džanik

Role Jamese Martina měla původně připadnout Gene Wilderovi.

Role Nonnie Parry byla původně nabídnuta Petule Clarkové.

Role Lindy Rogo byla původně nabídnuta Sally Kellermanové.

Aby její postava bývalé úspěšné závodní plavkyně vyzněla věrohodně, připravovala se Shelley Wintersová s olympijským plaveckým trénerem.

Shelley Wintersová přibrala pro roli Belle Rosenové kolem šestnácti kilogramů.

Natáčení se zúčastnilo 125 kaskadérů a žádný se nezranil.

Točilo se tak, jak postupoval děj. Herci byli čím dál špinavější a odranější a objevovala se u nich různá poranění – skutečná i umělá.

S výjimkou nejnebezpečnějších sekvencí si herci všechno odehráli sami. Všichni se shodli na tom, že bylo natáčení fyzicky namáhavé.

Část scény stála na hydraulickém systému, díky kterému se mohla naklánět až o 45°. Zbytek obstaraly kamerové triky.

Natáčení bylo kvůli financím dvakrát odloženo.

Většina vnějších záběrů Poseidonu byla natočena za použití modelu postaveného podle původních nákresů Queen Mary. (Skutečná Queen Mary se dnes nachází na Long Beach.)

Paul Gallico byl při psaní románu inspirován svojí cestou na lodi Queen Mary. Jednou snídal v jídelně a loď se potkala s velikou vlnou, díky čemuž se lidé a nábytek odráželi od druhé strany plavidla. Ovlivnila ho i pozdější příhoda Queen Mary, která během 2. světové války převážela americké vojáky do Evropy: v severním Atlantiku se loď střetla s mimořádně velikou vlnou. Bylo spočítáno, že kdyby se loď naklonila o dalších třináct centimetrů, tak by se převrhla jako filmový Poseidon.

Poslední film Jessie Royce Landisové, Van Heflina i Thomasa Browne Henryho.

Na žádost Deana Martina byla role Gwen Meighenové původně nabídnuta Petule Clarkové.

Burt Lancaster, který spolu s Deanem ztvárnil vedoucí úlohu, si díky úspěchu snímku přišel také ke slušné sumě. Navzdory nečekaným příjmům Lancaster údajně film označil za "nejhorší brak, který kdy byl natočen".

Dean Martin získal 10% z hrubých příjmů, což znamenalo dalších sedm miliónů dolarů k jeho platu navíc.

Patty Poulsenová, která hrála letušku Joan, byla skutečnou letuškou American Airlines. Zvítězila v soutěži krásy letušek, kde jednou z cen byla právě role v tomto filmu.

Název pomyslné letecké společnosti ve filmu zní Trans Global Airlines. Po mnoho let pak nebylo neobvyklé zahlédnout propriety z tohoto filmu (s fiktivním logem TGA) v dalších „leteckých“ filmech společnosti Universal.

Skutečná hvězda tohoto snímku, letadlo Boeing 707, bylo pro záběry exteriérů zapůjčeno společností Flying Tiger Line (nyní sloučenou s Fedex). Po dokončení filmu byl stroj vrácen Flying Tigers a později byl prodán a prošel rukama několika majitelů. Skončil tragicky, nehodou během přistávání 21. března 1989 v brazilském Sao Paulu.

Film se natáčel od 31. ledna do června 1969. Natáčelo se na mezinárodním letišti v Minneapolis/St. Paul, kde během zimy nebývá nouze o sníh. Zpočátku byly producenti nuceni jako náhražku použít bělené piliny, v dalším průběhu natáčení pak přišla skutečná sněhová bouře.

Obdobie natáčania trvalo od 31. januára do júna 1969.