(mOnkey)

Takhle by podle mě měla vypadat adaptace, která jednak vzdává hold předloze, ale nebojí se určité části téhle hry na kočku a na myš inovovat, aby byla aktuální i v dnešní době. Atmosférou nejtemnější zpracování, scénáristicky nejvíce uvědomělé (i když neshazuju žádnou z "velkých" verzí, snad až na tu z roku 1974) a herecky naštěstí kompaktní a vyrovnané. Musím uznat, že když jsem kdysi dávno četl předlohu, Černochův ostrov jsem si představoval přesně tak, jak je prezentován tady - tedy žádné idylické panství u pláže, jako tomu bylo v původní filmové verzi, nýbrž deprimující chladný dům na vrcholu skalního převisu, ze kterého jde hrůza už tehdy, když se člověk podívá z okna. Všechny mnou viděné verze jsem hanil za to, že se drží předlohy jen velmi volně, a že mají jiný, optimističtější a pro většinu diváků i stravitelnější závěr. Tady je k mé spokojenosti takřka všechno tip ťop, ale protože jsem zřejmě nevděčník, i zde mi něco brání v udělení plného počtu hvězd. Oceňuju, že postavy jdou skutečně do hloubky díky chytrému užívání flashbacků. Kniha je ale přeci jen trochu jiné médium a její práce s osobností jednotlivých charakterů je do určité míry záležitostí vlastní představivosti a preferencí, což je - minimálně v tomto případě - rozhodně mnohem víc vzrušující, než když nám někdo předkládá svou vlastní vizi. I přes některá hlušší místa si ale myslím, že z téhle verze by měla radost i samotná Agatha (až na tu otřesnou ruštinu : )).

Adaptace, které se věrně nedrží předlohy, neodsuzuju. A zrovna Ten Little Indians i s tu menšími (drobné odchylky ve vraždách) tu většími (změna místa, kde se děj odehrává) odlišnostmi patří k těm nejlepším, co jsem měl tu čest vidět. Chybí sice detailní prolog, který nás v knize seznámil s protagonisty, ale i tak se atmosféru a sžití s postavami daří vybudovat velmi dobře a hlavně bezprostředně. Naopak zamrzí, že všímavému pozorovateli je vrah odhalen mnohem dřív, než by bylo vhodné (na onen detail tu ale nechci poukazovat, abych dalším divákům nezkazil zážitek). Ke konci jsem si říkal, že nebýt ovlivněn FANTASTICKOU!!! (ty tři vykřičníky tam musím dát) předlohou, neváhal bych jít na pět. Ale poslední scéna mi zničila mé ideály a zůstala mi po ní v ústech hořká pachuť - vždyť to ztrácí na důrazu! Takže "pouze" ušmudlané čtyři hvězdičky. 75%

Tak jako Rock 'n' Roll High School, i Detroit Rock City si užijí hlavně vyznavači dané hudby. První jmenovaný je ovšem výhradně pro skalní příznivce Ramones, kdežto tenhle snímek po svých divácích nevyžaduje, aby bezmezně milovali Kiss (i když slouží jako rámec příběhu, jejich samotné persóny nejsou nikterak důležité - ostatně závěrečný koncert trval k mému překvapení jen nějaké tři minuty). Ale na škodu to pochopitelně není, protože jedině pak budete těm klukům naprosto rozumět a fandit jim v tom, co všechno jsou ochotni udělat pro to, aby viděli svou milovanou kapelu naživo. Film má tu výhodu, že slouží jako současná reminiscence na končící 70. léta, takže je dobře obeznámen s tím, jak se věci v hudební branži vyvinuly a jak to s Kissáky později bylo. Tudíž je nebere pouze jako modlu, před níž bychom měli pokleknout a s pokorou k ní vzhlížet, ale nebojí se si z nich sem tam i dost vtipně utahovat („Disco teď dost frčí a nebyla bych překvapená, kdyby i Kiss nahráli nějaký disco.“ „Jestli je jediná věc, kterou by nikdy neudělali, tak je to tohle.“). Občasná nechutnost některých scén mi přišla zbytečná a i to popichování církve a popu ne vždy padlo na úrodnou půdu, ale už samotné rýpnutí beru s povděkem. Pokud máte rádi kapely jako Thin Lizzy, Cheap Trick, Black Sabbath, Ramones (ano, i ti tu zazní) a pochopitelně i Kiss, asi byste měli o zhlédnutí minimálně pouvažovat. 75%

Seriál mého mládí. To Earlovo "Zlato, jsem doma" mi v hlavě zůstalo dodnes.

