrcholení kampaně Stand up to cancer (asi při sledování Gadget Mana nebo 8 out 10 cats), jejímž přičiněním jsem byl natěšen na spolupráci Richarda (Ayoade) s Andym (Murray). Ale stačilo prvních 5 minut a pohled na Davinu s Alanem Carrem a tím hňupem ... pardón, doktorem ... z Embarrassing bodies, abych dal tomuto pořadu své rychlé sbohem a ověřil si, že stále ještě platí stará poučka Rickyho a Stephena z jejich doby na XFM. Zlatej dobrej Red nose day, říkal jsem si - ano, tak strašný mi přišlo i to málo, co jsem viděl.

A co těch 14,5 miliónů liber, co to vyneslo, Splashere, no? Samozřejmě, to se cení. Ale může za to produkce Channel 4 nebo ty životní příběhy lidí bojujících s rakovinou? No to je snad jas.. To byla řečnická otázka, tak zavři ledničku (??? SPOILER???).

Samotná scénka castingu na film o Andy Murray-m sice není nic světoborného, ale tak znáte tu o jednookém mezi slepými.     

První část zde.

Druhá zde:

Tak BBC a Google mě asi budou mít na svědomí. Měl jsem divné tušení, takže jsem si včera při již nepočítatelném opětovném zhlédnutí koncertu Metronomy v Glastu řekl, že si ho pro jistotu stáhnu. Ale byl jsem línej a když jsem zjistil, že strýček Google (nebo spíše jeho synáčkové Chrome a YouTube) odmítá veškeré pluginy na stahovaní videí, tak jsem se na to vykašlal s tím, že zítra je taky den. No jo. Ale dneska přišla pro změnu podpásovka od BBC, která nechala většinu koncertů odstranit z YT.

Takže zkusím oprášit staré dobré Sharing is Caring a koncert vysomrovat někde od fanoušků. Fingers crossed, protože na sobě pociťuju známky závislosti.

Za měsíc se dočkáme návratu Catherine Bush, která chystá šňůru koncertů v Apollu. Ani nechci počítat po kolika letech. Já se pro změnu chystám na další verzi Větrné hůrky a asi to vyhraje ta s Hardym.

Na připomínku první televizní vystoupení Kate v ToTPs (únor 1978?):

Takhle nádherně si překladač Googlu poradí s kategorií "Outstanding Main title design", kterou uděluje Emmy za nejlepší titulní sekvenci televizního programu. 

Přiznám se, že mezi letošními nominacemi (Black Sails, Cosmos, Masters of Sex, Silicon Valley a True Detective) bych si nevybral. I když ta na Silicon Valley je docela outstanding. O tom, kdo zvítězil, se ale dozvíme až za měsíc (16.8.).

A krátká vzpomínka na vítěze z roku 2012, kterou jsem si pouštěl hodně často i po zhlédnutí všech dílů mini-série:

Bouřka, bláto, výpadek proudu. Nic nového pod mrakem.

BBC na svých stránkách souběžně s Glastem přenášela i Wimbledon, což vedlo k jejich častému přetížení. A já tak musel dát za vděk přenosům BBC 2, 3, 4 a většinu koncertů jsem zhlédnul až v dalších dnech z archívu iPlayeru (kde budou ještě 2 týdny).

Takže Lily Allen je pořád stejně iritující a její vystoupení bych zařadil k těm vůbec nejslabším. O moc lépe na tom nebyly ani následní Elbow, kteří stále jen těží z minulosti.

Rudimental, MIA, Nutini, Skrillex - nic pro mě. Obstojné výkony od Wild Beasts, HAIM, Kaiser Chiefs a překvapivě i Interpolu. Hodinový posun Interpolu prospěl, takže jejich závěrečné PDA a Slow Hands zněly (a při západu slunce i vypadaly) velmi dobře. 

Headlineři Arcade Fire měli v pátek večír vydatnou konkurenci - Skrillex, MIA, Kaiser Chiefs a Metronomy. BBC 2 ale samozřejmě přenášela hlavní kanadskou hvězdu. A mně se ten koncert nelíbil. Hned od úvodního Reflektoru, překvapivě na začátek zařazeného komba Power Out/Rebellion až po pochod obřích hlav. Ono to hlavně bude i tím, že s odstupem času mi samotné album Reflektor přijde o dobré 2 třídy níže než jejich předchozí produkce.

