Fin_429

Pomalu se to rozjíždí a mění. Červený filtr z počátku stanovuje napínavější atmosféru, která se naštěstí dostavila. Vrchol epizody byl ten jeden jumpscare, o jehož významu se snad dozvíme příště, tak jako to bylo s koncem minulé epizody. David Lynch si ale dává na čas a těch 8 epizod nebude tak dlouhých, jak se zdálo. Tohle byl ovšem výborný díl.

Má to jasný tón, cíl, to, čím chce film být, ale Lowery z toho vytlačil jen příhodně slepenou dobrodružnou výpravu s náhodným začátkem a ještě náhodnějším koncem. Tady to vyzdvihuje vzhled, který je jako make-up a snaží se zahlazovat stopy po vráskách, které tento příběh má.

Duchaprázdné sci-fi, které nadchne hudbou a vizuálem, ovšem divák skončí u ledu. Může to být 464. nejoblíbenější film, ale nemění to nic na faktu, že to vypadá a chová jako self-onanie Toma Cruise. Jako celek ale jinak slušné.

Zvláštně pojatý, atmosférický pilot. Skvělá podívaná, která ovšem místy nutí diváka sledovat hodinky asi tak, jako v případě Tarkovskjiho. Uvidíme, prý se z toho stane celkem šílený mind-fuck.

Rozhovory s Lanthimosem jsem sledoval dlouho a vždy z něj šel cítit inteligentní člověk, s uměleckým cítěním a čirou fantazií. V Humrovi to všechno zúročil. Vyřádil se zde jako bůh na lidech a já se do něj zamiloval. Ta věc(č)ná poetika, ten humor, ta hravost v jednotlivých záběrech (viz zvířátka). Jo, je to skvělý film. 8,5/10

Fenomenální.

Bez jakéhokoliv úvodu, bez minulosti, bez vědění plánu, nás Lynch svým zvláštním vyprávěním zatáhl do psychologického, mysteriózního filmu, který ale ve výsledku vyzní až možná trochu poeticky. Vše se děje jakoby lusknutím prstu a vy, abyste film pochopili, musíte dávat sakra velký pozor na to, co každá postava říká, protože vše je zde důležité a se vším se pracuje. Pro diváka pak zbývá jediný úkol - naladit se na režii a styl psaní. 8/10.

Začátek byl naprosto krásný a hodil se (i) do  Elvisova stylu. Postupem času, jakmile byli Priscilla a Elvis spolu, všímal jsem si jednoho; toho, jak film vykresluje Elvise. V Priscille je to totiž takový, dejme tomu že, padouch. Je to manipulátor a Jacob Elordi ho hraje dobře. Ale díky režii to vše tak nějak vyplyne a já nebyl u konce ani tak moc zabraný do děje jako do krásné Cailee. Ovšem za úžasný produkční design, který na mě zapůsobil asi nejvíce; 6/10

Osobní uchopení. Toho, koho klasická hudba nezajímá, nebude zajímat ani Maestro Bradleyho Coopera. Jeho zpracování a ztvárnění je tak úžasné a (teoreticky i) dobové, že jsem mu zhltl všechno. Hlavně tu kostelní scénu - ta hudba byla tak perfektně vybraná, že mi až husí kůže naskočila. Moc se mi líbily ty detaily, proč a jak se tón filmu mění, jaký účel mají ty filtry. Proč je tak křečovitý - to všechno je dokonalý záměr, a já si v tom libuji. Jediné na čem příběh padá, je zdlouhavost. Nemyslím tím nudu, to ani náhodou, jen jsem si připadal, jako by snímek režíroval Tarkovskij, a ne Cooper. Přece jenom by to ani nebylo možné a filmu by to až tolik neslušelo. Ale díky produkci to drží a oscarové slavnosti se možná i konat budou. 8/10

Absolutně nechutně nepodstatný film, který co může, to poničí. Rodinný biják? Ani náhodou. Nechutné rochnění se v ničem, posouvání do ničeho a i přesto si tahle kravina najde fanoušky. Sonic možná vtipný pro někoho je, ale za mě je to film, na kterém nemůžu vyzdvihnout nic jiného, než možná pár záběrů. Ale I to CGI bylo tragické. Kam se to dostáváme v posledních letech - to opravdu nevím, ale je to strašné a ještě horší. 1/10