(mOnkey)

Super. Prostě super. Tahle komorní nízkorozpočtovka má tak neskutečně uvolněnou a fajn atmosféru, až člověka mrzí, že se sám neúčastní natáčení (skutečného i toho filmu ve filmu). Nechápu, proč jsem dílo Toma DiCilla tak dlouho odkládal, když na jeho práci slyším jen a jen chválu. Ale co nejdřív to hodlám napravit. Pro mě zatím jeden ze tří nejlepších nezávisláků (společně s Jarmuschovkami Down by Law a Limits of Control... no dobře, jeden ze čtyř, Night on Earth nelze vynechat). Mimochodem, už jsem zmiňoval, že Steve Buscemi je frajer? 90%

ATMOSFÉRA. Zas a znovu dokázal Tom DiCillo vytvořit neopakovatelnou atmošku a prd přetavit v originální a nezapomenutelný zážitek. Natočit špatný film jednoduše není v možnostech tohohle člověka. Jak jen to ten chlap dělá? 90%

Jděte volit, zabere to jen deset minut, což je čas, který běžně strávíte například při... Rádoby vtipná provoličská agitka, která se snaží přimět nerozhodné občany, aby zvedli své líné zadky od televize a šli vhodit svůj hlas do volební urny. Druhá možnost je, že se jedná o sofistikovaný druh humoru, jehož pointa mi unikla. Jo a ještě jedna trestuhodná věc - není tu Abed!

Pokud byste se mě v devadesátých letech zeptali, který z filmů Ridleyho Scotta považuju za nejlepší, dlouho bych se nerozmýšlel a řekl Dobytí ráje. Dnes už jsem však s podobnými soudy opatrnější. S delšími filmy nemám absolutně žádný problém a v těch 150 minutách, což je konec konců oproti jiným výpravným spektáklům jen taková lehká rozcvička, nevidím nudné scény, ale bohužel tam spatřuju několik takových, které mi sice nevadí, ale klidně bych se bez nich obešel. Pozitivní dojmy přesto převládají a několik momentů je vskutku nezapomenutelných – zpozorování země na obzoru přes mlžný opar a Kolumbovy první krůčky po „souši“ doprovázené opojnou Vangelisovo hudbou. Ostatně ta pro mě stále zůstává tím nejlepším, co tenhle šikovný Řek v rámci filmové tvorby kdy vytvořil.

Nejgeniálnější vesmírná výprava všech dob. Snímek stejně důležitý jako samotná cesta do vesmíru.

Přiznávám, že jsem se zprvu nechal celkem snadno oblbnout, jak karetními fígly, tak aurou Dvacet jedničky. Když pomineme vcelku nevšední námět, zůstane nám pouhopouhá krustička, tvářící se jako kdovíjak sofistikovaný a objevný scénář, a to není dobře. Zajímavé téma by si zasloužilo daleko lepší zpracování, režisérský přístup tak netypický a neobvyklý, jako ústřední motiv těchto študáčků (zase a opět vybíraných snad jen podle vzhledu). Moc rád bych něco podobného viděl naroubováno na svůdnější dějovou linku, efektivnější charaktery (na efekt se tu nehraje), popřípadě na jinou, avšak tématickou strukturu; a Kevina Spaceyho bych nechal.

Většinu z vás asi příliš nenaláká, když vám řeknu, že 3% přejímají tematické i estetické prvky ze současných knižních sérií literatury pro mládež (respektive minimálně jejich filmových adaptací), jako jsou Hunger Games, Labyrint, pravděpodobně i Divergence (tu jsem neviděl) a dalších zástupců této populární literární škatulky. Většinu z vás asi příliš nenaláká, když vám řeknu, že vizuální stránka je pod dnešním televizním standardem (a tím nemyslím jen produkci Netflixu, ale každý byť jen trochu nákladnější a výpravnější seriál, tedy ne sitcom). Většinu z vás asi příliš nenaláká, když vám řeknu, že ačkoli se tvůrci snaží z výše uvedené škatulky vymanit, 3% se nedaří vyvarovat celé řady klišé a nelogičností, které se s podobnými dystopickými příběhy zejména pro mladistvé bohužel pojí, ale jejichž vyzrazování bych přesto považoval za spoiler (i proto doporučuju vyhnout se zdejší galerii, která kromě neškodných obrázků obsahuje i ty, podle nichž by divák mohl nechtěně odvodit vývoj příběhu a osud postav – přesto, že zkušenější jedince tyto určitě nepřekvapí). Naštěstí dokážou 3% ve správnou chvíli vykřesat i špetku té podvratnosti a cynismu a v těch lepších momentech dají vzpomenout na záležitosti typu Battle Royale, Snowpiercer, Kostka či Solitary. Z velké části však stále operují se zaběhnutými vzorci svého (sub)žánru, takže to mějte na paměti, než se rozhodnete investovat do nich sedm hodin svého času. P.S. Původní (nedokončenou) minisérii naleznete tady. P.P.S. Pokud to bude jen trochu možné, vyhněte se anglickému dabingu. Nevím, jakou mají Američané dabingovou tradici (pokud vůbec nějakou), ani jaký měl dabing rozpočet, ale to, co předvedli tady, je bez jakékoli nadsázky absolutně tragické. 70%

Za doprovodu The Hives uhání Jesse Eisenberg v 30 minutovém limitu s rozvážkou pizzy, a už to jede. Ruben Fleischer tentokrát krotí své fantasmagorické vášně a je to trochu škoda, protože diváci, kteří očekávají další šílený zombie úlet, můžou být mírně zklamáni. Humor totiž občas neví kudy kam, a tak sklouzává k trochu lacinému fuckování, ale těmhle sympaťákům jsem ochoten leccos odpustit. Tím spíš, když jsem se prakticky po celou dobu dobře bavil. Woody Harrelson ani Bill Murray se sice nekoná, ale plus aspoň za toho Eisenberga. Komu se líbil Zombieland (a osobně neznám nikoho, komu by se nelíbil, a dost pochybuju o tom, že někdo takový existuje), smlsne si i na tomhle. Tick Tick Boom. P.S. Vydržte do závěrečných natíracích titulků.

Parádní komorní nezávislák (těžko mluvit o komedii, když primárně to o humoru není, i když hlášky i scénky jsou mnohdy velmi vtipné; a romantice, když základní schéma tomu absolutně neodpovídá). Joseph Gordon-Levitt a Zooey Deschanel se skvěle doplňují a hlavně se na ně pěkně dívá, on je neuvěřitelný sympaťák a ona přirozeně krásná. Režisér Webb oplývá zřejmě velkou fantazií a invencí, protože neustále hýří skvělými nápady (scénka očekávání X realita je jednoduše dokonalá). Potěší i četné odkazy na filmové klasiky a jednoduše nařvaný soundtrack. Největší překvapení uplynulého roku. // Tím, že po druhé projekci půjdu na plný počet, jsem si byl prakticky jistý, ale proč si nepočkat (navíc v originálním znění), že ano? V hybridním žánru, který jsem si soukromě nazval romantickou tragédií, totiž 500 dní se Summer jednoduše nemá konkurenci, a pokud bych se na ni díval jako na „romantickou komedii“ - kterou ovšem v žádném případě není - pak je podle mě tou nejlepší, jaká se za posledních 20, možná 30 let urodila. No fakt. Když začal Tom zpívat Train in Vain od The Clash, měl jsem v tom jasno. 90%