Alison Goldfrapp zní na živo pořád skvěle. MGMT zní na živo pořád hrozně. Bryan Ferry se stále více blíží vokálu Billa Murrayho. Příliš nezaujaly výkony Anny Calvi a Warpaint. Překvapivě dobře na živo zněli blátiví Imagine Dragons, ovšem ty afektované promluvy zpěváka mě strašně vytáčely. Jake Bugg nepřesvědčil, podobně jako Jack White a opět znuděná Lana. Slabší chvilku si bohužel vybrali jindy skvělí Pixies a ani Mogwai nezněli v top formě. Obě tyto kapely ovšem stále strčily do kapsy Metallicu.

James Blake potvrdil roli současného nejlepšího britského zpěváka (Sam Smith se v Latch může snažit sebevíc, John Newman? U joking). A zpěvačka? Dost možná Hannah z London Grammar. Akorát ten repertoár by to chtělo doladit. Anne Clark potvrzuje jak divný Texas je. Průměrné výkony od White Lies, Ellie Goulding i overhyped The Black Keys. Sheerana, Masivní atak a mnoho jiných si ještě hodlám doplnit.

Kasabian jen potvrdil mou myšlenku z minulých let, že by pozici headlinera zvládly na domácí půdě se ctí.

A Dolly Parton? Definitely Lip-Sync! 

Důvody, proč se takhle zpětně mořím s tímto deníkovým příspěvkem? 

1) Naprosto úchvatný koncert Anči, Bengy, Oskara, Pepy a do pětice hostujícího Míšy. 

METRONOMY!

Joseph Mount sice vtipkoval o jejich headline působení na Pyramid Stage, ale po tomhle vystoupení bych se tomu vůbec nedivil. Stylové a hravé. Výborné zapracování nových písní. 

Anna Prior zpívající Everything goes my way (na místo Roxanne Clifford) a dokonce i Oscar Cash dostal svých 5 minut slávy. A zasloužených. Jeho podání Naked Smile od Box Codax mě totálně rozsekalo.

2) We should take a trip to the reservoir! 

Za měsíc to budou tři roky od mého výletu k Burratorskému rezervoáru. Ten mimochodem leží jen kousek od Totnes -rodiště zpěváka Josepha Mounta. Rezervoár. Mám to slovo rád, stejně jako Joe.

Koncert Metronomy v iPlayeru BBC a v horší kvalitě a kdo ví na jak dlouho i na YouTube.

Veškeré koncerty na stránkách BBC.

Na právě probíhajícím festivalu u Glastonbury by mělo dojít i na koncert Interpolu. Ovšem po Paulově "pěveckém výkonu" na holandském Best Kept Secret je mé očekávání nízké. Ale těším se na přenosy BBC.

Ještě bych chtěl fandy Interpolu upozornit, že je na YT ke zhlédnutí část koncertu z května roku 2000, tedy jedno z prvních živých vystoupení kapely. A vůbec první se Samem.

Video PDA z Brownies mi stále uniká. 

Need I say more?

Dnes od 21:00 na BBC 2. Trinity do toho! Morley to po semifinálovém vyřazení Lízy Mitchellů jistí ...

Konečné skóre docela zkresluje, tak jednoznačné to nakonec nebylo. Ale Trinity měla daleko vyrovnanější tým a po zásluze slaví triumf.

Ještě aby zrušili i rozhlasovou čtyřku. No, pro jistotu několik menších doporučení. Ale předtím si musím fakultativně postesknout nad katastrofálním stavem zábavné tvorby na českých rozhlasových vlnách. Bohužel nebudu daleko od pravdy, když Tlučhořovi označím za jediný český sitcom, který si kdy přihnul trochu toho éteru.

Ale zpět k BBC.

Začnu Finnemorovým sitcomem o aerolince - Cabin Pressure, který vstoupil i do podvědomí českých posluchaček, a to hlavně kvůli přítomnosti Benedicta Cumberbatche. Solidně odvedená práce, ale být přítomen u natáčení (jak bývá v BBC dobrým zvykem), pobavil bych se mnohem více. K dispozici jsou 4 sezóny a při Benedictově vytížení u nich dost možná i zůstane.

