džanik

Donald Pleasence byl skutečným pilotem RAF a byl sestřelen, vězněn a mučen Němci. Během natáčení byly jeho rady nejprve režisérem Johnem Sturgesem zdvořile odmítnuty s tím, aby si je nechal pro sebe. Až poté, co jiný herec Sturgese informoval o tom, že Pleasence byl skutečným důstojníkem Královského letectva a válečným vězněm, si od něj nechal Sturges radit.

Autor knižní předlohy, pilot RAF Paul Brickhill popisoval ve svém díle skutečné zážitky. Němci v březnu 1943 sestřelili jeho Spitfire v Tunisku a Paul poté putoval do zajateckého tábora Stalag Luft III. Tady se zapojil do příprav k hromadnému útěku.

Než se Charles Bronson (Danny 'Tunnel King' Velinski) věnoval filmové kariéře, pracoval v uhelných dolech - proto mohl režiséru Johnu Sturgesovi radit jak vynášet zeminu. Pobyt v podzemí však u něj vyústil v klaustrofobii, jíž trpěl i jeho filmový "šéf tunelářů".

Někteří herci skutečně prošli zajateckými tábory 2. světové války: Donald Pleasence v Německu, Hannes Messemer v Rusku, Til Kiwe a Hans Reiser byli vězněni Američany.

Clint Eastwood dával filmu přídomek "Where Doubles Dared" (Kam se odvážili dvojníci - parafráze originálního názvu "Where Eagles Dare" tedy "Kam se odváží orli" …vhodnější český název filmu by byl "Jenom pro orly").

Clint Eastwood nechtěl být na plakátech uváděn hned vedle hlavní hvězdy, Richarda Burtona. Souhlasil až poté, co mu byl nabídnut plat 800 tisíc dolarů.

Richard Burton chtěl do Eastwoodovy role původně Richarda Egana.

Do role Petera Barkwortha se nejprve počítalo s Kennethem Griffithem.

Třímotorové letadlo Junkers Ju 52 použité ve filmu bylo v té době ještě stále používano švýcarskou armádou. Ve svých začátcích bylo využíváno Luftwaffe dokonce jako střední bombardér, nejslavnější časy však prožilo během 2. světové války jako základní typ středního dopravního letounu Luftwaffe. Největší ztráty utržily eskadry dopravního letectva Luftwaffe během německého výsadku na Krétě v létě roku 1941 a především při evakuaci 6. armády obklíčené u Stalingradu. Po válce byl letoun krátce vyráběn ve Francii.

Film obsahuje zhruba 1472 střihů během 151 minut, což znamená průměrnou délku záběru kolem šesti sekund.

Zámek Hohenwerfen je dnes přístupný veřejnosti a chovají se v něm sokoli. Krom exteriérů znají filmoví fandové také nádvoří.

V místě natáčení nejsou žádné lanovky, tyto sekvence se natáčely na Feuerkogel-Drahtseilbahn v Ebensee.

Zámek "Schloss Adler" je ve skutečnosti "Schloss (Burg) Hohenwerfen" v Rakousku. Nachází se přibližně 40 km na jih od Salcburku. Nejstarší opevnění pochází z 2. poloviny 11. století, stojí na 155-metrové skále nad údolím řeky Salzach a salcburským panovníkům sloužil nejen jako strategický opěrný bod, ale rovněž jako lovecká rezidence a ovšem i jako státní vězení (vězněn zde byl například arcibiskup Wolf Dietrich von Raitenau, 1611). V době natáčení byl využíván jako výcvikový tábor policie.

Za vznikem filmu údajně stojí nevlastní syn Richarda Burtona, který ho chtěl vidět v nějakém dobrodružném filmu „starého střihu“. Burton s nápadem přišel za producentem Elliottem Kastnerem a ten přesvědčil Alistaira MacLeana k napsání nového příběhu. Za šest týdnů byl scénář na světě (většina MacLeanových románů byla v té době už zfilmována nebo před zfilmováním).

V plánu byla závěrečná scéna ukazující záchranné čluny kolem potápějící se lodi, rozpočet však už byl vyčerpán. Záběr helikoptéry startující z trupu lodi se točil na pozemcích studia a muselo se dávat pozor, aby se v něm neobjevily kolemstojící budovy.

V původním scénáři měl reverend Scott poslat paní Rosenovou na podvodní misi a pak ji měl zachraňovat. Gene Hackman však usoudil, že ve skutečnosti by to po ní jeho postava nikdy nemohla žádat a měl za to, že by se situace měla obrátit. Režisér Ronald Neame souhlasil a přesvědčil pak i Shelley Wintersovou, že to bude i k jejímu prospěchu.

Ve scéně, ve které reverend Frank Scott káže na palubě, má na sobě herečka Pamela Sue Martinová žlutobílé pončo - to bylo původně zhotoveno pro Rosemary Forsythovou, která je nosila v akčním televizním filmu City Beneath the Sea (1971), jejž Irwin Allen produkoval a režíroval rok předtím.

Boty a přívěsek, který má na sobě Carol Lynleyová ve filmu, jsou její vlastní.

Red Buttons a Carol Lynleyová, jejichž postavy se do sebe ve filmu zamilují, se ve skutečnosti nesnášeli. Pokud neběžela kamera, tak se jeden druhého stranili.

Ve filmu můžeme vidět pět „oscarových“ herců, jsou to: Gene Hackman, Ernest Borgnine, Shelley Wintersová, Jack Albertson a Red Buttons.