Fin_429

Na první pohled připomíná pohádku Roalda Dahla, při bližším okouknutí vypadá jako zatracená libovost. Favoritka není masové veledílo, avšak Lanthimos si každého cinefila zahákne tak, že Yorgovi neodoláte v žádné scéně, a už vůbec ne v té závěrečné. Ta totiž funguje jako slušná alegorie k celému filmu.

Moonlight je solidně natočený dramatický snímek, který má, jak se zdá, vše, ovšem na konci se to mění a ačkoliv se ukončení příběhu zdá jako pomyslné zadostiučinění postavy, v porovnání s celým filmem, je jako nějaký balón, který předčasně praskl. Oscarům se ale naštěstí nedivím, ten příběh je tak krásný, že se do něj nelze zamilovat.

Jak mít sex je film, který se na první pohled jeví jako jedna dlouhá párty - čímž i bez pochyby je. Ovšem tak perfektně balancuje mezi náladami, postavami a dějem, že by si jen za scénář, tohle audiovizuální disco zasloužilo četná ocenění..

V jednoduchosti je síla. A to platí i o tomto filmu, jehož poetismus a duchaplnost mě ovšem i přesto sráží do kolen. Perfektně rozestavěné dialogy se na vás valí a vy nemáte jinou šanci, než tomu všemu propadnout a dokonale přehodnotit to, co od vztahu očekáváte.

Opulentní vizuál, a to je tak nějak všechno. Paul King nejde ve stopách Tima Burtona, který pro svého Wonku vytvořil scénář takový, ať není klišovitý a zároveň srozumitelný a mírně šílený, ale jde ve šlépějích předvídatelných, plochých a slabých filmů, které diváky uspokojí jen proto, že ten film vidí o Vánocích. Paddington je hezká pohádka a Wonka také, ale není to něco, co bych chtěl vidět každý rok.

Pomalu se to rozjíždí a mění. Červený filtr z počátku stanovuje napínavější atmosféru, která se naštěstí dostavila. Vrchol epizody byl ten jeden jumpscare, o jehož významu se snad dozvíme příště, tak jako to bylo s koncem minulé epizody. David Lynch si ale dává na čas a těch 8 epizod nebude tak dlouhých, jak se zdálo. Tohle byl ovšem výborný díl.

Má to jasný tón, cíl, to, čím chce film být, ale Lowery z toho vytlačil jen příhodně slepenou dobrodružnou výpravu s náhodným začátkem a ještě náhodnějším koncem. Tady to vyzdvihuje vzhled, který je jako make-up a snaží se zahlazovat stopy po vráskách, které tento příběh má.

Duchaprázdné sci-fi, které nadchne hudbou a vizuálem, ovšem divák skončí u ledu. Může to být 464. nejoblíbenější film, ale nemění to nic na faktu, že to vypadá a chová jako self-onanie Toma Cruise. Jako celek ale jinak slušné.

Zvláštně pojatý, atmosférický pilot. Skvělá podívaná, která ovšem místy nutí diváka sledovat hodinky asi tak, jako v případě Tarkovskjiho. Uvidíme, prý se z toho stane celkem šílený mind-fuck.

Rozhovory s Lanthimosem jsem sledoval dlouho a vždy z něj šel cítit inteligentní člověk, s uměleckým cítěním a čirou fantazií. V Humrovi to všechno zúročil. Vyřádil se zde jako bůh na lidech a já se do něj zamiloval. Ta věc(č)ná poetika, ten humor, ta hravost v jednotlivých záběrech (viz zvířátka). Jo, je to skvělý film. 8,5/10