Dále tu máme Party od Toma Basdena. To už je mnohem více můj šálek čaje. Zakládání politické strany a veškeré peripetie s tím spojené. První díl famózní. Původně jsem myslel, že se chystá čtvrtá sezóna, ale vypadá to, že BBC si objednala pilotní díl pro TV, tak snad to ústřední pětici vyjde.

A to nejlepší nakonec, jak jinak. Opět Tom Basden, ale tentokráté pod taktovkou Tima Keyho. To je večerní chvilka poezie Tim Key's Late Night Poetry Programme. Rozebírá ta nejpalčivější témata lidského života. Jako Egypt v 5. díle, například.

Celkově vzato to nejvtipnější, co jsem za posledních 5 let slyšel. No, a to už je docela co říct, nemyslíte?

... nic dramatického. Ale. Alokace prostředků do dramatické tvorby "jedničky" a CBBC naznačuje, že tetička Beeb postupně rezignuje na svojí zábavnou tvorbu. Sice se má začít rozšiřovat i internetová sekce BBC, ale ta bude jen těžko konkurovat nabídkám komerčních televizí.   

... je zpět se svým vehiklem a na sedadlo spolujezdce protentokrát přibral Christophera Morrise. 

Téma imaginace u vtipů. To mě hned napadne následující scénka Dustina a Seba:

EDIT: Scénka vymazána z YT.

No tak se koukněte na další neskutečné představení Rakety z letošního Welsh Open:

Tak kterému Klausovi zůstane v ruce Černý Petr?

Ještě štěstí, že my máme tipiše tšechiše tradiše.

Nelson Mandela, (ne)úspěšné sestavování vlády ČR, cyklus České Století ... to vše nás jistě vybízí k zamyšlení. 

A přestože již od slavného Epsomského Derby uběhlo 100 let, volební právo pro koně je v ČR stále zašlapáváno do země.

... pomyslíte si při prohlížení oblíbenosti uživatelů Č-Sfd. A zcela oprávněně. No věřte mi, že odpověď se nehledá lehko.

Zkusím to tady trochu rozebrat. Nebo spíše jen naznačím, protože toto téma si zaslouží být probrané detailně - a snad se na něj v Artefaktech na Artu také dostane. Rejžek to jistí.

Body jsou kvantitativním ukazatelem. Ale podobně jako např. u prodejnosti, toto číslo nám neřekne nic o kvalitě.

Když se dívám na své komentáře a biografie, tak tam vidím ty střípky, ze kterých by se dal složit nejlepší profil této databáze.

Ale pak se podívám na komunitu, které by měly být určeny.  A je mi jasné, že ta se rovná zhruba jednomu promile ze všech 300 000 uživatelů. Zbytek je nepochopí. A logicky udělí bod tomu jednoduchému, jim srozumitelnému, golfu.

Že je chyba u mě a mám se přizpůsobit zdejší většině?

"Pokud bych se měl s nimi potýkat, tímto Novodobým panoptikem, tak to raději důstojně odejdu." [slovy Todda Riverse]

Prozatím mé komentáře zůstanou tím, čím doposud byly - vzorky.

Již od prvního kola na podzim sledují milióny fanoušků své oblíbené týmy a každé pondělí nedočkavě usedají před své televizní obrazovky. Ale vše jednou končí a tak dnes dojde k poslednímu a rozhodujícímu střetnutí. 

Proti sobě nastoupí týmy Manchesteru a Londýna. Již podruhé. První duel celkem přesvědčivě zvládla UCL. Ale ve finále se startuje opět od nuly. Dle mého názoru to bude hlavně souboj kapitánů. Gilbert versus Dennis. Uvidíme, jestli dojde i na modrý nebo jiný přeliv.

Samozřejmě tu celou dobu blábolím o 42. ročníku University Challenge. 