Téma útěku z vězení vyloženě zbožňuju. Le Trou se oproti svým bratříčkům zaměřuje těméř bezvýhradně na samotnou práci a jednotlivé charaktery odsouvá trochu do pozadí, čehož důkazem budiž fakt, že jsem si i ke konci občas spletl dvě postavy. Taky je trochu zarážející vstřícné chování bachařů a nekonfliktní vztahy mezi vězni, nový spolubydlící ihned zapadne do party (i když tady nemají moc na výběr). Samotná příprava je na druhou stranu opravdu detailní a zajímavá, což ocením hlavně tehdy, až se sám budu chtít dostat z lochu. A ono na to jednou dojde.

Dávám tomuhle filmu 99,9 %. Na začátku totiž byly trochu problémy s nasvícením scén.

Pokud má člověk právo rozhodovat o svém životě, měl by mít stejně tak i právo rozhodovat o své smrti. Doktor Jack Kevorkian si je toho dobře vědom, a proto začne pomáhat trpícím lidem bezbolestně odejít z tohoto světa. Úřadům se to pochopitelně nelíbí, ale vzhledem k tomu, že asistovaná sebevražda je zákonem nepostihnutelná, nehrozí doktorovi žádné riziko. Jedni jeho chování chápou a podporují, druzí se bouří. Jack několikrát končí ve vězení, kde odmítá stravu a pasuje se tak do role novodobého mučedníka. You Don't Know Jack představuje strhující drama, které stojí na silném příběhu a ohromujících hereckých výkonech, Susan Sarandon i John Goodman jsou super, ale Al Pacinův projev, to je jednoduše herecký koncert, který musím podtrhnout. Okamžitě musím přehodnotit svůj žebříček oblíbených herců a nějak tam Ala nasoukat (ani vlastně nevím, proč jsem ho odtud kdysi vyřadil), jelikož tolik velkých rolí a ještě větších výkonů už jednoduše nemůžu dál přehlížet. Proč takovéhle filmy nejdou do kin, proč se musíme stále dívat na nedopečené komedie nebo rutinní thrillery, když tenhle komorní TV film strčí většinu z nich hravě do kapsy. 85%

Hyenismus převlečený za humanismus.

Opravdu pozoruhodný příspěvek do žánru mysteriózních thrillerů, který kvůli svému námětu může být pouze tak věrohodný, jako je jeho nejslabší článek. A ten jsem já osobně za celou dobu nějak nezaznamenal. Výtečná filmařina, od jejíhož námětu bych jindy v mnoha ohledech příliš nečekal. To by ovšem nesměl být na place perfektní Lino Ventura, hlavně však bravurní Richard Burton, jehož strnulý pohled jsem po celou dobu děsně žral. Z toho mála, co jsem s ním viděl, si troufám tvrdit, že právě tady předvádí svůj životní výkon (tak kde je sakra Oscar?). 85%

A pak nemají převládat zažité stereotypy, podle kterých vypadají všichni Asiati stejně. Stačí se podívat na dva zdejší hrdiny, kteří jsou si podobní jako vejce vejci. Mysleli jste, že se jedná o dvojroli Jackieho Chana? Tak to jste na omylu! Nejprve se totiž obsadila hlavní herecká dvojice, a když si tvůrci všimli podobnosti obou pánů, ihned tomu patřičně uzpůsobili scénář. Tolik k hlavním aktérům; proč působí většina představitelů vedlejších rolí při scénách omdlévání jako z filmů od Asylum, to anály neuvádějí. Na filmu ihned poznáte jeho stáří, jelikož jednak obsahuje zábavný český videodabing z roku 1994, jenž svou amatérskostí dodává vtip pravděpodobně i scénám, které původně vtipné ani nebyly (nebo ne tolik), jednak je tu Maddona považována za jakýsi ideál krásy. Po celou stopáž jsem čekal, kdy se rozjedou mé oblíbené choreografické hrátky, ale marně (všehovšudy je tu pouze jedna bojová pasáž, v níž Jackie aktivně využívá ve svůj prospěch okolní prostředí a předměty v něm obsažené). Může za to samozřejmě má neinformovanost, poněvadž jsem neměl absolutně žádné tušení, na co se to chystám dívat, ale počítal jsem s tím, že když se tu vyskytuje Jackie, jsou podobné scény tak nějak samozřejmostí. Tak jako mnou nedávno viděná První rána, i Dračí dvojčata čerpají inspiraci v bondovské sérii a stejně jako první zmíněný využívají honičku z Jeden svět nestačí. No jo, jenže ten byl natočen až v roce 1999. Takže naopak, bondovky (minimálně ty z Brosnanova období) vlastně vycházejí z chanovek. Hudební motivy jsou ovšem z Bonda, to se Dvojčatům zapřít nepodaří.