Češi bývají v logických hádankách, křížovkách a sudoku docela úspěšní. Máme i svaz hádankářů a křížovkářů. O to víc mě mrzí, že se nezapojujeme i do kvizových soutěží. Světový šampionát se uskuteční 1. června. Pravda, organizace letos trochu vázne a zdaleka nejsou na stránkách soutěže zveřejněny všechny místa konání. Zatím nejblíže k nám je uveden Hannover. Ale kdo ví jestli tam budou mít testy jen v němčině nebo i v angličtině. Obhájcem šampionátu je Jesse Honey. Tedy hráč, který v sezóně 1998-1999 University Challenge reprezentoval tým Durhamu - se kterým se dostal až do semifinále. Na letošním šampionátu bude mít určitě již tradiční soupeře v Ashmanovi a Gibsonovi.

Finále University Challenge dnes od 21:00 (SELČ) s Paxem na BBC 2 !

Originální hudba si zaslouží originální přístup. A toto heslo už přes 7 let naplňuje francouzská Blogotéka. Možná i vy jste měli možnost vidět Neon Bible od Arcade Fire ve výtahu nebo Vojtěcha a Irenu Havlových na festivalu Music Now ve spojitosti se Sufjan Stevensem.

Určitě neváhejte a prozkoumejte celý archiv, zda tam nenarazíte na své oblíbené hudebníky nebo si nějaké nové najdete. Vyhlédavat můžete dle data, autora nebo režiséra.

Když jsem tu v Únoru nahazoval svůj komentář k seriálu Miranda, napadla mě přesně ta otázka, kterou položil Stephen Fry svým hostům v Quite Interesting: "Proč je tak málo komiček?"

Komička. Už to slovo zní divně. Ještě před ofiko odpovědí SF si slovo vzal Jack Dee a svojí odpovědí dal nepřímo všem potencionálním komičkám radu do profesního života:

Můj minulý koment na střídání Amy Winehouse dostal trochu jiný nádech.

Určitě se vám už stalo, že vám v hlavě uvízla melodie (/refrén) a vy se jí ne a ne zbavit. Jsou písně, u kterých mi to tolik nevadí. Klasickým zástupcem této kategorie je Young Folks od Peter Bjorn and John. Horší je to ale u té druhé kategorie - iritujících písní.

Postupně tu nahodím seznam vlezlých písní, o které vážně nestojím. Začnu jenom s těmi z minulého měsíce:

Sleigh Bells - Rill Rill (/ Ring Ring) - ... have a heart ... Funk a delic

Party Rock Anthem - No fuj !!! Strašná odrhovačka.

The Naked and Famous - Punching in a dream - nightmare!

Asi se divíte, proč přidávám i odkazy, když de facto před tímto seznamem varuju. Berte to jako malý test. Vyzkoušejte svoji mozkovou imunitu.

Klín klínem, oheň ohněm a melodii melodií.

Můžu doporučit jeden opravdu těžký kalibr: Empire od Kasabian - jenom pozor ať podobně jako já pak na ulici z ničeho nic nehulákáte STOP!

U nás nepříliš známá kapela, kterou ale určitě znají fandové Premier League (melodie z písně Fire).

EMPIRE - Kasabian - povedené ofiko video.

A pak, že basa hraje druhé housle ...

Sobota (25.06.2011):

Opět výborný rozjezd s duem Buxton Cornish na BBC 6Music. Ti dva mi budou při sobotních ránech hodně chybět. Ale i návštěvníci KVIFF si mohli všimnout, že Joe "Cornballs" se v poslední době více věnuje filmu (viz. Attack the Block). Black Squadron nezklamal a i letos byl na Glastu hodně vidět a slyšet.

Ze sobotního programu jsem viděl spíše jen highlighty. Souvisle jsem sledoval až koncert Coldplay po mém návratu z United Islands.

Park Stage:

The Walkmen - Hamilton zněl ve formě. Jeden z mála koncertů co jsem chtěl vidět.

Pulp - Další z neutajených koncertů. Park stage praskala ve švech a oprávněně. Jarvis se umí pořád skvěle vlnit (ten záklon!) a i se zpěvem neměl sebemenší problém. Určitě jeden z vrcholů letošního ročníku.

James Blake - Album jsem docela setřel, ale pozor. Tenhle mladík umí navodit velmi zajímavou atmosféru. Hlavně cover od Feist zněl výborně.

John Peel Stage:

Warpaint - Stylová kapela z USA. Holky vypadaj nadějně, ale Emily by měla ještě zapracovat na zpěvu.

The Horrors - Nic pro mě.

Noah and the Whale - Pohodáři. Přiliš neosloví, ale ani neurazí.

Glasvegas - Docela mě ta jejich festivalová oblíbenost a pozitivní recenze překvapily. Přičítám to hlavně menšímu zastoupení klasických rockových kapel (tam už se dají zařadit prakticky jen QOTSA).

West Holts Stage:

Aloe Blacc mi ani nestojí za delší zmíňku, takže rovnou přejdu k největšímu hypu posledních měsíců

Janelle Monáe - IMO je její talent zatím více vidět než slyšet. Takže show s choreo na vysoké úrovni, ale dobrou píseň aby člověk pohledal.

Big Boi - Outkast je pro mě one-trick pony, takže tak ...

Other Stage:

Jessie J - Tak tady jde do tuhého. Další Cornish. Ovšem tuhle Cornish-ovou opravdu nemusím. "Britská Lady Gaga" původně psala např. pro J. Timberlakea nebo Miley Cyrus. I z českých rádií určitě znáte její multi-oceněný singl Pricetag. Zajímavý je i její přízvuk, který připomíná Lauren z Show Catherine Tate (Seriously thou'). Vystoupení na Glastu: zlomená noha -> seděla na trůnu. Pricetag zapěla s malou holčičkou. No nevim jak by to vypadalo u jejího dalšího singlu Do it like a dude [smajlík zvracení]. O tom kdo vystřídal Amy Winehouse na pozici idolu mladých Britek nemůže být pochyb a je to vážně jako z bláta do louže.

White Lies - Přijde mi, že frontman hodně přibral. Průměrný výkon.

The Chemical Bros - Jako vždy pastva pro uši i oči. Přenos začal opravdu dynamickou Horse Power a přes Star Guitar byl zakončen Hey Boy Hey Girl. Inovativní plynulé přechody jsou samozřejmostí. Sledovat ty vizuály v jednu hodinu po půlnoci je opravdu zážitek.

Pyramid Stage: 

Hlavní scéna? You must be joking.

Elbow - Opět kapela co jde dost mimo mě. Diváci si to prý hodně užívali i recenzenti psali o jednom z vrcholů festivalu. 

Coldplay - Překvapivě dobré vystoupení s výbornou atmosférou. Možná až příliš dobré, protože v příštích dnech následovala hyperinflace jejich písní - tedy důvod, proč je tolik lidí již dřívě nemělo rádo.

Neděle (26.06.2011):

Při poslechu Adama a Joea došlo i na ty slzy. Ne, z nostalgie to nebylo. Prostě byli zase hodně vtipní.

Park Stage + BBC Intro = 0 viděných/slyšených

Robyn mi utekla. Chtěl jsem vidět jak přenáší své švédské charisma na obří publikum, ale nebylo mi přáno.

Ani Kaiser Chiefs jsem nechytnul. Tak ani nevím, jestli je to vážně kapela jenom jednoho alba.

Plan B a Pendulum jsem vidět mohl, ale těm jsem se vyhnul záměrně.

Skinner začínal diktovat až ve 22:45, takže jsem se rozhodl tu Beyonce vyzkoušet.

Beyonce - Zas tak hrozný to nebylo. Ale jenom díky tomu, že mé očekávání bylo hodně nízko. Ona trochu zpívat umí a sem tam se povedla i ta choreografie (půl roku příprav bylo vidět). Stejně se musím přiznat, že více jsem se bavil u těch komentářů na její adresu. V době, kdy začala sázet na covery, bylo už vše jasné - rychle pryč.

Kool and the Gang - Občas jsem to na ně přepnul (když už Beyonce mečela až příliš). Tuhle "šou" moc nechápu. Asi mi chybí ten správný background.

The Streets - Rozlučka ve velkém stylu. Skinner si to užíval a bylo vidět, že chce strhnout i všechny přítomné (klasické dirigování z bedny). V živém vstupu potěšil The Escapist, zpětně jsem dohledal i Dry Yr Eyes a Blinded by the "PSYCHO" lights. TRUE HEADLINERS

QOTSA - Nechápu. Něco jako u Muse. Naprosto průměrná kapela s podprůměrným vokálem. Qotsu zachraňuje jen rytmické duo bicí + basa. Ale absolutně poslední živáč BBC z Glastonbury - No One Knows (jediná povedená píseň této formace) byl výborný.

Skutečnou tečku za letošním Glastem ovšem udělal až Zane Lowe:

Divné. Tak by se jedním slovem dalo popsat letošní Glastonbury. Už jen to počasí. Bláto všude už ve Čtvrtek, páteční déšť a naopak o víkendu vysoká sluneční intenzita, která hodně lidem způsobila úžeh a úpal. K tomu rozpačitý výběr headlinerů, neutajené utajené koncerty, mrtvola na záchodku a opět kritika BBC za nepokrytí Park Stage a celkově slabý přenos.

Kritiku BBC nechápu. Až na níže zmiňovaný výpadek byla kvalita hodně dobrá (viz např. Chemici) a i moderátoři to zvládali slušně. Navíc BBC se přece nerovná Glasto. O podobném servisu se nám v ČR může jen zdát. Doba roku 2005 je dávno pryč. Tehdy jsem si v klidu mohl přehrát/stáhnout celé vystoupení desítek kapel ještě měsíc po konci festivalu. I sportovní přenosy se tehdy daly sledovat přímo přes stránky BBC. Ovšem s následnou regulací internetu a logickým mixem šetření a chránění práv kvůli reklamě a (ne)podepsaným právům je většina v ČR nedostupná. A schválně si zkuste na YouTube najít například oficiální klipy z letošního Glasta nebo třeba známé skeče z UK Kanclu. ... Už je to pryč ... 

Pátek (24.06.2011):

Na první kapelu jsem se ještě díval přes fungující livestream na stránkách BBC Glastonbury.

The Vaccines - Klasická kytarovka - pohodová nálada, zpěv místy připomínal Interpol - budu dál sledovat.

Plánovaný přechod BBC na Introducing stage a kapelu Owl in the Sun se nepovedl - nefungoval zvuk. Live 6Music naštěstí fungoval, takže jsem mohl sledovat Laurene přímo ve studiu. Video z West Holts už fungovalo.

Little Dragon - Známá z kolaborace s Gorillazz. Chytlavé melodie, ale nepříliš výrazný zpěv, což je u openair problém.

Z Park Stage jsem zpětně v Sobotu slyšel jen "překvapení" Radiohead. Z Introducing stage jsem viděl jeden klip Eda Sheerana. Z JPeel stage jeden živák od The Coral a z Other Stage chytlavé Punching in the dream od Naked & Famous. Po konci přenosu Little Dragon jsem si nechal ujít Two door cinema club, Wombats a bohužel jsem na BBC nezaznamenal Bright Eyes.

Nutno dodat, že úderem 7 hodiny v UK a započetí jejich vysílání na BBC3 a BBC4 byly také utnuty všechny mimoostrovní IP adresy a objevila se stará známá hláška "Not available in your area".  

Wu-Tang Clan - Viděl jsem jen ten Gravel Pit. Zklamání. Jak už to u hiphoperů bývá, bylo odfláknuté ozvučení.

Fleet Foxes - Na plno se ukázalo, že FF na to dle mého nemají. Jejich set spíše vypadal jako warming-up pro Mumfordy.

BB King - Pořád umí skvěle hrát i zpívat.

Mumford & Sons - Opět výborný set. Pokud se jim povede příští album, určitě se dostanou na Pyramidu jako headlineři. Nejlepší páteční výkon.

Frontmana The Smith opravdu nemusím a Primal Scream už jsem na Glastu jednou viděl, takže to zbylo na ty U2.

U2 - Vůbec mě nezajímá jestli to je 25 let a kde platí daně. Mně vždycky nejvíc vadila ta šaráda co Bono předvádí a které se nevyhnul ani tady. Určitě ne špatný koncert, ale U2 už dávno patří k těm kapelám, co dostávájí hlavní čas jen za zásluhy.

CL Green - Přišel mi unavený a tedy i poněkud nejistý ve zpěvu. Zajímavý mash-up Mobyho. Zaujal i kostýmem připomínajícím brnění Brotherhood of Steel.